Ten druhý

28. dubna 2013 v 8:44 | Zoe |  Ten druhý
No snad se vám bude líbit. Omlouvám se za chyby. :P


Seděla jsem pod stromem. Bylo už chladněji, než jsem doufala. Vítr si pohrával s mými kratšími růžovými vlasy. Konejšil mě a šeptal slova, kterým bych v životě ani nerozuměla, i kdybych se snažila sebe víc. Měla jsem hlídku. Naruto už spal ve stanu. Zrovna jsme se prostřídali. Podívala jsem se na noční oblohu, byli už vidět hvězdy. Někde jsem v nich hledala směr svého života. Zoufale jsem si povzdychla. Není tam nikde. Moje cesta tam není. A co Sasukeho? Nebo Naruta? Ani jedna tam není. Někdy bych si přála vidět budoucnost, nebo aspoň číst něčí myšlenky.

Dneska se Naruto choval obzvlášť divně, než je mu zvykem, ale to je přece celý Naruto. Až moc energetický. Miluju jeho chuť do života. Jak dokáže měnit lidi. Ze začátku jsem ho nenáviděla, protože za mnou pořád lezl, ale postupem času jsem zjistila, že bez něj nemůžu být. On je můj nejlepší přítel. Moje rodina. Moje všechno. Díky němu, nic nevzdávám. Díky němu mam naději na lepší budoucnost. On je nejlepší ninja pod sluncem. Nezaleží na tom, jestli je silný. Kolik umí technik nebo jestli má nějakou dědičnou schopnost. Naruto má dobré srdce. Tolik mě mrzí, jak jsem se k němu, jako malá chovala. Odsuzovala ho, protože ho odsuzovali jiní, i když jsem nevěděla důvod, proč ho nenávidí a přitom je hrdina. Nebýt jeho Kyuubi by ničil vesnici dál. Není to zas tak dlouho, co jsem se o tom všem dozvěděla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nechápala, jsem co uvnitř Naruta je, ale měla jsem strach, že ho to jednoho dne ovládne a on zničí vše, co mám ráda. Seděla jsem pod stromem dlouho. Je čas probudit Naruta, protože brzo bude svítat a my musíme co nejdříve splnit misi, abychom zas brzo mohly být doma, abych mohla vidět Sasukeho. Sasuke, co tak asi dělá? Chtěla jsem ho získat. Ale on němá o mě zájem. Slyšela jsem, že už měl hodně holek, jenže já jsem oproti tomu nic. Nejsem ani hezká, ani chytrá a už vůbec ne silná. Pamatuju si doby, kdy jsme byli spolu v týmu. Bože jak on byl dokonalý. Za to Naruto byl fakt idiot. Vešla jsem do stanu. Naruto pořád spal. Objímal spacák a něco si mumlal. Asi se mu něco hezkého zdá. Muhehehe. Takhle zranitelný. Tak krásně by se mu mohlo něco provést. Musela jsem se pro sebe usmát. Co mu mám provést? Hmmm šimrat ho po nohou? Polít studenou vodou? Ten druhý nápad se mi líbil víc. Vzala jsem z baťohu, který nosím na mise, vodu. Tolik plívání vody na tuhle blbost, ale stojí to za to. Chtěla jsem ho polít, ale najednou mě chytl za ruku a přitáhl k sobě. Pevně mě objal. Lekla jsem se, že jsem prozrazena, jenže on spal dál. Drtil mě ve své náruči. Nemohla jsem se hnout. Sakra. Počkej, až se probudíš Naruto. Snažila jsem si nabít ruce chakrou, ale bylo to k ničemu. Držel mě, tak pevně přitisklou k sobě… k nahé hrudi… vypracované hrudi… cítila jsem, jak červenám. Teplo mi zalilo tváře a hůř se mi dýchalo. Ne nesmím na to takhle myslet. Už jsem ho viděla bez trička snad stokrát, ale nikdy jsem k ní nebyla takhle přitisknutá. Tvář měl klidnou. Spal sladce, ale já se i tak snažila vyprostit. Od kdy je tak silný? Tohle by pro mě měla být hračka. Nabila jsem znova chakru do rukou a praštila ho jemněji do nohy, aspoň pro mě jemněji. Najednou mě pustil. Už byl probraný. Nevěřícně na mě zíral. On dělal, že spal! Idiot! Chytla jsem ho za rameno a třásla s ním, jako s hadrovou panenkou.
"Promiň Sakuro" omlouval se kajícně. Jenže já měla takový vztek, že jsem s ním třásla dál. Nebyla jsem už na něj tolik naštvaná, ale spíš na sebe. Na svoje pocity, které vyvolal tím, že si mě přitáhl. V jednu chvíli jsem se chtěla dotýkat jeho nahé vypracované hrudi. Ježíš vždyť je to Naruto. Můj nejlepší kamarád lomeno skoro můj bratr. Nesmím na něj myslet tímhle způsobem.
Když jsem s ním přestala třást, hodila jsem mu do rukou tričko. Tázavě se na mě podíval, protože byl zvyklí, že je normálně bez trička, jenže já teď nemohla klidně uvažovat, když jsem se podívala na jeho tělo. Najednou mi připadal přitažlivý a to jsem nechtěla dopustit. Naruto se rychle oblíkl a my se vydali na cestu. Ani jeden jsme cestou nepromluvily, což bylo velmi divné, ale jeho chování poslední dobou je zvláštní. Přijde mi takový roztěkaný a až moc energetický. Cestou na misi jsme nenarazili na žádné komplikace a tak jsme konečně dorazili do Konohy, kde jsme šli za Hokage a předali ji svitek, pro který nás poslala do skryté písečné. Bylo příjemné vidět staré přátele.
"Výborně" pochválila nás Tsunade se svitek otevřený v ruce. Chvíli si ho četla, než na nás znova promluvila.
"Můžete jít. Máte volno, dokud vás nezavolám. Tak běžte!" řekla velmi pevným hrubším hlasem. Nejspíš se už těšila, až si nalije saké.
"Ano!" odpověděli jsme dvojhlasně a odešli ven před budovu.
"Nechceš si zajít na rámem Sakuro?" zeptal se cestou na naše rozcestí Naruto.
"Ne děkuju. Možná jindy. Jdu do nemocnice" vážně se mi s ním po dnešku nikam nechtělo. Pořád jsem měla před očima jeho tělo. Nemohla jsem se ani na něj pořádně podívat, aniž bych zase nemyslela, jak si mě přitiskl na nahou hrud. Byla tak hřejivá, až jsem z těchto pocitů byla hodně zmatená a jít s Narutem na rámem by jen ztěžovalo urovnání myšlenek.
"Ta stará rašple říkala, že máš volno" řekl. Bylo mi líto ho odmítat, ale tentokrát to dělám s důvodem.
"Promiň Naruto, ale mě pomáhaní v nemocnici tak trochu uklidňuje. Uvidíme se zítra jo?" řekla jsem a vydala se co nejrychleji k nemocnice, než stačil něco namítnout. Nikdy jsem o něm nepřemýšlela jinak než jako o otravným Narutovi, nebo o kámošovi Narutovi. Byl docela hezký a od jistý doby se hodně změnil. Zmužněl. Ach nesmím na něj takhle myslet!
šla jsem přeplněnými uličky Konohy, které vedli k nemocnici. Pořád jsem myslela na dnešní ráno s Narutem. Nemohla jsme prostě na to přestat myslet, což bylo fakt deprimující. Z myšlenek mě, ale vytrhl až moc šťastný smích. Sasuke stál opřený o jednu zet vedle obchodu. Holky kolem něj stali a smáli se jako hyeny. Nejradši bych se k nim přidala, ale Sasuke o mě prostě nikdy zájem neměl a to jsme, dá se říct v jednom týmu. Byl na týden pryč s Kakashim na jedné misi v mlžné. Nečekala jsem, že už je zpátky. Ach jak je krásný. Ty jeho tajemné oči. On je prostě k sežrání. Nedivím se, že po něm holky letí.
"Sakuro!" vykřikla jedna dívka ze skupiny obklopující Sasukeho. Měla dlouhé blond vlasy stažené do culíku. Byla to moje kamarádka, ale zároveň i sokyně. Věděla jsem, že ho miluje a tak jsem ji neřekla, že já ho miluju taky.
"Ino" usmála jsem se na ni. Zuřivě na mě mávala a přitom se usmívala. Byla vážně hezká. Určitě měla u Sasukeho větší šanci než já. Ostatní dívky se na mě podívali, dokonce i Sasuke. Mírně na mě pokývl na pozdrav.
"Kam jdeš?" zeptala se Ino a přiběhla ke mě.
"Do nemocnice" oznámila jsem jí a nespouštěla ze Sasukeho oči. On mi můj pohled opětoval.
"Ty furt jen pracuješ" řekla naštvaně, skoro až uraženě. Na chvíli si vyloupila moji pozornost.
"Nechceš se k nám přidat" zeptal se Sasuke s pobaveným tonem. Ano chtěla, ale jen kdyby mě taky miloval. Nechtěla jsem být další jméno na seznamu. Další čára vyrytá na jeho posteli a egu.
"Ne díky" odpověděla jsem bez známky milosti. Sasuke rád provokoval.
"Musím jít Ino" rozloučila jsem se. Na pár minut jsem litovala, že jsem nešla s Narutem, protože ji Sasuke chytl do náruče a políbil. Ach zajímalo by mě, jak chutnají jeho rty, jenže já takové štěstí mít nebudu a tak jsem se smířila, pogratulovala Ino a odešla od nich co nejdál. V očích mě pálili slzy ze zklamní. Chtěla jsem byt ta jediná, kterou by kdy miloval, ale já jsem až moc podprůměrná.
Došla jsem do nemocnice. Moc lidí tu nebylo, na to že je pondělí. Převlíkla jsem se a začala ošetřovat děti. Po pár hodin práce, jsem se rozhodla jít domů. Neměla jsem náladu být dál mezi lidmi. Chtěla jsem být sama a utápět se v sebelítosti. Rozhodla jsem se jít nakonec trénovat. Došla jsem na cvičiště, kde nás Kakashi trénoval. Nasadila jsem si rukavice a rozcvičovala se.
"Můžu trénovat s tebou?" ozval se Naruto. Poškrábal se vzadu na krku a sundal svoji mikinu. Hodil ji vedle mého baťohu.
"proč ne" snažila jsem se odpovědět klidně. Když jsem ho uviděla v jeho černém triku, nalepeným skoro na jeho těle, vzpomněla jsem si na ráno a zase zrudla. Bože proč mě trestáš!
"Můžeme?" zeptal se provokativně a já jen souhlasně kývla. Vyřítil se mým směrem a nepřestával utočit. Já mu lehce uhýbala. A protože to bylo až moc lehký, vytvořil pár svých klonu, který mu v útočení pomáhali. Bylo to těžší, než když šel proti mně jen on, ale byla jsem ráda, že mě nešetřil. Bral mě jako sebe rovného a za to jsem byla ráda. Nechoval se ke mně arogantně, jako Sasuke. Náš trénink nás dostal do lesa vedle cvičiště. Naruto na mě posílal víc a víc klonu, a já začínala být unavená. Nabila jsem si ruce chakrou a praštila do země. Skoro všechny klony do ní spadly. Zbylí jsem dorazila kunaji.
"Vyhrál jsem" ozval se hlas za mnou. Cítila jsem v zádech jeho kunai. Sakra, jak se tam dostal? Měla jsem se víc soustředit. Sakuro ty náno! Pomalu jsem se otočila jeho směrem. Trošku kunai odtáhl, abych si neublížila a neřízla se, ale nedal ho pryč úplně. Stáli jsme naproti sobě. Byl špinavý, zpocený, ale zároveň vypadl sexy. Vlasy měl rozcuchaný a padali mu do čela. Ani jsem nevěděla, že při boji ji odložil, nebo ztratil svoji čelenku. Díval se na mě hltajícím pohledem. Vpíjel se do mých očí a já mu pohled opětovávala. Nikdy jsem si nevšimla, jak krásný vlastně oči má. Modrý jako moře. Tak krásný. On byl tak hezký a v tuhle chvíli celý pomačkaný vypadal hodně moc dobře. Odhodil kunai, ale zůstal pořád stát na místě. Chtěla jsem něco říct, už jsem otevírala pusu, abych zaplnila to trapné ticho mezi námi a přerušila tak atmosféru, ale on mě umlčel polibkem. Líbal mě hladovými polibky, plný touhy, lásky a nevím co dál ještě. Rty měl teplé, jemné. Nevěděla jsem, že umí tak dobře líbat. Polibky jsem mu začala oplácet. Víc si mě k sobě přitiskl. Zajel mi rukami do vlasů a jemně mi zaklonil hlavu, aby se líp dostal k mému krku. Byl asi tak o hlavu větší než já. Položila jsem si ruce na jeho svalnatou vypracovanou hruď, kde jsem ho začala hladit. Pořád mě líbal na rty. Pak mi zajel rukou po obcích ke tričku, který mi vyhrnutím nahoru sundal. Já se stejným způsobem zbavila jeho trika. Pohladila jsem ho po jeho nahé hrudi. Byla tak teplá a lákala mě k polibku. Jemně jsem přitiskla rty k jeho klíční kosti. Tiše zalapal po dechu. Začal mě líbat na krku. Bože tolik mě to vyrušovalo. Hladila jsem ho po zádech a sjela rukou k jeho zadku a pak znova na záda. Položil mě na jeho triko a lehl si na mě. Sundal mi sukni i kalhotky a já mu na oplátku sundala kalhoty i s trnky. Nikdy jsem neviděla tak velké nádobíčko, kterým on byl obdařen. Co si budeme povídat, na to se fakt nedalo nedívat. Pohladil mě po tváři. Tolik jsem po něm toužila. Ani jsem nechápala, co se to děje. Moje poprvé jsem si představovala se Sasukem, ale bude lepší, když bud milovat Naruta, míň mi to zlomí srdce. Jemně mě líbal po těle a dotýkal se mě. Bylo to příjemné, víc mě to tak vzrušovalo. Políbil mě na rty a pomalu, opatrně do mě vnikl.
"Ach Sakuro" zasténal vzrušeně. Chvíli jsem se bála, že se do mě ani nevejde a když mě jeho vniknutí zabolelo, bála jsem se, že mě to nejspíš zabije, ale když se začal pomalu ve mně pohybovat, bolest pomalu ustupovala. Po chvíli mě to přestalo bolet a začalo se mi to líbit. Naruto mě líbal na rty. Já nemohla dýchat. Netrvalo dlouho a oba jsme spolu vyvrcholili. Divila jsem se, že i já na to, že to bylo moje poprvé, vyvrcholila taky. Jaký to bylo? Úžasný! Netušila jsem, že sex je až tak dobrý. Slezl ze mě a natáhl se vedle. Oddychoval. Vypadal, že každou chvíli usne.
"Neublížil jsem ti?" zeptal se starostlivě.
"Ne neboj" políbila jsem ho.
"to jsem rád" usmál se svým zářivým úsměvem.
"Jo to je jeho mikina!" ozval se hlas nedaleko od nás ze cvičiště. Mále jsem zapomněla, že jsme na veřejnosti. Ha můj první sex a rovnou venku. Popadli jsme oba svoje věci. Skočili jsme do keře, kde jsme se rychle začali oblíkat. Když jsme byli upravení, vyšli jsme na cvičiště za nimi.
"Tak tady jste!" ozvals se hlučný Kiba. Hinata celá rudá, koukala zbožně, zamilovaně na Naruta a já v tu chvíli trochu žárlila, že k němu něco cítí.
"jste v pořádku?" ozval se tichý nenápadný Shino. Kdyby nepromluvil, ani bych nevěděla, že tu je. Čekala jsem že Naruto něco řekne, ale koukal s narudlými tvářemi do země. Jestli si toho všimnou, poznají, že se něco stalo a to nemůžu dopustit, alespoň zatím.
"Jo jsme. Slyšeli jsme nějaký divný zvuky tak jsme se šli radši podívat" zalhala jsem. Kiba nebyl, moc všímávej typ tak to nechal plavat. Vzali jsme si s Narutem věci, rozloučili se s nimi a vydali se společně domů. Došli jsme oba mlčky na rozcestí, kde jsme se vždycky rozcházeli. Ani jeden nic neříkal. Naruto až moc divně mlčel.
"Dobrou" ozvala jsem se po chvíli a šla svým směrem, ale Naruto ke mně rychle přiskočil a políbil mě na moje rty. Polibek jsem mu oplácela. Chytla jsem ho kolem krku a nechala se jim líbat.
"Dobrou" zašeptal a políbil mě na čelo.
"Ahoj zítra" pořád jsem ho nepouštěla.
"Dobře" usmál se a opřel si svoje čelo o mé.
"Dneska je můj nejšťastnější den" oznámil mi. Bolelo mě z toho u srdce, protože jsem milovala i tak Sasukeho, ale něco mě taky přitahovalo k Narutovi a po dnešním dnu, jsem se bála, že se to mezi námi pokazí. Nechtěla bych o něj přijít, protože on při mně jediný stojí. Měla jsem ho vždy ráda. Bude lepší když s nim začnu chodit. Čekat na Sasukeho, nemůžu věčně.
"I já" políbila jsem ho na rty a vydala se domů.
Doma jsem si dala sprchu, při které jsem na to pořád myslela. Na to jak se mě dotýkal, líbal mě na krku a i na to jak byl ve mně. Znova jsem po něm toužila.
vysprchovaná převlečená do pyžama, jsem vlezla do postele a docela brzo, což se mi často nestává, usnula.

Cestou do nemocnice jsem pořád myslela na to, co řeknu Narutovi, včerejšek byla chyba. Mezi námi to nikdy klapat prostě nebude. Sice se mi to s ním líbilo, ale nemiluju ho a on si zaslouží lásku, ne lži. Když jsem přišla do nemocnice, čekal tam na mě. Měl v ruce kytku. Když mě uviděl, usmál se svým živým krásným úsměvem ala Naruto.
"Ahoj" pozdravil, když se ke mně přiblížil.
"Ahoj. Co tu děláš?" zeptala jsem se a nedokázala skrýt radost, že ho vidím. Nechápala jsem, proč z toho mám vůbec radost. Je to přece Naruto. Viděla jsem ho snad milionkrát, tak proč se raduju?
"Přišel jsem se na tebe podívat, než půjdu trénovat" řekl a podal mi kytku. Byla krásná. Voněla příjemně. Id když to nebyla jediná příjemná vůně, co mě vábila. Narutova vůně byla hezčí. Nikdy mi nepřišlo, že by voněl.
"Děkuju" políbila jsem ho na tváři, on zrudnul.
"Víš, přišel jsem se tě hlavní zeptat, jestli semnou dneska nechceš pak někam zajít. Nemusí to být hned rande. Můžeme si zajít na ramen třeba, když budeš chtít." Byl v rozpacích. Vypadal roztomile. Poškrábal se na zátylku.
"Moc ráda Naruto" řekla jsem. Chvíli se na mě překvapeně díval. Musela jsem se tomu zasmát. Rozloučila jsem se s ním a dala se do práce. Dneska to byl vyčerpávající den. Chvíli jsem myslela, že jeho pozvání nakonec jen odmítnu, ale zároveň jsem se na něj tak těšila, že jsem po práci spěchala domů, aby se ještě vysprchovala, upravila a vlezla do hezkých šatů.
Naposledy jsem se podívala do zrcadla, a šla otevřít dveře, na které někdo klepal. Otevřela jsem je. Stál tam Naruto a musím říct, že mu to slušelo. Nikdy jsem ho takhle oblečeného neviděla. Měla na sobe černý dlouhý kalhoty a bílí triko. Vypadal fakt dobře.
"Ahoj" váhavě jsem ho pozdravila.
"Ahoj krásko" opáčil a políbil mě.
" můžeme?" zeptal se. Podala jsem mu svoji ruku a on ji bez váhaní chytl.
šli jsme noční uličkou, osvícenou jen pár světlými.
"Kam teda půjdeme? Mám docela hlad" zeptala jsem se.
"Co bys sis dala?" usmál se.
"No kousek od Ichiriku je nová restaurace, ještě jsem v ní nebyla. Co kdybychom šli tam?" navrhla jsem.
"kamkoliv kam si dáma přeje" řekl. Takového jsem ho neznala. Musím uznat, tenhle Naruto se mi líbil. Byl milí, elegantní a rozhodně klidný. Začala jsem se smát.
Došli jsme do restaurace. Vypadal pěkně. Nebylo tu moc lidí a to i docela i vyhovovalo.
"Kam si sedneme?" zeptal se Naruto a hledal vhodný stůl.
"Třeba támhle?" ukázala jsem na stůl v rohu. Jo
tam budeme mít soukromí. Cestou k našemu stolu jsem zahlédla Sasukeho s nějakou dívkou s hnědými dlouhými vlasy. Trochu mě zamrzelo, že nikdy takhle s ním nebudu já, ale měla jsem Naruta. Něco mě k němu přitahovalo. Měla jsem ho ráda a on měl o mě zájem. Sasuke by mě nikdy nechtěl, s tím jsem se bohužel musela smířit. Sedli jsme si ke stolu. Najednou se našim směrem vydal Sasuke i s tou holkou.




Pokračování příště
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Aki Aki | Web | 28. dubna 2013 v 10:09 | Reagovat

Výborne aj ked nemám rada NaruSaku v tvojom vidaní sa mi to veľmi páčilo.
Už aby tu bolo pokračovanie.

2 Viola Viola | Web | 28. dubna 2013 v 12:11 | Reagovat

Páni! :D tomu hovorím začiatok! Teším sa ďalšiu časť ^^ páči sa mi ako si vykreslila Naruta :3 Som zvedavá ako sa to všetko ešte skomplikuje :D

3 Misao Misao | Web | 23. listopadu 2015 v 15:46 | Reagovat

Páni! Hneď idem na ďalšiu časť.. Táto poviedka sa mi bude veľmi páčiť :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama