Obsessed

10. dubna 2013 v 20:25 | Zoette |  moje jednorázovky
taková menší jednorázovka :)



"Změním se…změním se…Změním se…Změním se…"
Klečela v temný místnosti a houpala se dopředu a zpět. Šeptala dvě slova dokola a dokola, jako nějakou zaříkávačku. Společnost jí dělají jen černé stíny a ona cítila, jak čím dál víc ji pohlcuje úzkost. Co cítila? Strach? Na chvíli se zastavila a dívala se do zdi před sebou.
"šílená…šílená…šílená…"šeptala jí slova v hlavě. Přestávala chápat, co je sen a co realita. Znova se dala do svého obvyklého pohybu sem a tam a hlavě si opakovala pár vět, které jí nedávali spát.
"Šílená!" zařvala a vyskočila na nohy. "Naruto!!" vykřikla a mlátila do železných dveří před sebou. Místnost prosvěcovalo okno s měsíčním svitem. Chytla se za mříže, které byli vystavěny v menším oknu dveří. Zaklonila hlavu a dala se do hysterického smíchu, který se ji vracel ozvěnou. V chodbě bylo slyšet kapání vody. Znova praštila do dveří. "Naruto!" panicky zařvala. Nikdo se neozýval. Byla tam sama a on nepřijde. Věděla to. Moc dobře to věděla. Ještě nějakou chvíli stála u dveří a koukala se přes mříže do chodby. Nikdo v ní nestál. Pořád doufala, že ho uvidí. Nikdo ale nepřicházel. "Jak bys mohl" zašeptala a znova si sedla na zem. Chytla se za hlavu a začala brečet. Tahala si za vlasy, jako by ji měla fyzická bolest zmírnit tu duševní. Nepomáhalo to, ne tak jako dřív. Ryla si nehty do kůže na nohou, dokud neucítila téct krev po noze. Až teprve se to v ní trošku uvolnilo.
"Žízeň… žízeň … žízeň…" opakovala, i když ji nepociťovala. Vodu ji dodávali každý den čerstvou. Tak po čem žízní? Znova si stoupla a podívala se do okna ven. Měsíční světlo odhalovali její černomodré vlasy. Na její pokožce se leskly slzy. V očích jí svítila temnota a samota. Začala se klepat zimou, strachy a beznadějí. Nikdo nepřijde. Moc dobře to věděla. Někde uvnitř v sobě cítila, co si nového. Temného, jak to k ní mluví. Chtěla se změnit. Chtěla strašně moc. Přála si vše vrátit. Vrátit ho zpátky. Ale nevrátí to a to věděla. "Slíbil si, že mě neopustíš!" začala znova brečet. Sedla si na kovovou postel a propadala do svých depresí. "Přísahal si, že tu budeš semnou…" zašeptala mezi vzlyky.
Hlavou jí proletěla vzpomínka. Vzpomínka, která jí změnila život. Ta, která jí dostala až sem. Chtěla umřít, ale oni jí to nedovolí. Hlídají ji. Ztratila všechno, o co v životě stála a teď jí brali i svobodu. Na chodbě uslyšela kroky. Automaticky přiběhla ke dveřím a doufala, že uvidí ty blonďatý rozcuchaný vlasy, jak jsou k jejím dveřím. Že znova uvidí jeho úsměv. Tak moc ho chtěla zpět. "Naruto!" zařvala znova. Dotyčný jen prošel chodbou. Nebyl to on. Jak by mohl být? "Nepřijdeš.." zašeptala. Už to nezvládala. Bylo jí hrozně. Chtěla vše ukončit. Sama nevěděla jak dlouho tam je, ale chtěla už svobodu. Nepřijde a je zbytečný doufat. Jak by mohl? Když je mrtvý? Sehnula se a vyndala z pod postele ostrý střep, který si schovala na dobu, kdy ztratí vůli na něj čekat. " Nejsem šílená. Nejsem." Začala. Sedla si se střepem znova na postel. "Navždy Naruto. Navždy. To jsi mi slíbil" zašeptala a řízla se přes tepny. "Krev!" vyjekla radostně, a dívala se na tu spoušť. Začínalo se ji dělat blbě, ale taky začínala mít pocit klidu. "Čekej na mě Naruto" řekla a lehla si. Krev se nasakovala do deky i jejího oblečení. Tekla jí po její bíle nezdravé kůži. Viděla tu krásu červené. Líbila se ji. A ten pocit, který přicházel, ji uklidňoval. "Brzo spolu" zašeptala a usmála se. Věděla, co přijde. Pomalu začínala ztrácet vědomí. Umírala a věděla to. Chtěla to tak. Posledními okamžiky vnímala, jak k ní běží lidé a řvou její jméno. Snažili se jí zachránit, ale bylo pozdě. Chtěla to tak. Mezi nimi se pohyboval blonďatý chlapec. Usmíval se na ni a podával ruku. Bez váhaní ho za ni chytla a s posledním ohlédnutím na svoje zanechané tělo odešla do tmy. "Navždy" jí proběhlo myslí a naposled vydechla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viola Viola | Web | 18. dubna 2013 v 16:27 | Reagovat

Smutné.. krásne... páči sa mi tvoj štýl n.n PS: Tiež mi robí problém písať Happy Endy :D:D

2 Žaneta Žaneta | E-mail | 3. března 2017 v 18:55 | Reagovat

Přečetla sem všechny tvé povídky a jsoutdoorové úžasné jen některé nejsou dokončené nebo mi to tak přijde...každopádně budu se těšit na další tvé povídky snad jich bude víc... :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama