Dívčí válka: Díl první

14. dubna 2013 v 16:46 | Zoette |  Dívčí válka
Tak snad se vám bude líbit. Předem se omlouvám, pokud najdete nějaké chyby :(. Pěkný počteníčko :P





Stáli jsme naproti sobě venku na školním hřišti. I malý dítě by poznalo, že se schyluje k boji. "Co čekáte? Jste nicky" řekla ta hnusná děvka naproti mně. Měla červené vlasy, jako by si spletla barvu na vlasy. Musela jsem se usmát. Chtěla jsem se rozeběhnout proti ní a dát jí pěstí, ale snažila jsem se zůstat v klidu. Někdo tu musí mít přece rozum ne? To, že jí nesnáším, mi ji nedává právo soudit. Ale je to těžký, obzvlášť když se Oblíká jako z krámu pro prostitutky a má zahaleno nejspíš jen 20% těla. Pipina.
"Vypadněte z mého území" usmála se na nás tím svým falešným úsměvem a její kamarádky ji napodobovali. Vypadají jako ze špatného filmu o namyšlených barbínách a ona je vede. Jednou děvka vždycky děvka. Představuji vám místní království vymytých mozků alias Karin a debilky. Stoupla jsem si hned naproti ní a snažila se tvářit klidně, jako by mě nějak nenaštvala a nezajímala mě. Sakra. Nejradši bych ji prohodila zdí.


"Nevěděla jsem, že jsi znalá v zeměpisu. Počkat ty nejsi, jinak bys věděla, že to je školní pozemek" přiložila jsem olej do ohně. Pročísla prsty vlasy a upravila si brejle. Kdyby byla aspoň hezká, tak neřeknu ani slovo, ale tahle holka si myslí, že může ovládat školu, protože její rodiče jsou bohatí a to mě sakra štve. Nenechám se nikým shazovat. Máme stejné práva. Její kámošky se na mě mračili nesouhlasně, ale nic neříkali, stejně jako vždycky čekali, až to zařídí jejich vůdkyně.
"Sakuro, jestli se tak jmenuješ hlupačko. Asi jsi nepochopila to, že tady vládnu já." Řekla a dala si ruce v bok. Měla jsem chuť už po ní vážně vystartovat, když v tom přišel dozor na hřiště a odehnal nás od sebe. "Ještě jsme neskončili" řekla jsem přes zaťaté zuby a vydala se s Hinatou zpátky do třídy. Naštěstí jsme měli dějiny a ona tam nebyla. Kdyby existoval předmět krášlení nebo Historie šminek byla by Karin premiantkou třídy. Nasupeně jsem si sedla do lavice a dívala se před sebe. Štvalo mě, jak jsem proti ní bezmocná. Přemýšlela jsem nad tím, jak jí co nejvíc ponížit. Pak s tím něco udělám, teď se musím soustředit na hodinu, jinak propadnu. Dějepis mi šel, jenže jsem na něm byla snad třikrát za celý půl rok a do konce roku zbývá už jen půl roku. Jestli to nedoženu, dá mi učitel za 5 a já se nemusím vracet ani domů, sbohem dovolená na Bahamách. Sbohem party a kámoši.
"Slyšela jsem o té hádce. Co se stalo?" zaslechla jsem rozhovor mezi Ino a Hinatou. Špitali si o té show venku a hodině nevěnovali pozornost. Hrozně mě rozptylovali. Nejradši bych se otočila a kecala s nimi. Jenže pokud to pokazím, tak to bude všechno v háji a to si nemůžu dovolit. Máma říkala, že s námi pojedou nějací známý z tátovi kanceláře a proto musíme ukázat, jak silná milující rodina jsme, aby dostal povýšení, pač tam bude i jeho šéf. V podstatě je to pracovní dovolená, a díky bohu my se tam můžeme opalovat a plavat v bazénu, zatímco oni budou pracovat. Naštěstí tam semnou jede i Hinata, takže tam nebude taková nuda. Chtěla jsem vzít i Ino, ale ta musí pracovat v jejich rodinném květinářství. Zprvu ji mrzelo, že nemůže taky jet, ale pak zjistila, že naproti jejich obchodu vybudovali nějaký nový krám s oblečením a pracuje tam jeden moc hezký kluk. Takže ta má o zábavu postaráno a jak ji znám, nenechá si takového kolouška uklouznout mezi prsty a uklovne ho pro sebe. Někdy bych si přála být taky taková, jako ona jindy jsem zase ráda, že jsem taková, jaká jsem. Kdybych byla hezká jako ona a uměla flirtovat s kluky, tak bych určitě nebyla jako vždy jediná v naší partě bez kluka. Teda skoro. Ach jo.

Hodina byla nudná, jako vždy. Učitel nám vyprávěl o historii místních osad a o tom jak se navzájem pozabíjeli. Nudááá. Potlačovala jsem zívnutí. Dneska je venku hezky. Začíná být jaro. Moje nejoblíbenější období. Pořád někde v sobě doufám, že mě nějaký krásný kluk políbí pod rostoucím stromem sakury a mě se přitom zvedne noha, jako ve starých filmech. Zazvonilo na konec hodiny a všichni odcházeli na oběd. Já jako vždy oběd doma zapomněla a tak jsem šla do jídelny si něco koupit. Šla jsem chodbou a přemýšlela, jak se Karin a jejím zombí barbínám pomstít za to ráno na hřišti. Až teď mě napadalo plno dobrých hlášek, ale na to už je pozdě a já si v mysli nadávala, proč jsem na ně nepřišla dřív. Nestačila jsem nijak zareagovat. Přišlo to nečekaně. Na konci chodby, když jsem zatáčela do leva, jsem do někoho narazila a spadla na zem. Před očima jsem měla pořád hvězdičky a hlava se mi třásla jako při zemětřesení. Nejspíš jsem se uhodila do hlavy. Rychle jsem sáhla do vlasů a hledala nějaký náznak boule, ale naštěstí tam nic nebylo. " To neumíš dávat pozor?" zavrčela jsem a zvedla hlavu. Přede mnou stál ten nejúžasnější top idol školy. Až teď mi došlo, jak jsme se k němu zachovala a tak jsem zahanbeně rychle vstala, aniž bych se na něj podívala. "Příště dávej lepší pozor ty, než někoho připravíš o život" řekl a pokračoval dál, aniž by se na mě znova podíval. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale on se ani neohlídnul. Co to bylo? Tak on si mě srazí a pak se mi ani neomluví? Začínala jsem mít vztek. " Kup si brejle tupče" křikal jsem za ním nasupeně, otočila jsem se jiným směrem. Tohle mu nedaruju. Nebude mě urážet žádný arogantní a namyšlený tupec. I když musím uznat, že je fakt kouzelný, krásný a nadpozemsky božský. Hrozně se mi líbil, ale komu ne? Každá holka by dala cokoliv, aby s ním chodila, jenže on o holky nemá zájem. S nikým pořádně ani nemluví, vlastně je celý divný. Má černé božské vlasy a nádherné černé oči. Vlastně, je celý božský! A určitě je to gay. Jinak by kluk jako on nějakou už dávno měl. Není možný, aby takový krasavec nikoho neměl, hlavně když za ním jdou zástupy holek. No… kdyby se mě zeptal, jestli s ním nechci někam zajít, neváhala bych a hned bych po něm skočila.
V jídelně bylo hodně lidí a výběr jídla už byl jen z mála možností. Vzala jsem si poslední koblihu a vydala se směrem do třídy, když v tom na mě dopadly špagety s omáčkou. Celá jídelna utichla. Všichni koukala na mě. Bylo mi trapně. V hlavě jsem šrotovala nějakou vtipnou hlášku, aby na mě přestali všichni čumět. To nikdy neviděli holku se špagetami na hlavě? To je přece dennodenně viditelná věc. Ach miluju sarkasmus, ale ne když se jedná o mě. Moc dobře jsem věděla, čí to byla práce, ke všemu nebylo těžké se podívat na skupinu smějících se umělotin. "Nevěděla jsem, že máš takový hlad Sakuro" vtipkovala na můj účet a samolibě se usmívala. "Karin ty jedna mrcho!" zařvala jsem na ní. Hlouček se dal znova do smíchu a mě nic jiného nezbývalo, než se vzdát a odejít. Zatím.

"Tohle je válka!" řekla jsem svému odrazu v zrcadle. Omáčka mi tekla po čele. Kdybych nebyla objetí tohohle trapného, ponižujícího vtipu taky bych se smála. Vypadala jsem fakt uboze. Tohle jí nesmí projít. Myslí si jaká je královna a já tak to nenechám. Nebude mě ponižovat. Příště ji to oplatím a zničím je. Všechny. Házela jsem špagety vedle do koše a divila se, že nejsem jinde špinavá. Díky bohu. Jiný oblečení než tuhle školní uniformu tu nemám. Bohužel vlasy vypadali odporně.
Utírala jsem si mokré, umyté vlasy ručníkem, který mi přinesla profesorka mytologie. Nechtělo se mi do třídy. Všichni už určitě věděli o tom, co se v jídelně stalo, a já se chtěla propadnout do země. Dala jsem hlavu pod školní sušák na ruce a prsty si je pročesávala, aby rychleji uschly. Když byli suché, tak jsem si je hřebenem od Hinaty trochu upravila, aby to nevypadalo tak hrozně. Rychle jsem se vydala na hodinu angličtiny. Ve třídě už všichni až na profesora čekali, dokonce i ta ježibaba Karin, která se blbými poznámkami bavila na můj účet v rohu s její bandou hňupů. Kluci se na ní dívali jako na bohyni. Chtělo se mi z ní zvracet. Kdybych se oblíkala jako ona určitě by mě obdivovali stejně. Jenže její oblíbenost je jiná než si představujete. Každý z nich čeká, že se s ním jednou Karin nebo některá z jejich kámošek vyspí. Procházela jsem uličkou ke své lavici. Seděl v poslední lavici a díval se na mě, aspoň doufám, svýma krásnýma černýma očima. Oplatila jsem mu pohled, jenže on uhnul. Trochu mě to zabolelo, ale čekala jsem to a tak jsem si sedla raději jinam. "No nekecej" začala se ďábelsky smát Karin. "Kdo by čekal, že billboard, jako ty bude mít tak pikantní tajemství Sakuro" začala se smát. Věděla jsem, o čem mluví. Určitě viděla, jak jsme se se Sasukem na sebe dívali. Ona a její kámošky jsou do něj taky zabouchlý. Mají něco jako Fanklub a jediná Karin je podle toho vhodná někdy něco mít se Sasukem. Vždycky se na něj dívá. Udělalo mi radost, že on o ní zájem nemá. I když on nemá zájem o nikoho, ale hlavně že ho nebude mít ona. Hodina začala a profesor Kakashi nás nutil do skupinových prací, jelikož Ino a Hinata neměli dneska Angličtinu jako já, musela jsem být ve dvojici s Gaarou. Je to trochu psychicky narušený kluk, stejně jako Sasuke toho moc nenamluví, ale pracovat umí a je v tom dobrý. Jen mi hrozně nahání hrůzu. Divně se dívá, pohledem vraha a mě to strašně znervózňuje. Působí celkem negativně na okolí. Nemá moc kamarádu, krom dvou sourozenců Kankura -který je uchylnej idiot a s Leem tajně špehují na dívčích záchodcích - a Temari, - Jeho nejstarší sourozenec a sestra. Je to má dobrá kamarádka, která patří do normální party lidí, je fajn - pak, tu je ještě Naruto. Hinata je do něj strašně zamilovaná a moc stydlivá na to, aby ho oslovila nebo nám něco řekla. Ale kdo není slepý, musí vidět, jak panikaří, když je v jeho blízkosti.
Kakashi nám dal nějaké překlady a já s Gaarou na nich pracovala. Bylo mi s nim fakt nepříjemně. Mračil se na mě a zvyšoval na mě hlas, protože jsem to neříkala tak jak to chtěl on. Kdykoliv jsem mu napověděla, hnusně se na mě podíval. On to totiž zvládne sám. Tak jsem to nakonec vzdala a nechala ho pracovat samostatného. Seděla jsem blízko okna a tak jsem se dívala ven. Nemohla jsem se dočkat domů, až vypadnu z téhle cvokárny a půjdu pak s holkami do parku. Schylovalo se to, ale na bouři. Mraky začínali černat a vypadalo to, že bude asi pršet. Takže cestou domu zmoknu. Super.
"Posloucháš mě?" vyštěkl na mě. "Co?" zmohla jsem se na tak blbou a primitivní otázku. Co do čerta chce? "Ty mě neposloucháš…" řekl navztekaně, každou chvíli to vypadalo, že pukne vzteky. " Řekl jsi, že to zvládneš sám. Tak si hraj na hrdinu a běž do hajzlu" vyštěkla jsem na oplátku. Zamračil se ještě víc a vlepil mi facku. Hlava se mi otočila na stranu a já se nevěřícně, nechápavě se dívala tím směrem, kam směroval můj obličej. Všichni v místnosti utichli. " Ty jsi fakt nemožná!" začala se smát Karin jako jediná, postupně se k ní zbytek přidával. Bylo mi do breku, ale snažila jsem se slzy zadržet. Nebudu tu před nimi brečet. Takovou radost jim neudělám. Gaara měl pověst školního psychopata, ale nikdy nezašel tak daleko. Ani se už nedivím, proč s ním nikdo nechce pracovat, je hrozně výbušný, ale facku mi dát nemusel , , především to byla hlavně jeho chyba. Vztekle jsem si stoupla a bránila se proti němu. Vypadalo, že mi vrazí další, tak jsem zavřela oči a čekala na bolest. Nepřicházela. Opatrně jsem otevřela oči, viděla, proč se nic nedělo. Sasuke tomu zabránil. Ten božský Sasuke, který ani neví, že existuju, mě zachránil. S klidným ledovým pohledem se díval rozzuřenému Gaarovi do očí. "uhni Uchiho" zasyčel výhružně a probodával ho pohledem. "Dej ji pokoj. Holky se nemlátí." Řekl. Vypadalo to, že se poperou. Karin se na mě nenávistně dívala. Musela jsem se pro sebe usmát. Sasuke mě bránil a jí to vadilo. 1:1. V duchu jsem na ní vyplazovala jazyk a představovala si, jak to v ní musí vřít. Pomsta je sladká.
Kakashi zabránil rvačce a oba usadil zpátky na místa. Když naštestí zazvonilo, já se snažila co nejrychleji vypadnout ze třídy ven. Běžela jsem na záchodky a v jedné z kabinek jsem se konečně rozbrečela. Ta facka mě hrozně bolela a byla fakt ponižující. Cítila jsem se zahanbeně. Utřela jsem si slzy, a vyšla ven k umyvadlům. Tvář jsem měla napuchlou, červenou od jeho facky. Snažila jsem se dát do pořádku, co to šlo, ale s tváří to ani nehlo. Vzdychla jsem si pro sebe a vyšla ven na chodbu. Stál opřený o zeď. Nechápala jsem, co tam dělá, ale šla jsem pryč. "To je odměna za to, že jsem ti pomohl?" vypadal, trochu naštvaně. "Díky" opáčila jsem mu smutně a naposled se na něj podívala. Zíral na mě, ale nic neříkal, tak jsem se dala zase do pohybu, šla jsem přes šatny, kde jsem si vzala věci ven. Litovala jsem toho, že jsem si nevzala deštník. Rozhodně jsem nečekala, že bude pršet, protože to vypadalo, že bude krásný den. Teda myslím jen počasí. Dneska jsem byla ponižována, lehce i šikanovaná a hůř to ani dopadnout nemohlo. Asi jsem to říkat neměla, protože nějaký pitomec vjel do louže a celou mě pocákal. Může to být ještě horší? Chlapec se na mě podíval, omlouval se. " Naruto ty idiote!" řvala jsem na něj ,ale on raději přidal do rychlosti. Naruto byl můj kamarád z dětství, jestli se to dá tak říct. Ve školce za mnou pořád dolízal a mě to lezlo na nervy. Podstatný je, že se známe už od školky a chodíme spolu i na střední do třídy. Je docela i hezký. Líbí se mi jeho chuť do života. Dá se ním hezky povídat, ale ponejvíc pak plácne nějakou blbost a celý to zkazí. Mám ho docela ráda, až na to že mě dost vytáčí je i docela milí. Ale moje srdce šílí po černovlasém a tichém klukovi. Vzpomněla jsem si na to, jak se mě zastával a trošku jsem musela s červenat. Cítila jsem teplo na tvářích a rychleji dýchala než obvykle. Snažila jsem se uklidnit. Snažit se na to zapomenout, protože on nikdy nebude o mě stát, ale moje srdce doufalo v opak a s planou nadějí věřilo, že by jednou mohl být on můj srdce šampion. Vítr se začal zvedat a já šla proti němu. Zvedalo mi to sukni, tak jsem si jí celou cestu musela jak debil přidržovat aby nikdo neviděl moje kalhotky. U lavičky před branou pod ochranou boudou zastávky seděla skupinka kluků, s nimi i Sasuke. Jeden hnědovlasý na mě hvízdl. Otočila jsem se tím směrem. "Nechceš se k nám přidat kočičko? Zeptal se jeden z nich. Myslím že se jmenoval Kiba. Byl tak trochu sukničkář. Za každou pěknou sukní se rád otáčel a jeho nemístné poznámky tu byli na denním pořádku. Můj pohled, ale patřil Sasukemu, který se díval mým směrem. Co si to nalhávám, koukal určitě na někoho jiného, tak jsem se rozhodla ho ignorovat, aby se mě to pak zbytečně nebolelo víc.
Došla jsem naštěstí domů v pořádku, i když celá promočená až na kost. Převlíkla jsem se a zavolala Ino, jestli nechtějí s Hinatou přijít. Ino měla práci v květinářství. Hinata zas domácí galeje. Bylo mi ji líto. Její rodina ji hodně hlídala a neschvalovala některé její aktivity. Rodina Hyuuga byla významnou rodinou ve městě, tak se i předvídalo, že jejich dcera bude vystupovat na veřejnosti co nejlepěji. Dneska měla dost učení etikety, tak jsem se na konec šla dívat na film sama. Venku pořád pršelo a nevypadalo, že by brzo přestalo. Film mě nezaneprázdnil na moc dlouho a já se začala nudit. Sedla jsem si k oknu a zírala ven. Všude byla jen voda, jak mrzuté. Znova jsem si vzpomněla na Sasukeho. Takhle několikrát za den na něj myslet se mi vážně napodobovalo, já pomalu zjišťovala, že jsem se do něj nejspíš bláznivě zamilovala. Myslela jsem, že jsem se probudila do reality, ale pořád jsem viděla v odrazu okna Sasukeho tvář. Otřela jsem si oči pěstmi a podívala se do okna znova. Jeho tvář tam byla. Doopravdová! Sasuke Uchiha stál za mým oknem venku v dešti! Otevřela jsem okno. " Co tu děláš?" zeptala jsem se a překřížila ruce na hrudi. Přiblížil mým směrem ruku s něčím stříbrným. Vzala jsem to do ruky. Byl to můj řetízek. Rychle jsem si sáhla na krk ale nebyl tam. On mi našel řetízek. Vím, že se opakuju, ale BOŽSKÝ Sasuke Uchiha mi přinesl řetízek! A to je co říct. "Děkuju, kde jsi ho našel?" zeptala jsem se ale on neodpovídal, pořád stál pod oknem v dešti. "Nechceš jít dovnitř?" zeptala jsem se a cítila teplo na tvářích. Ne teď ne prosím. Kývl a já mu šla otevřít dveře. Byl spíše suchý. Nejspíš měl deštník. Jen já byla tak blbá, abych si ho nebrala. " pojď dál" zakoktala jsem a hned si za to nadávala. Vyzul se a položil batoh s deštníkem vedle svých bot. Celá rudá jsem ho vedla do svého pokoje. " nechceš něco k pití" zeptala jsem stále červená. "Ne děkuju" odpověděl a rozhlížel se po mém pokoji. Pokoj byl malý ale útulný. Byla tu postel, skříň, stůl s počítačem. A pár obrázků jinak nic víc. Usadil se na moji židli od počítače a já si sedla na postel. Vzájemně jsme se na sebe dívali, já byla čím dál víc nervózní. " pěkný pokoj" poznamenal, přitom dál se na mě díval. " díky" uhnula jsem pohledem. "vážně nic nechceš k pití?" zeptala jsem se znova. Bylo mi nepříjemně trapně a atmosféra v místnosti byla na tom stejně. "Ne děkuji" řekl. Snažila jsem se na něj usmát. Srdce mi málem vyskočilo z těla, když mi úsměv opětoval. "Copak potřebuješ?" zeptala jsem se nedočkavostí. Není tu jen tak. "Přišel jsem ti dát ten řetízek a podívat se jestli jsi v pořádku. Jak koukám, tvář máš pořád nateklou". Uhnula jsem pohledem a dotkla se tváře. Ano moc to bolelo, hlavně na srdci. Byla jsem ponížená před celou třídou. Dvakrát za jeden den. Ale to, že se o mě Sasuke stará mi to vše vynahradí. Stále jsem se dívala jinam, když v tom on vstal a přešel ke mně. Naklonil se a já si v duchu přála, aby mě políbil. Chytl mě za bradu, otočil si ji, aby mi viděl na tu tvář. Sykl, když viděl jak je rudá. Dívali jsme se vzájemně do očí. Polib mě… polib mě, polib mě, polib mě, tak mě polib! Žadonila jsem v duchu a on se ke mně přibližoval. Byl fakt blízko, ale najednou jako by se probral a odtáhl se. Trochu mě to zklamalo, fakt jsem doufala, že mě políbí. "Já už půjdu" řekl a vypadal rozhozený. Vyprovodila jsem ho ke dveřím a rozloučila jsem se s ním. Sasuke Uchiha byl u mě v pokoji a málem mě políbil!!!!!!! Řvalo to ve mně malým vítezstvím nad Karin. Najednou mi bylo dobře. "Ahoj zítra… Sakuro" řekl a usmál se na mě tak nevinným úsměvem, že jsem malém odpadla. "A-ahoj" odpověděla jsem a zavřela za ním dveře. 2:1 pro mě Karin. Muhehehe.
Ráno jsem šla do školy s úsměvem na tváři. Včerejšek byl pro mě zapomenut, ale jak jsem vešla do školy, zjistila jsem, že pro ostatní studenti nejspíš ne. Zatím co já jásala nad Sasukem, někdo mě tu vážně chtěl naštvat. Všude byl můj obrázek se špagety na hlavě. Všichni se mi smáli a já málem propadla hanbou. Rozeběhla jsem se přes šatny, ke třídě. Před třídou jsem se zastavila. Srdce mi hodně bušilo a mě bylo na zhroucení. Ta proklatá Karin. Kdyby jen věděla o Sasukem, tak by jí trefil šlak. Jenže když o něm komukoliv řeknu a on by se to pak dozvěděl, mohl by to popřít a já vypadala jako největší ubohá trapka školy. Tohle musí skončit. Karin za to vše zaplatí. Sasukeho dostanu.
"Jsi v pohodě?" zeptal se hlas za mnou a já leknutím nadskočila. "Sasuke" vyhrkla jsem a oddychla jsem si. "promiň" řekl. Usmál se na mě. Srdce mi bušilo jako o závod, začínala jsem červenat. "Dobrý" špitla jsem, začínala jsem chápat Hinatu a její stydlivost. Nějakou chvíli se na nic neměl a jen se zase na mě díval. Pohled jsem mu statečně oplácela. "Ale podívejme se, kdo tě tu straší Sasuke. Vypadni šeredo" zaštěkala Karin. Odstrčila mě pryč. Spadla jsem na zem a lidi se mi posmívali. Moje klidná chvilka se Sasukem skončila. Za chvíli se otočí a půjde s ní do třídy. Proč by se měl semnou zahazovat. Ale neudělal to. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy. "jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě ale já se zmohla jen na kývnutí. "To od tebe nebylo hezké Karin. Proč si do ní strčila? Nic ti neudělala" píchlo mě u srdce radostí. On se mě zastával. Byla jsem mu vděčná ale hlavně se mi líbil Karinin výraz. Nečekala to stejně jako já. "Byla to nehoda" usmála se mile. "Viď Sakuro" dívala se na mě s ďábelským pohledem. "Víš co Karin? Dej mi pokoj" řekla jsem. Odtrhla jsem se od Sasukeho a mířila na moje oblíbené záchody. Čekala jsem tam do doby, dokud nezazvonilo, než jsem vyšla na chodbu. Sasuke stál opřený o zeď. Složila jsem si ruce na hrudi a čekala, co mi řekne. "Kašli na ní" začal. "Kašlat?" zasmála jsem se krutě. "Celý roky mi dělá peklo, tak jak mam na ní kašlat?" moje tváře hořeli vzteky. Co on ví? Je oblíbený. Já ne. Nic mi na to nedopovídal. "přesně jak jsem si myslela. Slova ti došla co? Být taky tak oblíbená jako ty tak bych taky na ní kašlala. Proč se nejdeš věnovat zástupu svých fanynek a mě nenecháš na pokoji, jako všichni ostatní?" řekla jsem. Vydala se ke třídě. On mě však zastavil a chytl za ruku. " protože mě ani jedna z nich nezajímá" řekl ale hned na to mě pustil. Vypadal jako by sám se sebou bojoval. "jak by tě nějaká mohla zajímat že? Jsou stejně jako já pod tvojí úroveň" tak za tohle jsem si chtěla nafackovat. Zamračil se na mě a nic neříkal. "Uchiho" řekla jsem a šla do třídy. Sasuke za mnou nešel, neměli jsme spolu hodinu. Ino se mě pořád vyptávala, kde jsem byla, ale já neměla s nikým chuť mluvit. Opřela jsem si hlavu o lavici a snažila se uklidnit.
Celý den byl na houby. Byla přestávka na oběd, ale já tentokrát nic jíst nechtěla. Včerejšek mi stačil. Kdyby mě tam Karin našla tak mi udělá ze života větší peklo. Byla jsem tak bezmocná a to se mi nelíbilo. Hlavně mě štvalo, jak jsem se zachovala k Sasukemu. Myslel to dobře a já se k němu nechovala moc mile. Teď se na mě určitě vykašle. Moje malé vítězství muselo někdy skončit, jen jsem nedoufala, že hned tak brzo. Ino mi něco vyprávěla, ale já jí nedokázala vnímat. Pořád jsem myslela na Sasukeho a na ty chvíle, kdy jsem měla pocit, že mě nějak bere víc než jen jako nějakou holku ze školu. "promiň Ino" omlouvala jsem se po chvíli a vyšla na chodbu. Potřebovala jsem být sama. A tak jsem zase šla na své záchody. Brzo je asi pojmenují po mě a bude to můj soukromý pozemek. Proč ne? Jsem tam pořád jen já hlavně. Vlezla jsem si do kabinky a utírala si slzy. Tak moc jsem chtěla, aby mi dali pokoj. Nikomu jsem nic neudělala. Tak proč po mě tolik Karin jde? Kvůli ní jsem za poslední roky brečela dvakrát možná třikrát. Hrozně moc jsem se ji chtěla pomstít, vše jí vrátit, aby ochutnala to, co mi prováděla. Zazvonilo na další hodinu, ale já se moc k odchodu neměla. Ještě pár minut jsem tam strávila. Když jsem vyšla ze záchodů, zas tam na mě čekal. Jak věděl, že tu jsem? Hlavou mi vířilo mnoho otázek a já chtěla odpovědi. Nic zase neříkal. Začínalo mě štvát jeho mlčení.
"CO chceš?" nezačala jsem moc dobře. On se ke mně chová pěkně a možná se o mě i zajímá ale já jsem k němu tak hnusná. Za těch pár dní mě bránil hodně a nesmím zapomenout dodat: Božský Sasuke Uchiha mě bránil! Božský s několika velkými B. Je tak cool a obílený, připadal jsem si oproti němu hodně nízko. Moje oblečení nebylo z těch nejdražších krámu, co ve městě jsou, ale z těch průměrných. Moji rodiče vydělávali dost na to, abychom se měli dobře, ale nemohla jsem mít přeci jen vše, co jsem chtěla. Za to Sasuke vypadal jako z nějakého časopisu. Z fleku by mohl dělat někde modela. Třeba na spodní prádlo že? Hned jsem tu myšlenku zahnala. Sasuke v sexy trenkách skoro nahý. Eéééh. Cítila jsem, jak červenám. " Proč jsi na mě tak protivná Sakuro?" řekl to tak ztrápeným toném až mě ho bylo líto. "Nejsem. Já jen… nechápu proč se semnou bavíš" vzdychla jsem a dala ruce za záda. "Co na tom nechápeš? Jsi docela fajn" řekl a usmál se na mě. Ty jeho úsměvy. Aáách. Rozplývala jsem se nad tou mystickou krásou božského kluka. A jsem pro něj fajn. Díval se na mě pobaveně a mě došlo, že jsem se asi připitomělé usmívala. Sakra. Kdybych mohla tak hvízdnu, jak ten kluk byl sexy. Sexy, Sexy, SEXY! Rozpalovalo mě, jak se na mě dívá. Jeho vůně mě doháněla k šílenství. Radši jsem utekla do třídy, protože jestli bych tam ještě chvíli s nim zůstala, nejspíš bych z něj všechno strhla. Šel za mnou do třídy a sedl si vedle do lavice blízko mě. Ino a Hinata čuměli s pusou otevřenou a ani jedna se nezmohla ani na slovo, a když jsem viděla, jak vyvádí Karin, musela jsem se usmát. 3:2 pro mě. Začala hodina a já se nemohla na výklad soustředit. Cítila jsem jak se na mě Sasuke dívá, až mě vzrušeně mrazilo po zádech z jeho pohledu. Tohle měla být poslední hodina za dnešek s ním a mě toho byli líto. Chtěla bych s ním trávit víc času a poznat ho jak jen to jde, strhnout tu jeho tajemnou masku, mít ho jen pro sebe. Na lavici mi přistál od něho složený papírek a já ho hned otevřela nedočkavostí. *Sejdeme se po škole? *Musím uznat, písmo má fakt krásné a úhledné. Za to já píšu škrabopisem ala gramatika Sakura. * Kdy? *Odpověděla jsem otázkou a poslala mu ho zpět. *v kolik končíš?* Napsal, poslal mi ho zpět. Pohlédla jsem na něj ale on se díval dopředu a byl v rozpacích. Jak sladce teď vypadal. A POZOR: Sexy /božský /Krásný/kouzelný/ a znova božský Sasuke se mě ptá, jestli se sejdeme po škole. Wow! *Za dvě hodiny a ty? *Podala jsem mu papírek zpět. Přečetl si to a usmál se na mě. Chce mi snad přihodit infarkt? Jestli se chce semnou sejít měl by mě přestat zabíjet úsměvy. *Taky *. Poslal mi ho zpět. * Tak po škole u šaten? *Podala jsem mu papírek zpět a sledovala ho. Podal mi ho znova zpět. *Ok :)*. Sasuke Uchiha mi píše smailíka. Vím, jsem už trapná, ale on je bůh! Bůh v sexy, božském těle. Ty jeho rty zvlněné do úsměvu bych nejraději zlíbala hned a tady.
Bylo pár minut do konce poslední hodiny ale já se už nemohla dočkat, až uvidím Sasukeho. Žaludek se mi svíral nedočkavostí, strachem a nevím, co dál ještě, protože tohle jsem nikdy s žádným klukem nezažila. Jednou jsem se líbala s Narutem, ale to bylo na základce a hráli jsme flašku. Od té doby jsem nikdy žádnou podobnou hru nehrála a taky to bylo naposled, co jsem se někdy líbala. Proč myslím na líbání? Třeba si chce jen povídat nebo třeba pomoc s úkoly. ×A taky si to chce s tebou třeba rozdat. × Ozvalo se moje podvědomí ale já ho hned zkrotila. Zazvonilo na konec vyučování a já se hned hrnula k šatně. Už tam na mě čekal. Ta uniforma mu fakt sluší! "Ahoj" řekla jsem a stoupla si blízko němu. "můžeme?" usmál se na mě a chytl mě za ruku. Jestli jsem se někdy předtím červenala tak to beru zpátky, neboť to musel být jen nějaký odstín růžové, protože až teď jsem cítila, jak mi přímo tváře hořeli, měla jsem sucho v krku a chtělo se mi omdlít. Srdce mi bušilo jako o závod. Kdyby z mého srdce vedla energie po celém městě, tak by to město mohlo být 10x vetší než je teď a moje srdce by ho v klid uživilo, jak mi tlouklo. Ruku měl teplou, jemnou a příjemnou. Holky, které se zrovna přezouvali a viděli nás dva v ruku v ruce, jak mě vede ke vchodu ze školy ven, přes velkou místnost, kde byli šatny, se na mě nepřátelsky dívali. Kdyby mohli oči zabíjet už bych byla milionkrát mrtvá.
Šli jsme spolu do parku a tam si sedly na jednu vzdálenější lavičku, aby na nás bylo so nejmíň vidět. "Proč já?" zeptala jsem se, sotva jsme se posadili. Musela jsem to vědět. Po škole je tolik dívek, krásných, bohatých. Oproti nim jsem nic. "Prostě proto" odpověděl a taky zčervenal. Srdce se mi rozbušilo ale já doufala, že mě konečně políbí. Hrozně mě zajímalo, jak chutnají jeho rty. Jsou měkké, teplé nebo taky sladké? Hmmm. Zamrkala jsem řasami, jako by mi ho měli přitáhnout blíž. S nečitelným výrazem na mě zíral a v jednu chvíli vypadal, jako by měl vyražený dech. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli nevidí třeba ducha či něco jiného, samozřejmě lepšího než já, ale byli jsme sami. "Mám jednu otázku, nejspíš se ti nebude líbit, ale …" začala jsem. Byla jsem nervózní. Fakt mě to hrozně zajímalo a hlavně odpověď na ní mě doháněla k šílenství. " Ptej se" naznačil mi, ať pokračuju a já se hluboce nadechla. " Jsi gay?" vychrlila jsem ze sebe rychle a on se začal dusit. Těkal očima, jestli nás někdo neposlouchá, ale už se na mě nepodíval. Viděla jsem, jak začíná mít červený nádech v obličeji. Nejspíš jsem se ho nějak dotkla, ale ještě nějakou dobu mi nebyl schopný odpovědět. Hrozně jsem se bála, že řekne, že je, protože jsem nikdy neviděla a už vůbec neslyšela, že by s nějakou chodil či měl nějaký rande. Nerada bych byla zamilovaná do kluka, který je taky na kluky. Vlastně by, jsme byli kamarádky ne? Začala jsem si nás představovat, jak sedíme někde v kavárně a rozebíráme moc pěkný kluky, jak už to u teplých bývá, aspoň myslím, nikdy jsem se s žádným nekamarádila, ale ve filmech se tam dost často takto chovali, by se Sasuke choval spíš jak holka. "Nejsem" řekl drsně a mě tím vytrhl z myšlenek. " Proč sis to myslela?" výraz měl chladnější, takového jsem nikdy neviděla, ale můžu se po té otázce divit? Cítila jsem se provinile a na sucho jsem polkla, v hlavě jsem vytvářela odpověď. Byla jsem čím dál víc nervózní a taky mi moc nepomáhala ta trapná atmosféra, co kolem nás nastala. "Promiň nechtěla jsem aby sis to vzal nějak osobě, ale prostě mě to zajímalo. Víš nikdy jsem tě neviděla s žádnou holkou. Tak jsem si myslela…" cítila jsem, jak panikařím. Hrozně jsem se bála, aby mě začal za to nenávidět. Moc se mi líbil. " To nic neznamená" pořád byl chladný, asi jsem se ho hodně dotkla. " Mrzí mě to" sklopila jsem zrak na zem. Nechtěla jsem, aby se takhle cítil. Ted ani nechápu, proč jsem já hloupá nedržela radši pusu a nečekala, co nám dá čas. Jsem prostě debil a tečka.
"Mě mrzí to, že holka, která se mi líbí si myslí, že jsem na kluky" řekl a já na něj s otevřenou pusou nevěřícně zírala. Fakt řekl, že se mu líbím? Sasuke Uchiha? Já se líbím Sasukemu Uchihovi. V hlavě jsem pořádala party, ale na venek jsem se snažila působit klidně. Byl v rozpacích, nejspíš jsem první, které se takhle přiznal. 4:2 pro mě Karin. "Ale proč já?" zeptala jsem se hloupě. "Nevím, ale doháníš mě k šílenství. Od doby, co jsme do sebe narazili, nemůžu na tebe přestat myslet" přiznal.


Pokračování příště


Tak jak se líbila?:P prosím o komentáře :) i za záporné :P
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 16. dubna 2013 v 14:25 | Reagovat

Uchvatní dielik len tak dalej.

2 Viola Viola | Web | 18. dubna 2013 v 15:47 | Reagovat

" Jsi gay?" :D:D:D toto ma dostalo!!! Skvelá poviedka ! :D aj som sa smiala aj mi bolo ľúto Sakury a fakt som pocítila hlboký odpor ku Karin:P .. Idem rýchlo na pokračovanie ^^

3 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 2. února 2014 v 19:50 | Reagovat

pfu dost dlhé :D :D porád mám unavené oči z toho :D ale tá otázka na konci..si gay :D :D :D super

4 storyofflowers storyofflowers | 29. června 2015 v 1:55 | Reagovat

Zajímavé :D jdu číst dál :D

5 Misao Misao | Web | 23. listopadu 2015 v 22:00 | Reagovat

Paráda :D Idem na ďalší rýchlo.. Vidím to zas tak, že nepôjdem spať kým neprečítam všetko tvoje poviedky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama