Červenec 2013

Minato x Kushina

28. července 2013 v 23:37 | Zoe |  VideaMovie
Tak ješte jedno video :D myslím že je fakt povedené :)


Naruto & Sakura - Fuckin Perfect

28. července 2013 v 23:26 | Zoe |  VideaMovie
Ten cover na písničku od Pink se mi velmi líbí. Posudte sami :D


Secret's: Díl první

27. července 2013 v 12:46 | Zoe |  Secrets
Ahojky po dlouhé době:D No snad se vám bude líbit. 'Je to jakoby pokračování té dívčí valky :D Budu ráda za všechny komentáře :)



V minulém díle jste četli:
O 5 let později.

Naťukala jsem bezpečností kód do počítače, který měl spustit nový ochranný program a obnovit systém budovy. Siréna pořád hlásila vniknutí někoho cizího a já potřebovala všechny dveře uzavřít, než se dostanou k hlavnímu počítači. Zmáčkla jsem na klávesnici enter a vyběhla tabulka se stahováním i s časem ukončení. Vzala jsem ze stolu pistoli. Program se začal načítat, jenže jsem si nebyla jistá, jestli mě do té doby, než se vše uzavře, někdo nepřepadne.
"No tak… dělej ty kráme blbej" řvala jsem na počítač, jako by to mělo něčemu pomoct. Připadalo mi, že spíš naschvál zpomalil, aby mě víc naštval, bohužel já neměla moc času. Každou chvíli tu budou a já musím zachránit všechny soubory, co jsou v hlavním počítači, než se k nim dostanou. Kdyby se dostali do nesprávných rukou, bylo by vše v háji.
Ozvali se střeli do pancéřovaných dveří přejemnou, které byli zavřené, ale jak dlouho vydrží nátlak ran? 60% bylo teprve načtených.
"Otevřete je! Hned!" slyšela jsem hlasy, který se tam pomalu násobili. Ti muži mlátili do dveří a snažili se je otevřít. 80%
"Dělej prosím! Slibuju, že se k tobě budu chovat mile! "prosila jsem počítač, jako živou věc. Musím ty soubory zachránit.
"Odstupte, bouchne to" vykřikl někdo za dveřmi a já se automaticky skryla pod stůl. Nabila jsem si moji pistol, kterou jsem ukradla jednomu z nich, když mě a ostatní vědce chtěl uvěznit v jedné laboratoři pět pater dole. To bylo poprvé, co jsem napadla nějakého člověka, ale kdybych to neudělala, nejspíš by nás zabil a já musím zachránit vše, na čem jsme celý roky procovali. Nesmí se dostat do cizích rukou. Ozvala, dunivá rána výbušniny, při které se trochu i otřásla zem. Nevím kolik toho tam dali, ale i trocha by ty dveře povolila, takže jsem předpokládala, že nejspíš moc ne, neboť mě to jen na pár minut ohluchlo. Vylezla jsem z pod stolu a začala střílet ke dveřím. Bylo to zbytečný, protože mě už dávno obklíčili. Jeden z těch vojáků či kdo byli, mě chytl a přitáhl k sobě. Dal mi ruce za záda, které mi spoutal.
"Bylo vás těžké chytit doktorko Haruno" ozval se ženský hlas vycházející ode dveří. Všichni jsme se podívali tím směrem. Šla k nám nějaká ženská v elegantním drahém obleku. Díky kouři jsem ji neviděla do obličeje, a tak jsem se snažila mžourat oči, abych ji viděla. Šla k nám pomalým krokem. Kouř odhalil část jejích dlouhých červených vlasů.
"Jste vytrvalá" řekla povýšeně. Nenápadně jsem se podívala na počítač. 99%. Dělá si ze mě srandu? Doufala jsem, že se ještě rozjede, ale nejspíš to bylo marné. Zklamala jsem!
"Někdo se na vás velmi těší" pokračovala dál ve svém trapném proslovu, který mě vůbec nezajímal. Očima jsem hypnotizovala obrazovku, na které vyskočilo 100%. Dveře za námi se zavřeli nejtvrdším pancířem, který nezničí žádná blbá bomba. Začala jsem se smát. Všechny soubory byli přeposlány do počítače na druhé straně zeměkoule do jedné z našich organizacích, která pracovala pro naši vládu.
"Čemu se smějete?" zeptala se naštvaně, ale pořád jsem ji kvůli kouři neviděla do obličeje. Začala jsem kašlat. Plíce mě boleli, ale byla jsem ráda, že jsem to zvládla a ochránila tak důležité dokumenty, aby nepadli do špatných rukou.
"Jste tu zbytečně. Vše je smazaný. Nic tu nenajdete" odpověděla jsem vyrovnaně. Začala se smát. Hrozně mi ten smích někoho připomínal, ale já nevěděla koho.
"Pořád stejná hlupačka Sakuro. My tu nejsme kvůli vaší práci, ale kvůli tobě" řekla a přišla blíž. Byla to Karin!