Dívčí válka: Díl devátý

26. dubna 2013 v 21:27 | Zoe |  Dívčí válka
Ahojky po pár dnech :D omlouvám se za svoji kratší nepřítomnost, ale nějak jsem se k počítači skoro ani nedostlala.
Snad se vám další díl bude líbit. omlouvám se za chyby :( bohužel je díl krátky, pač mi dochazí fantazie. :(
PS: Brzo bude Dívčí válka končit :), ale nebojt jen první řada :D ale to se dozvíte až později :P pááá :P






"Nechápu, co tím myslíte" hlas mě mi třásl. Seděla jsem na policejní stanici. Neupravená, nenalíčená, ale v podstatě mi to bylo jedno. Nechápala jsem totálně nic.
"Ta policistka říkala, že její rodiče umřeli" hádal se Sasuke s policistou. Držel mě za ruku. Byla jsem vděčná, že je tu semnou. Byl mojí oporou a já si nadávala, jak jsem ho předtím mohla, odmítnou. Takový kluk, jako on je prostě k nezaplacení.


"Promiňte chyba v překladu. Vaši rodiče nehodu přežili, ale jsem na tom špatně." Oznámil policista sedící naproti nám. Starostlivě se na mě díval. Pomalu mi docházela jeho slova. Moji rodiče žijí! Ze srdce mi spadl obrovský kus balvanu a já byla šťastná, sice na tom byli hodně špatně, ale pořád tu je nějaká naděje, že budou v pořádku.
"Kde jsou?" zašeptala jsem, aniž bych chtěla. Hlas mě prostě nechtěl poslouchat.
"Ve francouzské nemocnici" oznámil mi. Nemohla jsem si nevšimnout smutku v jeho hlase.
"Takže je neuvidím" zamumlala jsem a on jen kývl. Sasuke se dál na něco ptal, ale já je přestala poslouchat. Hrozně jsem je chtěla vidět, aby viděli, že tu pro ně jsem, jako vždy oni pro mě tu byli. Doufala jsem, že když mě uvidí, udělá se jim líp. Sice naivní myšlenka či sen, ale za pokus by to přeci jen stálo. Nebo ne?
"Sakuro?" zeptal se jemně hlas vedle mě. Policista byl už pryč.
"Kam šel?" zeptala jsem se ho. Objal mě a já se opřela o jeho hruď. Takhle mi bylo dobře. Cítila jsem se v bezpečí v Sasukeho náruči.
"Pro nějaký papíry" odpověděl a líbl mě do vlasu. Víc jsem se v jeho náručí zavrtěla.
"O čem přemýšlíš?" zeptala jsem se po nějaký době ticha.
"O tvých rodičích. Mam takový nápad, ale ty s tím asi nebudeš souhlasit." Řekl smutně. Otočila jsem se na něj a dívala se mu do očí. Díval se na mě něžně. Cítila jsem v jeho pohledu plno lásky.
"Povídej" pobídla jsem ho.
"Co kdybychom jeli na pár dnu za nimi do Francie?" vyhrkl. Nečekala jsem, že ho něco takového vůbec napadlo. Byl to skvělí plán, ale hodně drahý a já nechci, aby vše platil. Cítila jsem se, jako zlatokopka.
"Sasuke…"začala jsem. Odvrátila jsem od něj zrak. Mam odmítnout anebo to vzít? Hrozně jsem je chtěla vidět, ale zase nadrhnou stranu, jsem nechtěla Sasukeho využívat. Miluju ho a do romantické Francie jsem s ním chtěla jet třeba jednou na líbánky, ne za takových okolností.
"Promiň, byl to jen nápad. Přemýšlej o tom miláčku." Skočil mi do řeči. Tímhle mě úplně odzbrojil. Byla jsem v koncích. Nejradši bych teď řešila, kterým lakem si nalakovat nehty a nerozhodovat se o tak důležité věci. Mám s ním jet? Nebo ne?
"Děkuju. Popřemýšlím o tom" usmála jsem se na něj. Po dlouhé době jsem se konečně usmála. Chytl mi bradu a něžně políbil mé rty. Chutnali sladce. Byli jemné, teplé a já je chtěla čím dál víc. Toužila jsem po jeho rtech i po něčem víc, jenže teď na to nesmím myslet. Rodiče jsou na tom špatně a já myslím na sex. Jsem ale idiot!
"Miluju tě" zašeptal mi do ucha a políbil na čelo.
"Miluju tě" přitiskla jsem se víc na jeho hruď. Slyšela jsem bít jeho srdce. Ne je to moje srdce. Patří mě.
Policista si odkašlal, aby získal naši pozornost. Ani jsem si nevšimla, že už přišel. Nějak nekomentoval, co jsme tu právě dělali, ale vypadal, že je v rozpacích.
"No můžete jít domů slečno. Dáme vám jistě vědět, až budeme vědět víc, nebo se něco změní. Tady máte číslo d nemocnice, kdybyste tam chtěla volat, kvůli zdravotnímu stavu vašich rodičů" podal mi papírek s číslem a názvem nemocnice.
"Děkujeme" odpověděl za mě Sasuke. Policista na mě vřele kývl a my opustili místnost. Sasuke mě vedl ke mně domů. Šli jsme cestou domů parkem, protože to byla nejkratší cesta k nám od policie. Byla zima. Nenávidím zimu a brzo začne sněžit. Ted je to zatím jen na bundu či teplejší mikinu nebo podzimní kabátek, ale netěšila jsem se na dny, kdy budu zabalená do teplých věcí, jako nafukovací míč. Vypadala jsem v zimní bundě, jako vzducholoď.
"Nechceš se na chvíli posadit?" zeptal se a ukázal na lavičku, našeho prvního rande a já souhlasně kývla. Proč ne? Stejnak nějak domu nepospícháme. Doma bych byla ještě ve vetší depresi než tady venku, na čerstvém vzduchu. Byla už noc. Nevím, jak dlouho jsme na té policejní stanici byli, ale předpokládám, že dost dlouho, protože bylo dopoledne, když jsme tam šli. Ted mohlo být kolem sedmi večer. Neměla jsem na zimě ráda, ty kratší dny. Milovala jsem slunce a jeho teplo. Sedli jsme si na lavičku, a jak jsem předpokládala, byla studená. Sasuke mi, ale nabídl, ať se posadím na něho. Byla jsem v rozpacích, protože jsem si na tohle nemohla pořád zvyknout. Připadalo mi divní na něm sedět. Viděla jsem před očima jen dvojsmysl tohoto gesta, aktu. Ne! Nesmím teď zase myslet na sex, už jsem jako Sasuke. Můj bůh sexu Sasuke! Aáách jsem fakt blázen.
"Jak ti je?" zeptal se a políbil mě na krk. Nedokázala jsem zadržet můj vzrušený vzdych, tak jsem se ho snažila nějak zakrýt a tak jsem začala kašlat.
"Kolik stojí pobyt do Francie?" zeptala jsem. Tahle otázka ve mně vrtala dlouho a já se jí potřebovala zbavit, nebo nebude co vrtat.
"Nevím, ale moc ne. Neboj vše zařídím" pohladil mě po vlasech.
"Ne! Já chci taky nějak přispět" trochu jsem zatrucovala a na chvíli si připadala, jako malá holka.
"Lásko!" zasténal podrážděně Sasuke. Tohle byli doby, kdy se s ním vážně nemělo cenu hádat a tak jsem to nechala plavat.
"Chci ti to dát, jako dárek" začal.
"Brzo budou vánoce a já chtěl s tebou vánoční prázdniny někde strávit mimo Japonsko. Jen my dva." Zašeptal a díval se někam mimo mě.
"Já jen…nechci, abys to platil, připadám si pak blbě." Zesmutněla jsem. Moje rodina nebyla bohatá, jako rodina Sasukeho, Naruta, Hinaty nebo Karin. Nemohla jsem si plno věcí dovolit, tím pádem ani výlet do Francie, i když by to bylo za mými rodiči. Nechtěla jsem, aby prostě vše platil jen on.
"Já to chci ale platit!" protestoval vztekle. Nechtěla jsem ho naštvat, ale já si prostě takhle připadám laciná.
"Sasuke" zašeptala jsem.
"Ne!" skočil mi do řeči.
"Je na tobě Sakuro, jestli chceš letět nebo ne. Já to prostě i tak budu platit. Musíš se rozhodnou ty" vypadal velmi výhružně, až jsem se musela zasmát.
"Připadám ti směšný?" zatvářil se ublíženě, ale přitom měl hlas pobavený.
"Miluju tě!" políbila jsem ho. Dala jsem do polibku tolik lásky k němu, co to jen šlo. Aby věděl, co všechno k němu cítím. On je můj život. Moje láska. Moje štěstí. Moje naděje. Díky němu má cenu žít.
"Miluju tě" zašeptám mezi polibky.
"Pojď, jdeme domů, ať nenastydneš" oznámil mi Sasuke a odtáhl mě z lavičky domů.
Doma jsem se převlíkla do teplejšího pyžama a zalehla do studené postele. Sasuke si vzal jen kalhoty od pyžama. Byl v nich hrozně sexy. Pak se ke mně přitulil se svým dech beroucím polonahým tělem. S ním jsem se cítila, úžasně a klidně. Nebýt jeho, nejspíš bych se zhroutila. A co. Jednoho dne bych si koupila deset koček a jako bláznivá stara ženská, bych žila až do smrti. Hrozná představa, ale i tak by mi to bylo už vše jedno. Sasuke mě políbil na rty, pak na čelo. Popřál mi krásnou noc. Než jsem usnula, rozhodla jsem se nad jeho nabídkou. Pojedeme do Francie. Musím je vidět. Musím.
"Děkuju, že tě mám Sasuke" zašeptala jsem, ale on už asi usnul. Vypadal jako anděl. Tak zranitelný anděl. Sladce oddychoval. Políbila jsem ho na tvář. Nepatrně se usmál. I ve spánku má krásný úsměvy. Pohladila jsem ho po vlasech a snažila se taky usnout. Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale byla jsem tak unavená, že jsem brzo usnula taky.



Pokračování přístě
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Aki Aki | Web | 27. dubna 2013 v 6:55 | Reagovat

Krásni dielik,len dúfam že to jej rodičia prežijú.Už sa neviem dočkať pokračka.

2 Viola Viola | Web | 27. dubna 2013 v 18:14 | Reagovat

Óóh .. Sasuke ... sakja aj ja chcem takého chlapa!!:D Krásny diel .. no samozrejme tragický ale bolo také krásne ako pri Sakure Sasuke stál .. ako jej bol oporou .. bodaj by boli takíto všetci chlapi :D
Dúfam že ťa štuchne inšpirácia nech sa tu objaví rýchlo ďalší diel ;)

3 Misao Misao | Web | 24. listopadu 2015 v 13:27 | Reagovat

Ja chcem tiež takého Sasukehoooo, ktorý pri mne bude vždy stáť :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama