Jen pro tebe

1. září 2013 v 0:44 | Zoe |  moje jednorázovky
Tak jsem se rozhodla napsat velmi krátkou povídku.
Varování: je smutná :D
Doporučení: Pustťě si k tomu písničku a song from the secret garden


Je to už pár let, co krásná dívka měla autonehodu na cestě domů ze školy. Od té doby je ta dívka na vozíčku. Doktoři ji nedokáží pomoct a tak doufá v zázrak, že jednoho dne bude zas zdravá. Bude moct zas chodit. At její rodiče chtěli nebo dělali cokoliv, nedokázali ji vykouzlit od té doby úsměv. A tak celé dny, po každé když se vrátila domů ze školy, která byla prestižní, neboť její rodiče byli uznávaní lidé, seděla u okna a koukala na děti služebné, jak si hrají. Jak běhají. Dělají to, co ona nemůže.

Roky tak plynuly a ta dívka dospěla do ještě větší krásy. Nebýt nehody, už by ji rodiče sháněli stejně postaveného ženicha, ale ona na vdávání neměla ani pomyšlení. Celým svým srdcem doufala, že se ten její sen nebo zázrak vyplní a ona bude normální jako ostatní dívky. Moc si přála mít přátele. Aspoň jedinou kamarádku, se kterou by si česali vlasy. Mohla by jí svěřit všechna její tajemství. Rada by zapomněla na všechna utrpení, co ji potkala.
"Hinato-sama…." Ozvalo se v tiché místnosti. Z toho hlasu ji zamrazilo po zádech. Věděla, že to nemůže být možné, ale ten hlas moc dobře znala.
"Nebuď smutná prosím" ozvalo se znova o trochu zoufaleji. Srdce ji bušilo. Podívala se do místnosti. Opíral se o sloup postele.
Nemohla tomu uvěřit. Je tu. On koho tolik vždy milovala.
"nejde nebýt smutná." Pohlédla zas do okna.
"Ale jde. Usměj se pro mě prosím" řekl a ukázal jí svůj úsměv, který ji vždy rozehřál srdce, jenže teď ji to spíš rozplakalo.
"Promiň." zesmutněl.
"Co mám udělat, aby ses zas usmívala?" zeptal se a lehl si na její postel.
"Být zas semnou" odpověděla. Stále se dívala na známou krajinu z okna. Slunce už pomalu zapadalo. To vysvětlovalo proč je u ní v pokoji.
"Víš, že to nejde." Povzdychl.
"Vím" Pozorovala ho. Díval se na strop.
"Měla by ses přestat kvůli mně trápit" pohlédl na ni a usmál se.
"Proč?" zavzlykala.
"Nechci, aby se dívka, kterou miluji, trápila" stoupl si a přešel k ní k oknu. Pohladil ji po vlasech.
"Budu muset jít…" zašeptal a sklonil se k ní. Chytl ji tvář do ruky. Srdce ji bušilo, jako o závod. Tohle se neděje. Cítila zas jeho vůni. Jeho ruka byla teplá a dokonce se ji dotýkal. Přitiskla si ji víc k tváři.
"Přijdeš někdy" zeptala se s nadějí. Jestli se jí to zda, je to nejkrásnější sen.
"už se nevrátím, ale budu na tebe vždy dávat pozor. Slibuju" řekl a sklonil se ještě víc k jejím rtům, které dlouze políbil.
"Sbohem" řekl, když se od trhl a jeho obraz zmizel
"Sbohem" zašeptala. Je tohle skutečnost? Ne nemohla. Jak by tu mohl být? Jak je možné že najednou zmizel? Jak by to mohlo být? Když on tu nehodu nepřežil? Stále cítila dotyk jeho teplých rtů. Že by to přeci jen byla pravda? Po dlouhé době, od nehody, kterou jako jediná při cestě domů přežila, se konečně usmála.
"Jen pro tebe. Neji" zašeptala.



Konec


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. září 2013 v 11:41 | Reagovat

Veľmi smutné ,ale krásne precítené

2 Yumi ゆみ Yumi ゆみ | Web | 1. září 2013 v 14:13 | Reagovat

Pfúú, až mám zimomriavky xD
Skôr som čakala že to bude Naruto ale inak veľmi krásne to bolo a tá pesnička ... No wau
Len pekne pokračuj ^^

3 Viola Viola | E-mail | Web | 2. září 2013 v 0:31 | Reagovat

5 hviezdničiek Zoe-senpai, Arigato gozaimsau.. nádherná poviedka aj keď som po nej zostala trošku smutná ^^ NejiHina milujem a ty to píšeš tak krááásne .. Ešte raz ARIGATO!! n.n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama