Dívčí válka: Díl Druhý

15. dubna 2013 v 20:58 | Zoette |  Dívčí válka
Tak další díl povídky :) snad se bude líbit :) omlouvám se že je to kratší než obvykle :(




Ležela jsem na své, staré a docela už i malé posteli, ale to mi nějak nevadilo. Důležitý bylo, že jsem celou noc nemohla spát, protože jsem pořád měla hlavu plnou Sasukeho. Čím mě ten kluk tak přitahuje? Bohužel jsem nezjistila, jak jeho rty chutnají, neboť mi zavolala máma a vyváděla, kde jsem. Sasuke mě, ale doprovodil domů, za což jsem byla nejšťastnější člověk na zemi. Ještě nějakou dobu jsem se převalovala, než jsem konečně upadla do spánku.


Ráno krásně svítilo sluníčko. Cítila jsem se tak nádherně, že jsem už věřila, že mi nic den nezkazí. Připravená, upravená jak nejvíc mi to jen šlo, jsem se vydala k hlavním dveřím, kde jsem se naposledy na sebe podívala, i když jsem vypadala skoro stejně, ošklivě a vyšla ven ze dveří. Spadla mi čelist skoro, až na zem, když jsem ho uviděla stát venku před mým barákem. Zabijte mě, protěže se jak trubka opakuju, ale Sasuke na mě čeká?!!! Bůh! Snažila jsem se ovládat se a neskočit mu hned kolem krku, tak jsem přišla k němu blíž. Usmíval se na mě. "Co tu děláš?" vyhrkla jsem ze sebe. "Ani ahoj?" tvářil se, jako by se ho to dotklo, ale přitom jeho hlas zněl pobaveně. "Ahoj" přeložila jsem si ruce na hrudi a dělala, jak mě to urazilo, ale ani já nedokázala skrýt pobavení. "Chtěl jsem tě jen doprovodit" dodal rychle. Při posledním slovu trochu zčervenal. Nic jsem na to neodpověděla a tak jsme šli do školy. Cestou jsme si povídali stejně jako včera. Zjistila jsem, že má rád horory a jeho oblíbená písnička je od Damiána Rice. Povídali jsme si o Narutovi a celou dobu se smáli. Dozvěděla jsem se, že oni dva spolu vyrůstali, ale pak Sasuke na pár let bydlel v jiném městě. Dál už nic neříkal, byl nějaký smutný. Já se radši na nic dál nevyptávala. Zbytek cesty jsme došli mlčky. Bylo to příjemné se jen tak procházet, hlavně s ním. Věděla jsem dvě věci. Zaprvé. Do Sasukeho se beznadějně zamilovávám. Za druhé Karin už zjistila o včerejšku, kdy mě Sasuke chytl v šatně za ruku a teď postávala před školou, aby se mi nejspíš pomstila. Zatáhla jsem Sasukeho do křoví. "Co se děje?" zeptal se překvapeně. Jasně kdo by čekal, že ho nějaký šílenec zatáhne d křoví. " Měl bys jít teď sám. Já to dojdu". Usmála jsem se na něj. "Proč?" vypadal smutně. "Prostě bych měla jít sama" nechtěla jsem, aby viděl, jak mě ponižují a ani aby mě musel pořád zahraňovat. Musím to zvládnout sama, nebo s ním nikdy nebudu mít žádný vztah, teda pokud on chce. I když představa, jak spolu my dva chodíme, byla krásná. "Ne" řekl a vytáhl mě z křoví ven. Táhl mě ke škole. Všichni se na nás dívali. Trochu zpomalil chůzi a já s ním, srovnala krok. Nejvíc se mi líbil výraz Karin. Musela jsem se pro sebe usmát, ale moc dobře jsem věděla, že to takhle nenechá. Její nenávistný pohled prozrazoval, že moji dřívější výzvu přijímá. "Sasuke" zašeptala jsem, ale on mě nevnímal. Dotáhl mě do třídy a sedl si do lavice vedle. Když Karin došla do třídy, zuřila ještě víc, protože viděla jak Sasuke sedí blízko mě. Chtěla bych říct jak je mi jí líto, ale nerada lžu. Ta holka si to zaslouží. Sakra zaklela jsem sama pro sebe, neboť si to koště sedlo do lavice blízko něj. Prostě nedá pokoj! "Sasuke" začala tím nejsvůdnějším hlasem, ale on se dál věnoval mě. "Hej!" rozkřikla se na něj. Podrážděně se na ni podíval a já na ni vyplázla jazyk. Přísahala bych, že jí v očích šlehali blesky. "Dneska večer pořádám party. Přijdeš?" obrátila se zase k němu. "Už mám něco jiného." Řekl. Tak trochu jsem doufala, že budeme spolu, jako včera, ale co se dá dělat. " A co jako?" zeptala se nasupeně. Sasuke na to hned neodpovídal. Obrátil se ke mně a zadíval se mi do očí. Myslím že mi srdce vynechalo, pod jeho pohledem. Nedokázala jsem se odvrátit. "Chtěl jsem pozvat Sakuru ven. Pokud teda bude chtít" řekl s klidem, jako by mě pozíval někam ven denně. "Cože? Tohle vysoké čelo?" rozkřikla se a začala se hlasitě smát. "Ty máš co říkat Karin. Co kdy ses vrátila zpátky do bordelu, od kuť, patříš a vypadla od nich dál?" sjela ji Ino. " TO mi říká holka ze sekáče?" řekla arogantně. "Dej jí pokoj!" vyjela jsem na ní teďka já. "Ino je moje kamarádka. Nech ji na pokoji. Chceš mě. Mě nenávidíš. Jestli mi hodláš, dal ničit život… " tak co? Nevěděla jsem jak dál dopovědět. Nechtěla jsem, aby Ino nebo Hinata za mě trpěli. Obě měli svých problému dost a já je nechtěla do toho zatahovat. Jenže Karin jen tak pokoj nedá. Jedině… "Promiň Sasuke, ale já s tebou nikam nejdu". Řekla jsem a vyběhla ze třídy ven. Slyšela jsem, jak na mě Ino volá, ale ignorovala jsem jí. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem uměla, kdyby se mě náhodou Sasuke snažil zastavit. Na svoje záchodky jsem nemohla a tak jsem běžela dlouhou chodbou dál ke schodištím. Vyběhla jsem další dvě patra. Na konci chodby jsem zalezla do jedné prázdné třídy, která teď sloužila spíš jako skladiště, neboť dětí bylo míň a některé třídy se už nepoužívali. Když mi bylo opravdu nejhůř, šla jsem sem. Pak se nemůžu divit, že nemám dochozený hodiny, protože jednu dobu jsem tu trávila čas docela často. Sedla jsem si na parapet u jednoho zadního okna. Vypadalo to na krásný a příjemný den, který ta strašná kráva v par minutách zničila. Jestli chci Ino s Hinatou před Karin uchránit, musím se přestat se Sasukem bavit. Bolelo mě z toho v hrudi. Žaludek se mi svíral. Bylo mi hrozně. Nechtěla jsem ho ztratit, ale jiná možnost není. Věděla jsem, že je až moc krásný, že semnou tráví čas kluk jako on. Krásný božský idol školy. Milován tolika dívkami a já si ho nezasloužím. Není mi souzeno s ním být. Nikdy by nás nenechali na pokoji. Zatahovali by do toho další kamarády a o to jsem nestála.
Dveře se otevřeli a v nich stál rozzuřený Sasuke. Z jeho očí sálala divokost. Těžce dýchal. Propaloval mě pohledem. "Co myslíš, že děláš Sakuro?" zeptal se. Přišel blíž ke mně. Seskočila jsem z parapetu a snažila jsem se od něj dodržovat odstup. "Měl bys mě nechat být Sasuke" začínala jsem mít v očích slzy. Sama jsem nevěřila tomu, co říkám a už vůbec jsem nechtěla, aby mě doopravdy nechal na pokoji. Zakýval nesouhlasně hlavou a přiblížil se. "Proč?" dychtil po odpovědi. Co mu mám říct? Karin mi jinak zničí život? A nejen mě, ale taky lidem na, kterých mi zaleží, jen protože tě miluje? Chápal by, jsi to někdy? " Karin" začala jsem, ale on mě přerušil. " ta je mi ukradená chápeš?! Mě zajímáš ty!" jeho hlas byl rozzlobený. "To je pěkný Sasuke! Ale ona mi ničí život." Vyštěkla jsem na něj. Stále se na mě díval, ale jeho výraz ztvrdl. " zatahuje do toho už i Ino…" začala jsem se třást. Nemůžu dopustit, aby zažívali to co já. Slzy už mi tekly po tvářích. " Nenechá je, chápeš to?!" podívala jsem se na něj. Jeho výraz zněžněl. Chytl mě za ruce a přitáhl si mě. "Sasuke" vyjekla jsem, ale on tomu nevěnoval pozornost. Snažila jsem se od něho odtrhnout, ale on mě přišpendlil ke skříni, kterou sem někdo uskladnil. Přitlačil mě svým tělem. Chtěla jsem se bránit, ale moje podvědomý se tomu poddávalo. Chtělo to. Sasuke přitiskl svoje rty na mé. Cítila jsem to teplo. Jeho rty chutnali sladce. Líbal mě a já se tomu poddávala. Po chvíli jsem to nevydržela a začala mu polibky oplácet. Chytla jsem ho rukama kolem krku. Zasténal. Žaludek se mi sevřel ještě víc. Cítila jsem, jak se mi kroutí. Jako bych tam měla miliony motýlků. Nechtěla jsem se ho vzdát. Jenže…
"Ne." Zasténala jsem. Trošku se ode mě odtrhl, ale nepouštěl mě. "Prosím" žadonila jsem. "Mezi námi to nemá cenu." Rozbrečela jsem se. "Nech mě být!" vyprostila jsem se z jeho sevření. Došla jsem ke dveřím. Naposledy se na něj podívala. Díval se na mě s otupělým výrazem. "Děkuju, za všechno, co jsi pro mě udělal Sasuke. Moc si toho vážím. Byli to ty nejkrásnější dny, ale už bychom se neměli vídat, tak to prosím respektuj." Řekla jsem, ale on mi neodpovídal. Otevřela jsem dveře a nechala ho tam. Šla jsem chodbou pryč ze školy. Sasuke mě nepronásledoval. Trochu jsem cítila bodnutí na srdci, protože jsem tak trochu i doufala, že mě nenechá nakonec odejít. Vyučování ještě neskočilo, ale já se i přesto vydala domů. Celý zbytek dne jsem probrečela.
Ráno na mě nikdo před barákem nečekal. Bylo mi z toho smutno, ale i tak jsem doufala, že se někde objeví. Došla jsem ke škole. Nikde nebyl. Karin seděla na lavičce a samolibě se usmívala. Její parta ji obklopovala. "Hele koho tu vidíme? Slečnu vtíravou" řekla jedna ze zombí umělotin. "Ne to je jen odkopnutá Sakura" začala se smát jiná a všichni se k ní přidali. Snažila jsem se je ignorovat.
Když jsem šla chodbou ke třídě, šel naproti mně. Srdce se mi rozbušilo. Dívala jsem se na něj a doufala, že navážeme aspoň oční kontakt, ale on mě ignoroval. Díval se úplně jinam a dělal, že neexistují. Cítila jsem slzy v očích a tupou bolest na srdci. Rozběhla jsem se na svoje záchodky a dala se znova do pláče. Nenáviděla jsem se. Nenáviděla jsem Karin a celou tuhle prokletou školu.
Uběhlo pár měsíců, ale Sasuke se na mě ani nepodíval. Nejspíš jsem mu ublížila. Je to tak asi lepší, protože Ino s Hinatou měli zase klid. Karin si všímala hlavně mě. Prázdniny se blížili a já se těšila na odpočinek od nich. Žádná Karin, žádná škola a bohužel ani Sasuke. Hrozně mě mrzelo, jak se to mezi námi skončilo, ale to už k mému životu patří. Měla jsem plán. Přes prázdniny se ze mě stane nová Sakura. Pak zničím Karin i s její partou. Najdu si přes léto kluka se, kterým budu šťastná.
Došla jsem na hodinu angličtiny. Vše bylo jako dřív. Sasuke seděl vzadu v rohu u dveří, Karin s partou uprostřed a já zase ve předu skoro před katedrou. Cestou ke své lavici jsem se na Sasukeho dívala, ale on se díval jako vždy jinam. Bylo mi z toho smutně, ale tak to má být. Sedla jsem si a prožívala další nudný den.
Konečně nastal poslední den školy. Loučili jsme se s Ino a objímali jsme se navzájem. "Napíšete mi že?" ujišťovala se. "Neboj Ino" řekla jsem a znova ji objala. " A něco mi přineste!" zasmála se.
Vysvědčení nebylo, tak hrozné jak jsem čekala. Celá třída jsme se nakonec vyfotili. Když jsem se podívala na fotku, viděla jsem na svoji hlavou, jak mi děla Karin parůžky. Jak dětinské. Sasukemu to moc slušelo. Nesmím na něj myslet, protože se přes léto hodlám zamilovat do někoho jiného. Normálního. Ino se s námi naposled rozloučila a my nasedli do auta. Mávala na nás a my ji mávaní opláceli. " Mějte se!" vykřikla radostně na nás. Sasuke stál u dveří školy. A za celý dva měsíce se na mě konečně podíval. Tvářil se jako vždycky. Věnovala jsem mu poslední pohled a zavřela okno.
Cesta na letiště trvala nejméně dvacet minut a let 4 hodiny. Možná víc, ale půlku jsem prospala. Na letišti nás vyzvedla limuzína, která nás odvedla do letního sídla tátového šéfa. Dům byl překrásný velký a prostorný. Měl velký bazén a byl postaven blízko moře. Těšila jsem se, jak se tu s Hinatou pak porozhlídneme po okolí. Každá jsme dostala svůj pokoj vedle sebe. Nevím jak Hin, ale můj pokoj byl dvakrát větší než ten co mám doma. Byl luxusně zařízený. Skočila jsem do velké a stylové postele. Byla měkká. Cítila jsem se jako v pohádce. Převlíkli jsme se do plavek a šli k bazénu. Chvíli jsme s Hinatou blbly ve vodě, ale po chvíli na nás máma zavolala, že už ostatní přijeli a my se museli s nimi seznámit. Bylo kolem půl šesté a my se s nimi měli sejít na večeři. Vzala jsem si bílé šaty, abych udělala dobrý první dojem. Všichni jsme se sešli ve velké jídelně. Nevěřila jsem svým očím. Byl tu. Sasuke tu byl.

Pokračování příště
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 16. dubna 2013 v 14:51 | Reagovat

Výborní dielik už sa neviem dočkať až pridáš další.

2 Viola Viola | Web | 18. dubna 2013 v 15:59 | Reagovat

Ach Sakura to je ale truhlík ... Veď by mohla byť so Sasukem aj napriek Karin .. ju by to raz omrzelo chjo :D ale páči sa mi ako sa to komplikuje ^^ čo tam robí Sasuke ???? :D krása!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama