Konečně moje

16. srpna 2013 v 4:01 | Zoe |  moje jednorázovky
ahojky po dlouhé době zase. Tak nahodou jsem narazila na obrazek z mangy a dost mě šokovalo, že můj oblíbenec Neji (Pozor spolier pro ty co to nečetly, nebo nevědí) zemřel. No čekala jsem že pomalu všehcny postavy pozabije, ale že zrovna jeho mi zabije jsem fakt nečekala. A tak jsem si jeden díl mangy přečetla. Neji byl dobrý ninja. sice ze začatku měl blbý pohled na svět, ale zbožnovala jsem na něm pozdější době, jak mu na své sestřence Hinatě zaleželo. A protože se i pro ni objetoval, aby ji zachrnail život, tak jsem napsala na tenhle pár povídku.
PS: Není věkově omezena :D
PS2: Na dalších povídkach pracuju enbojte. Tohle byl jen šok :D
Tak snad se vam povídka ude líbit. Je jen jednorázovka a je na pár NEJI & HINATA. Budu ráda za každý komntář.





Seděla u okna a dívala se ven. Venku foukal vítr. Kapky deště zdobily skla oken, jako by malovali její smutek. Smutné si povzdychla. Přešla malou vzdálenost ke své posteli, na kterou si lehla. Dívala se na strop, jako by ji měl ukázat tajemství světa. Tajně doufala, že ano. Vždycky se snažila. Dělala vše proto, aby ji začali lidi brát. Chtěla ukázat, že je jiná. Už není jako dřív. Je silnější, nebo ne?
Dennodenně dřela, aby dokázala všem a hlavně jemu, že ji můžou věřit. Že tu pro ne vždy bude. Dala by za ně i život! Hlavně doufala, že ji opětuje lásku. On, kvůli kterému měla vůli i sílu. Kvůli kterému dokázala dojít až tak daleko, až ji její otec uznal jako za dědičku. Díky němu si věřila a tak tajně doufala, že ji bude milovat taky.
Cítila slzy, jak jí stékají po tváři. Nechala je ať si dělají, co chtějí. Vše už pro ni bylo jedno. Srdce ji pukalo žalem. Někdo zaklepal na dveře.
"Kdo tam je?" špitla, ale nikdo neodpovídal. Nějak se nemela k tomu, aby se zvedla a šla je otevřít a tak dál hleděla do stropu. Dál už žádné klepání neslyšela. Nejspíš se ji to jen zdálo. Zoufale hleděla do stropu, než usnula.
Normálně by vstávala brzo ráno, připravená na tvrdý tréning, ale díky posledním událostem se rozhodla, že je vše k ničemu. K čemu je jí trénink, když nedokázala přimět někoho, aby ji miloval? Věděla, že miluje jinou, ale doufala v zázrak, který doplňovala svojí pílí. Jenže když takový zázrak nepřichází a nahrazuje ho naopak realita, zlomí to srdce snad každému, kdo v něj věří. Vylezla odpoledne z postele. Šla rovnou do koupelny, kde se půl hodiny prohlížela. Nakonec si vlezla do vany, kde nejméně hodinu relaxovala. Přeci jen nikam nepospíchá.
"Volal si mě?" zeptala se skoro nepřítomně. Vlastně ji ani nějak nezajímalo, co ji řekne. Už mela dost toho, snažení.
"Nemohl jsem si povšimnout, že jsi dneska zase netrénovala. Byli tu pro tebe Aburame a Inuzuka." Oznámil. Hleděl ji přísně do očí, jako to dělal vždycky. Jenže poslední dobou ji to bylo jedno. Selhala a smířila se s tím.
"Hn" odpověděla nezaujatě.
"Jestli v tomhle hodláš pokračovat, tak z tebe nemůžu udělat dědičku Hinato! Klan potřebuje vůdce. Ne jen že jsi až moc hodná, vlídná. Dokonce jsi přestala se všemi mluvit od doby co Naruto oznámil zasnoubení…."
"Prosím ne…". Nechtěla, aby to řekl. Už tak ji to bolelo. Jenže on ji neposlouchal.
"Musíš se vzchopit!" přimhouřil oči.
"T-ticho…" začala šeptat a přitom se třást. Neji, Hanabi i Hiashi na ni hleděli.
"Pokud tohle bude pokračovat Hinato, tak mi nedáváš na výběr. Naruto není jediný chlap na světě…"
"Ticho!" vykřikla se slzami v očích. Všichni na ni nevěřícně zírali. Takhle ji viděli poprvé. Hiashovi oči zjihli. Nechtěl ji ubližovat, ale nemohl dopustit, aby se dal, trápila. Potřeboval, aby měla zodpovědnost a na Naruta by zapomněla.
"Odejděte" řekl a Hanabi s Nejim odešli.
"Co se to s tebou děje" začal, když byli pryč. Nevěděla co říct. Má snad právo cítit žal. Má právo brečet, tak proč ji nenechají. Vždycky chtěla aby Naruto byl šťastný i kdyby skončil s jinou. Jenže netušila, že to tak bolí.
"Nic!" zadívala se mu do očí.
"Hinato" povzdychl si. Bolelo ho ji takhle vidět. Jakkoliv u něj byla neschopná, pořád ji měl rád. Byla to jeho dcera. Ji poprvé držel v náručí. Ji zasvěcoval do všeho, co se týče klanu. Jenže Hinata vždycky byla měkká. Byla to jeho mala holčička. Nikdy nevěřil, že by dokázala vést klan. A když poslední roky viděl, jak se snaží. Doufal, že její snaha bude k něčemu. Zesílila a hodně. Jenže i tak byla moc milá a teď, když měla zlomené srdce, se začala všem stranit. Skoro s nikým nekomunikovala. Přestala jíst. Hodně zhubla. A to Hiashi nemohl vydržet. Proto se ji rozhodl vyhrožovat. Věděl, že všem chtěla dokázat, že to dokáže.
"Pokud se nedáš dohromady. Bude vést klan Hanabi!" zvýšil hlas pro efekt. Zaraženě se na něj podívala, jako by do ni bodal. Co má dělat zlomené srdce s tím vším co dokázala? To se snažila zbytečně?
"Tak si ji ho přenech!" vyštěkla poprvé za celý život. S pěvným pohledem se mu dívala do očí. Byla vytočená. Proč ji nenechají na pokoji? Všechno to co v sobě za roky střádala, teď vybuchlo jako bomba.
"At si ho vede ona!" Nevěřícně se na ni díval. Je tohle Hinata? Štvalo ho, že se mu vzepřela, ale ta trochu byl rád, že to udělala. Možná je k něčemu dobře zasnoubení Naruta s jinou.
"Jestli hodláš dál se takhle chovat, tak ji ho nechám. A To jsou má poslední slova! Ted jdi!" Rozkázal a ona beze slova odešla. Nejdřív šla směrem do svého pokoje, ale pak se nakonec rozhodla jít ven. Venku pršelo, ale to ji teď bylo jedno. Sedla si pod vzdálený strom u západní hradby. Byla to zahrada. Vedl tudy menší potůček a přes něj byl most. Milovala tuhle zahradu. Vždy se o ni starala. Opřela se zády o kmen a objala kolena. Dala se do dalšího pláče.
"Hinato" zašeptal Neji a sedl si naproti ni. Překlížil nohy do tureckého sedu.
"Nevím, jak moc tě to bolí, ale to chceš všechnu tu dřinu vzdát?"
"Ale on miluje jinou" zavzlykala.
"A co posledně, když jste spolu byli?" díval se do jejích očí.
"Řekl, že ke mně taky něco cítí, ale že k Sakuře víc." Spustil se další pláč. Setřel ji slzy z očí.
"Víš, jestli k tobě něco cítí, tak bys měla bojovat. Sakuru měl rád dřív než tebe a přesto začal k tobě taky něco cítit. Kdyby ji miloval tolik, jak říká. Nikdy by k tobě nezačal nic cítit." Řekl, ale ona jen nechápavě koukala. Připadala mu tak roztomilá. Kéž by nebyl její bratranec.
"Chci říct, že to nesmíš vzdát. Svatba je za měsíc. Do té doby máš čas, aby miloval jen tebe" sice ho to stalo úsilí ji takhle radit, ale nedokázal se dívat, jak je zničená.
"Ale jak?" špitla.
"Proti Sakuře nemam šanci".
"Ale máš. Jsi krásnější než ona. Máš i lepší charakter a rozhodně jsi i silnější. Jen si začni zas věřit! Nelibí se mi že miluješ zrovna Naruta, ale pokud chceš, můžu ti pomoc" nabídl, i když by ji měl nejraději pro sebe. Smutnou grimasu nahradil úsměv. Zbožňoval, když se usmívala.
"Myslíš, že jsem krásna?" pohlédla na zem. Na tváři měla ruměnec. Byla šťastná, že si zrovna on myslí, že je krásná. Vždy si myslela, že je pro něj přítěžím, ale teď, když ji chtěl pomáhat, byla moc šťastná. Nejimu se málem zastavilo srdce.
"Ano jsi" zašeptal zasněně a něžně ji pohladil po tváři.
"Neji?" vyjekla, když ucítila jeho ruku na tváři. Nechápala, co to dělá a přišlo ji to moc divné. Když si uvědomil, co udělal. Zrudl a vykoktal omluvu.
"Zítra zas začneme trénovat" řekl chladněji a vstal. Jeho náhlá změna hlasu a nálady, ji trochu zmátla a tak jen přikývla. Bez dalšího slova se otočil a odkráčel pryč. Chvíli se za ním dívala. Cítila zvláštní pocit. U srdce ji hřálo. V duchu mu děkovala, že se rozhodl ji pomoct. Nechápala, proč se ji líbilo, že si o ní myslí tak pěkné věci a dokonce nemohla přestat myslet na jeho divné chování, když ji pohladil. Rozhodla se vrátit do pokoje. Byla cela promočená, kdyby nastydla, nedokázala by za její lásku bojovat. Převlekla se do pyžama. A po dlouhé době usnula s úsměvem na tváři.
Neji s Hinatou trénovali, každý den. Když nepršelo, trénovali celý dny skoro bez přestávky.
"Měla by sis odpočinout" řekl, když odrazil další její útok. Byla bledší než normálně. Sotva popadala dech. Z čela ji kapaly kapky potu, ale přes to se rozhodla dál bojovat.
"Ještě ne prosím". Neji si povzdychl a znova na ni zaútočil.
Trénovali takhle už týden, než se jednoho dne zhroutila. Neji ji odnesl do jejího pokoje, kde ji uložil do postele. Pomalu oddychovala. Sedl si na kraj postele a díval se na ni. Toužil se ji dotýkat. Pohladil ji lehce po tváři. Nehnula se. Pohladil ji znova. Měla tak jemnou kůži. Palcem ji přejel po spodním rtu. Znova se nepohnula. Její rty ho vábili. Sklonil se k polibku. Jemně svými rty se otřel o její rty, pak je spojil do krátkého polibku. Chtěl víc, ale bal se že by ji probudil. Kdyby nebyl její bratranec, určitě by s ní mohl být. Dokonce by jim to i strýc dovolil. Možná by i byl rád, kdyby měl za zetě zrovna genia klanu Hyuuga. Pohladil ji po vlasech a odešel pryč.
"Neji! Jak jí může pomoc tvůj styl tréninku, aby ji Naruto miloval?" vyjela na něj po třech dalších dnech Tenten.
"Tenten má pravdu! Musí okusit lásku mládí" vykřikl nadšeně Lee.
"Co ty se do toho staráš?"
"S tím tvým mladím, běž někam Lee! Ona potřebuje s ním něco zažít. Být s Narutem o samotě. A třeba jít spolu na rande. Když Naruto zjistí jak je báječná…."
"Tak bude chtít Hinatu a Sakura bude jen moje" dokončil za ní nažhavený Lee.
"Pako!" protočila oči. Neji věděl, že mají pravdu už dávno, ale nedokázal se přimět k jinému tréninku.
"Co teda navrhujete?" zeptal se. Chtěl, aby byla šťastná.
"No nějak je musíme dostat k sobě" začal Lee a začal skákat po jedné noze, aby se mu lépe přemýšlelo.
"Mám nápad. Sakura má teď misi s jinými Ninja mediky ne? Lee! Pozveme Hinatu a Naruta někam ven. Já pomůžu Hinatě s oblečením a pak se sejdeme na domluveným místě, kde pak přijdeš ty Lee, a budeme předstírat, že mi tři máme misi. Takže Naruto a Hinata budou spolu jen po celý večer sami!" zaculila se Tenten při představě jak se k sobě ti dva mají.
"Tohle bych dokázal i sám" zamračil se Neji.
"Ale dobře, ve skupině to půjde líp."

Neji se vracel s Tenten k Hyuuga klanu. Dnes večer to provedou. Doufal, že to vyjde, ale na druhou stranu jim to nepřál. Chtěl Hinatu jen pro sebe. Jenže by nedokázal žít s tím, že je nešťastná.
Dovedl Tenten k Hinatinýmu pokoji a nechal ji pracovat. Zatím si šel dát sprchu, po tréninku.
Tenten Hinatu namalovala pěkným, ale přirozeným líčením. Nanesla ji lehce řasy řasenkou. A dodala líčení šmrnc bezbarvým leskem.
"Tyhle šaty ti sluší nejvíc Hinato." Usmála se Tenten.
"Vážně?" rozzářila se Hinata. Chtěla vypadat pro Naruta co nejlépe.
"Jasně že jo"
"Děkuju za vše Tenten. Moc si mi pomohla. Děkuju." Objala ji Hinata.
"Bacha ať nezkazíš moje dílo!" zavrčela, když viděla, že má Hinata slzy na krajíčku.
"Promiň, já jen… jsem moc šťastná"
"No měli bychom jít. Neji na nás už určitě čeká." usmála se Tenten a urovnala si drdoly. Hinata s úsměvem přikývla. Neji na ně čekal v hale. Když uviděl Hinatu, zkameněl. Tenten do něj šťouchla loktem.
"Co myslíš Neji? No není krásna?" začala ho probodávat pohledem. Jenže on neměl z její krásy slov.
"Neji?!" zavrčela mu do ucha a on se ze svého snění pobudil.
"Ano je krásna" vyhrkl a zčervenal. Hinata cítila znova ten pocit, který měla, když se jí dotýkal. Jeho pohled ji znervózňoval. Nechápala, proč se tak cítí. Tváře ji na krátký okamžik zčervenali ale i tak si toho Neji všiml.
"Jdeme?" ozvala se Tenten, po jejich ignorování. Oba si navzájem podívali do očí a pak se dali do pohybu. Tenten si celou dobu povídala s Hinatou. Vypadalo to, že se obě velice baví. Za to Neji byl jak na jehlách. Srdce mu divoce bušilo. Pořád si přehrával, její pohledy. To jak zčervenala, když ji řekl, že je krásna. To jak se mu zahleděla do očí. Po těle měl příjemnou husinu. Žaludek se mu houpal, jako na moři.
"Co se to sakra děje." zaklel v mysli. Musel uznat, že ji to fakt slušelo. Tyhle šaty na ni viděl poprvé. Tajně doufal, že by se jednou mohla ona obléct, takhle pro něj. Ani nestačil zaregistrovat a už byli na určeným místě.


"Ahoj lidi" zasmál se Naruto. Když uviděl Hinatu, ztichl. Ta se hned začala červenat.
"Moc ti to sluší Hinato" uculil se Naruto a šel o krok blíž k ní. Neji se jen tak tak držel, aby ji odsud neodtáhl.
"Jsem tu!" přišel konečně Lee.
"Wow Hinato! Vážně ti to sluší!" Neji dostával čím dál větší nervy. Do ruky dostával tik.
"No Lee! Tak co jak to dopadlo?" zeptala se Tenten s vražedným pohledem.
"Co jak dopadlo?" nechápal, ale dál si prohlížel Hinatu.
"Jo. Hinata a Neji mají misi. Máte se dostavit k Tsunade Zrovna jsem potkal cestou sem Shizune" řekl jako by nic.
"Cože?! Celý si to zkazil!" vyjekla Tenten.
"To je v pohodě" usmála se Hinata.
"Zopakujeme to jindy" znova se usmála, ale tentokrát to byl smutný úsměv. Otočila se od nich dál a šla k směrem Hokage. Neji se za ní díval. Bylo mu ji líto. Kvůli Narutovi se tak snažila a teď? Zase se to nepovedlo. Naruto ho naučil, že osud není, ale teď tomu přestával věřit. Ona se fakt snažila. Podíval se na Leeho se zabijáckým pohledem. Pak se vydal za Hinatou k Hokage. Z dálky slyšel nadávající Tenten.

"Hinata Hyuuga, Neji Hyuuga! Vaše mise je přinést tenhle svitek!" ukázala jim složku.
"Tenhle svitek, je velmi důležitý. Jestli se dostane do špatných rukou, může to znamenat zkázu všem zemím. A proto se vy dva, díky svému byakuganu vydáte tenhle svitek najít. Spoléhám na vás!"
"Hai" odpověděli a vydali se do sídla Hyuuga.
Šli už noční Konohou. Pořád se na ni díval. Byla tak smutná. Pořád čekal, kdy začne brečet, ale pláč nepřicházel. Když došli domů, oba se rychle připravily na cestu, aby mohli co nejdříve odejít. Nakonec spolu opustily vesnici. Běželi dva dny skoro bez přestávky. Ani jeden nemluvil. Každý byl zabrán do svých myšlenek.
"Měli bychom se utábořit a nabrat sílu. Kdyby náš někdo přepad, měl by výhodu." Řekl po par hodinách běhu. Přikývla a tak seskočili na zem. Neji rozdělal oheň a Hinata připravila místa na odpočinek nebo spánek. Rozdělili si hlídku. Když se oba najedly. Ulehly na své místa.
"Jsi v pohodě?" zeptal se po chvíli ticha.
"Ano" špitla. Cítila mezi nimi divnou atmosféru.
"Možná bys vážně na něj měla zapomenout" neuvědomoval si, co říká. Cítil bolest z představy, že by si Naruto místo Sakury měl brát ji.
"Zapomenout?" nechápala. Vždyť to on ji pomáhal. Vždyť to on ji říkal, že se nemá vzdávat a bojovat. Co tak najednou mění názor? Slzy ji stékali po tváři. To už ji zase přestává mít rád? Nejspíš po něm chtěla moc. Měla by být ráda, za to co pro ni udělal.
"Neřešme" sykl. Nechtěl ji rozbrečet. Bojoval s touhou ji objat. Nakonec ho touha přemohla. Lehl si vedle Hinaty a objal ji. Srdce mu bušilo. Cítil její teplo. Oblečení mu začalo díky jejímu pláči moknout, ale na tom nezaleželo. Byl blízko ní. Víc se zabořila do jeho náručí. Nepřestávala vzlykat. Nenáviděl se za to, co řekl. Hladil ji po vlasech a konejšil. Šeptal uklidňující slova, díky kterým přestávala pomalu brečet. Víc si ji přitiskl k sobě, protože věděl, že až se uklidní, bude ji muset pustit. Chtěl si vychutnat, každou vteřinu. Po chvíli přestala brečet, ale neodtahovala se. Ani jeden se neodtahoval. Dal, leželi v objetí. Srdce ji začalo bušit. Voněl takhle vždycky? Ne. Nikdy nebyla tak blízko.
"Neji" zašeptala a jemně se od něj odtáhla. Co to dělají… neměli by takhle ležet.
"Vše bude dobré. Přísahám." Pohladil ji po tváři. Měla napuchle oči, ale i tak byla nejkrásnější na celém světě. Nevěděla co říct. Zaleželo mu na ni. Cítila mezi nimi něco zvláštního. Byla ráda za tyhle okamžiky. Od doby co ji poprvé pohladil, nemohla na něj zapomenout. Každý den se na něj těšila. Každičký den na něj myslela. Až do teď si neuvědomovala, jak moc ji na něm zaleží.
"Děkuju" špitla a usmála se. Pro tyhle úsměvy žil. Přítomnost se pro něj zastavila. Tohle toužil udělat, celý život. Tolik ji chtěl. Chtěl ji jen pro sebe. Přál si, aby mu patřila a on jí. Odhrnul ji spadlý vlasy z očí a políbil.
Konec




Tato povídka je věnována vzpomínce Nejiho Hyuuga.
Odpočivej v pokoji.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 16. srpna 2013 v 4:13 | Reagovat

Fakt sa ti podarila.

2 Viola Viola | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 23:38 | Reagovat

Áááh Poviedky na pár Neji-Hina milujem ^^ Zakázané ovocie kyaa :3 Nádherná, prenádherná poviedka ah.. Ako by som chcela vedieť ako to ďalej dopadne.. či budú spolu, ako Hin reagovala na jeho bozk.. a čo jej otec a čo na to ostatný a získali ten zvitok? Zakázaná láska až na veky?! atď.. :D áá perfektné!
A musím sa priznať, že som plakala keď Neji v Mange zomrel.. čítam ju pravidelne a riadne ma to dostalo ah .. :-( .. Inak aj si myslím, že ju Neji tajne miloval :D Ale to je a aj len bude v mojej fantázii ^^
Arigato gozaimasu za túto tvoju poviedku Zoe-senpai n.n Patrí ti moja hlboká, úctivá poklona .. čelo na zemi :D

3 Zoe Zoe | Web | 20. srpna 2013 v 14:28 | Reagovat

Děkuju moc :) no mě jeho smrt fakt dostala :( Jjo kolikrat to fakt tak vypadalo, že ji mel víc rád než jen jako sestřenku :D takže to není jen v tvé fantazii ale asi i v mé :D Další díl nebude (asi):P
PS: Vaše povídky ted nečtu, protože si je schovávám na školní rok :D at mam co ve škole na tabletu dělat :D hned mi zlepšují den :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama