Dívčí válka: Díl šestý

20. dubna 2013 v 22:16 | Zoette |  Dívčí válka
Další dílek :P Snad se bude líbit :) A jako vždy se předem omlouvám za chyby (mám nešiovné prsty, tak se nedivte :D)
PS: Děkuju za komentáře. Díky nim mám chuť psat dál :)



Když mi Sasuke řekl, že mě miluje, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Od toho dne se náš vztah změnil. Byli jsme si bližší, než kdy dřív. Hodně se náš vztah upevnil. Zůstala jsem u něj až do neděle, chudák Ino mě kryla, ale já jí to jednoho dne velmi ráda oplatím. Stálo to, za to.
Týdny pomalu ubíhaly a zatím ani nedocházelo k žádným útokům od Karin. Ona a její parta chodili ve škole stále v černém. S holkami jsme se jim smáli, protože to až moc prožívali. Jednou jsem se na Karin schválně i usmála, ale ona ode mě hned odvrátila obličej.


"Co máte dneska v plánu?" zeptal se Naruto. Měli jsme s nim společnou první hodinu.
"Něco sami!" zavrčel Sasuke. Někdy se k Narutovi choval dost hnusně, ale to asi jen díky tomu, že spolu vyrůstali. A Naruto je někdy fakt otravný. Dobrý na něm je, že z něj přímo život přetéká. Umí se radovat z maličkostí. Je veselý a takový náš komik. Naruto se na mě podíval, ale já jen pokrčila rameny. Naučila jsem se Sasukem nehádat, protože to nikdy nemělo cenu, je až moc tvrdohlavý. Sasuke rád trávil čas jen semnou. Pořád si nemůžu zvyknout na to, že zrovna on je můj kluk.
"Co ty a Hinata?" oplatila jsem otázku.
"Jdeme do aquaparku. Chtěl jsem, abyste šli s námi. Jde i Ino a Sai" odpověděl a poškrábal se na zátylku.
"Nejdeme" řekl Sasuke chladně.
"Důvod?" namítal Naruto.
"Sakura je jen moje. Nenechám nikoho, aby se na ní díval!" řekl celý v rozpacích. Tyhle chvilky jsem milovala. Byl tak sladký, když byl v rozpacích nebo se červenal.
"Ježíši, kdo by se na ní díval?" tak tohle přepískl.
"Naruto!" zavrčela jsem a jednu mu vrazila.
"Já to tak nemyslel Sakuro. Nemusíš mě hned mlátit!" řekl rozmrzele a promnul si tvář, kde jsem ho praštila.
"Můžu se na něco zeptat Naruto?" ozval se Sai vedle něho. Málem jsem na něj zapomněla. Byl takový divný. Sice hezky, ale byl divný, lehko přehlédnutelný. Měl černý vlasy, jako Sasuke, ale kratší. Oči neměl tak krásný, jako Sasuke. Byl mu sice trochu podobný, ale chyběl mu sex-apel. Na Sasukeho prostě žádný kluk nemá! To je jasné ne? Sasuke je prostě bůh. I takhle zamračený byl prostě krásny. Být tu sami jen my dva, hned bych z něj vše strhala.
"Hm?" zeptal se napruženě Naruto. Často se s Saiem kočkoval. Věřte mi, oba byli často na ránu.
"Co na tobě ta Hinata vidí, když ho máš malého?" zeptal se nevině. Vyprskla jsem smíchy. Saiovi otázky někdy stáli fakt za to.
"Nemám!" vykřikl celý rudý a naštvaný Naruto.
"Jo jasně" prohodila jsem a smála se mu. Dokonce i Sasuke se mu smál. Miluju jeho smích. Jeho smích je tak hřejivý pro moje srdce. Pro tyhle okamžiky žiju. Naštěstí pro Naruta začala hodina, ale i tak jsem nedokázala smích zadržovat a byla vyhozena z hodiny. Dostala jsem za trest uklízení po konci vyučování ve třídě. Stalo to za to? Ano! Na druhé hodině, jsem to Hin vyprávěla, ale ta se tomu nesmála. Červená si mnula ruce a dívala se sklopeným zrakem na lavici. Trvalo chvíli, než mi to docvaklo. Ona s ním už spala! Později se ji na to musím zeptat. Zbytek dopoledne se hrozně pomalu táhl. Ještě že tu semnou byl Sasuke, jinak bych asi nudou umřela. Bohužel, jako předposlední hodni jsme měli tělocvik.
"Počkám na tebe před tělocvičnou" oznámil mi a políbil mě.
"Dobře" usmála jsem se. Naposledy mě políbil a šel směrem ke své šatně.
"Sasuke!" křikla jsem na něj a on se otočil.
"Miluju tě" to bylo poprvé, co jsem mu to řekla. Vrátil se ke mě, vypadal šťastně.
"Miluju tě" zašeptal mi do ucha. Chvíli jsme se líbali.
"Uvidíme se později" řekl. Každý jsme se vydali do své šatny. Kdyby mi někdo před pár měsíci, řekl, že zrovna on bude můj kluk, vysmála bych se mu. Mám obrovský štěstí, že ho mám. Vzpomněla jsem si na jeho nahé tělo. Cítila jsem, jak rudnu. Zakroutila jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnala ven. Teď na to nesmím myslet. Nenávidím tělocviky a tento rok, je s námi ve třídě i Karin. Sice od té doby, co s ním chodím, na mě nepromluvila, ale i tak to byla děsná kráva. Měla na sobě kraťoučký, ulpí kraťásky a tričko, které ji sahalo, jen pod prsa. Odhalovala tak 85% těla snad. Coura!
při běhaní, jsem si poranila kotník a tak mě musela naše tělocvikářka Anko odvést na ošetřovnu, kde mi na to dali led. Naštěstí to nic prý není. Sestřička mi na to dala mastičku, díky ní mi to do konce hodiny splasklo a já se mohla na to normálně postavit.
"Kdyby tě to znova bolelo, neváhej a přijď" řekla starostlivě a podala mi botu.
"Děkuju" poděkovala jsem a vydala se k tělocvičně, kde na mě měl čekat Sasuke.
Došla jsem tam. Bylo to, jako by mě někdo kopl do břicha. Srdce se mi rozlomilo na miliony kousků. Cítila jsem slzy v očích. Nemohla jsem tomu uvěřit. Sasuke se líbal s Karin. Rozeběhla jsem se pryč, než i mě všimnou. Bylo mi hrozně. Já mu věřila. Běžela jsem do mé oblíbené třídy, kde jsem se schovala za skříň, kdyby mě šel náhodou někdo hledat. Se Sasukem, jsme sem chodily, abychom byli sami. Opřela jsem se o zeď a svezla se na podlahu. Jak mi to mohl udělat? Nenávidím ji. Proč ona? Objala jsem si kolena a dál brečela. Zazvonilo na poslední hodinu, ale já zůstávala dál brečet. Nechci ho teď vidět. Tak moc mě zklamal. Pořád jsem měla před očima, jak se na něj ona lepí. Jak ho líbá. Sasuke se nebrání. Třeba ho ona políbila, ale proč ji neodstrčil? Měla jsem v hlavě plno otázek a scénářů, všechny mě, ale boleli u srdce.

"Sakuro?" ozval se vystrašený hlas.
"Jsi tu?" hlas se mu v půlce zlomil. Ani jsem neslyšela nikoho přijít, už vůbec otevírat dveře, asi jsem byla hodně zamyšlená. Přestala jsem brečet. Snažila jsem se být, co nejvíc potichu, aby mě Sasuke nenašel. Skoro jsem ani nedýchala. Slyšela jsem kroky, jak se ke mně přibližovali. Zatajil se mi dech. Nakonec kroky utichly. Sasuke si povzdychl a zas se dal do pohybu. Tentokrát se, ale kroky vzdalovali. V duchu jsem si oddychla. Dveře se zavřeli.
"Díky bohu" zašeptala jsem tiše a vyšla ze svého úkrytu, protože jsem si myslela, že už je pryč, ale nebyl. Stál u zavřených dveří a hleděl na mě.
"Hledal jsem tě" oznámil mi. V očích jsem viděla, jak se mu ulevilo. Musel mít asi strach. Jenže pak jsem si vzpomněla na tu jejich líbací show a polil mě vztek.
"A co já s tím" řekla jsem, co nejchladněji to šlo. Nechápavě se na mě podíval. Jeho výraz ztvrdl.
"Užil sis to?" zadívala jsem se na něj znechuceně. Vypadal hodně ublíženě, ale já se tím nechtěla obměkčit.
"Co tím myslíš?" ptal se nechápavě. Hrozně mě tím naštval. Jak muže i teď dělat tak blbého, když měl její jazyk snad až v krku?
"Viděla jsem vás" složila jsem si ruce na hrudi, v obraným gestu. Přiblížil se mým směrem a já udělala pár kroků zpět.
"Jsi stejný, jako všichni ostatní! Lituju, že si můj kluk" snažila jsem se být chladnější a podařilo se mi to. Chci, aby viděla, jak jsem trpěla, když jsem je viděla. Tolik jsem se jim chtěla pomstít.
"Ona po mě vyjela. Ona mě políbila. Kdybys tam byla déle, viděla bys, jak jsem jí odstrčil" přistoupil ke mně a chytl mě za ruku. Snažila jsem se od něj odstrčit, ale byl silný.
"Nesahej na mě! Nevěřím ti." Zakřičela jsem na něj a dál se odtrhovala z jeho sevření. Chytl mě pevněji a položil mě jemně na jednu z lavic. Ležela jsem na ní zády a on byl o mě opřený. Viděli jsme si vzájemně do očí. Měl je plné bolesti, lítosti a smutku. V jednu chvíli jsem ho litovala, ale jejich líbání mi v tom zabraňovalo. Přišpendlil mě svým tělem k lavici, aby se nemohla hýbat. Byla jsem bezmocná. Políbil mě. Bylo to tak naléhavé. Cítila jsem tolik bolesti, ale i tak jsem se chtěla z jeho polibku vymanit. Vše se změnilo, když jsem ucítila na své tváři jeho slzy.
"Věř mi prosím" zašeptal prosebně. Díval se mi do očí, a já se přestala vzpírat.
"Miluju tě. Nikdy bych tě nepodvedl. Prosím zůstaň při mně" zněl tak ustrašeně, naléhavě.
"Proč?" hlas se mi zlomil. Začala jsem taky brečet.
"Nikdy bych ti neublížil. Musíš mi věřit. Já chci jen tebe" řekl a opřel si hlavu o moji hruď. Už mě nedržel a já se mohla hýbat, tak jsem ho začala hladit po vlasech. Oba jsme brečeli. Začala pomalu odpouštět. Slíbila jsem si, že Karin už tuplem zničím. Málem jsem se s ním rozešla, ale když ho teď vidím, tolik zranitelného, jak kvůli mně brečí, musela jsem stát při něm. Miluju ho. Nikdy jsme ho takového neviděla. Pamatuju si ho celý dětství. Nikdy jsem si to nepřiznala, ale už se mi líbil dříve. Pamatuju si ho ve školce, venku s Narutem. Byli jsme si všichni tak blízky. Kdy se to změnilo? Od kdy mezi námi začala být zeď a my se pomalu neznali? Nejspíš první roky na střední, nás rozdělily a přitom jsme chodily spolu do třídy. K čertu se školou a její monarchii. Díky ní mě skoro Sasuke neznal. Byl idolem školy. Patřil mezi populární lidi, i když o to nestál. On je prostě cool. Vždycky byl tak chladný a moc se lidem neotevíral. To mě na něm hodně přitahovalo. To tajemno.
"Prosím odpusť mi" podíval se mi do očí. Styděla jsem se za to, že mi i takhle zraněný připadal dost sexy.
"Odpouštím. Ale už mě nikdy nezraď. Příště…" nedokončila jsem větu. Pochopil to. Věděl, že další šance nebude, i když to nebyla jeho chyba. Nerada lidem odpouštím, když mě zradí. Nemám to v povaze. Nevěra se těžko odpouští.
"Miluju tě" řekl za dnešek už po třetí.
"Miluju tě" hladila jsem ho po tváři a otírala mu slzy. Docela dlouho jsme takhle byli v objetí, až jsem ucítila u nohy zase jeho Juniora.
"Ehm" zakašlala jsem. Udiveně se na mě podíval.
"Nechápu, jak může být i teď nadržený" poznamenala jsem a on zrudnul.
" P-promiň, ale to jak jsme takhle u sebe a líbáme se semnou něco děla. Za jiných okolností bych si tě tu už ohnul" usmál se na mě šibalsky. Tohle byl ten bezstarostný Sasuke. Tohohle jsem zbožňovala.
"Ani za jiných okolností bych ti to nedovolila" přiznala jsem a on se usmál.
"Myslíš?" vyplázl na mě jazyk.
"Vím!" zasmála jsem se, protože mě začal šimrat na břiše.
"Odvolej to!" rozkázal, ale taky se smál.
"Ne!" smála jsem se dál. Nenávidím, když mě někdo lechtá, protože jsem takhle snadno manipulativní a lechtivá. Po chvíli protestů s šimráním přestal. Začal mě líbat na krku a já sténala.
"Tady ne" zašeptala jsem.
"Někdo může přijít" zasténala jsem. Líbilo se mi to. A představa, že nás někdo načapá, ve mně vzbuzovala adrenalin a více mě zrušovala.
"Chci tě. Teď hned" zašeptal mi do ucha. A já se jeho dotekům poddala.




Pokračování příště
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Viola Viola | Web | 21. dubna 2013 v 0:37 | Reagovat

No teda!! Tá Karin! Najradšej by som ju prefackala :D .. windows 8 poznám :q je to jeden z jeho problémov n.n .. krásna časť teším sa na nový diel .. Ach jo Sasuke.. v poslednej dobe ho používam v poviedkach ako zápornú postavu .. Ale ty si mi ho tak spríjemnila že budúcu poviedku urobím asi na pár Sasusaku ^^ ďakujem za inšpiráciu a prajem ti ju tiež aby si rýchlo napísala pokračovanie :3

2 Zoe Zoe | Web | 21. dubna 2013 v 15:27 | Reagovat

Děkuju :) fakt si mě potešila :) já dřív taky, ale pak jsem se rozhodla udělat z něj milého hošana :D příští ale povídka, kterou připravuju, až dokončím dívčí válku, bude o záporným Sasukem :D mám ho radši jako Bad Boy :P :3

3 Aki Aki | Web | 22. dubna 2013 v 6:48 | Reagovat

Páni ta ta jedna potvora Karin bodaj by ju čert zobral ináč krásni a dojemní dielik.

4 Misao Misao | Web | 24. listopadu 2015 v 13:14 | Reagovat

Krásny diel, ale ja by som mu tak ľahko neodpustila.. Tá Karin.. Zo začiatku som nevedela prečo o nej aj ja píšem ako o zlej postave a až potom som zistila, že je tomu tak vo väčšine poviedok :D :D Ona sa na to proste hodí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama