Ten druhý: Díl sedmý

30. září 2013 v 21:56 | Zoe |  Ten druhý
Ahojky :) Tak tu máte slibovanou povídku :) Snad se vám bude libit :) Omlouvám se předem za chyby pokud nějaké najdete :) Děkuju všem co komentují moje povdíky :) Važně moc děkuju :-* Arigato :P * Pochytila pár japonských slov* ^^





Seděl jsem v čekárně. Lidí čím dál víc ubývalo. Nevím, jak dlouho tu už jsem, ale ruka mi mezitím natekla a začínala mít nefialovou barvu. Jo nejspíš je fakt zlomená. Jak jsem se mohl nechat takhle vytočit? Vždy si semnou jen hraje. Jak jsem to mohl dovolit? Udělám cokoliv, aby ji nedostal. Nenechám ji nikomu. Ani tomu tupci Narutovi.
"Další" ozvalo se z ordinace. Jelikož jsem byl poslední, šel jsem dovnitř. Sakura seděla za stolem a něco zapisovala so složek.


"Posaďte se" ukázala na židli vedle stolu, aniž by se na mě podívala. Dále soustředěná vypisovala poznámky o předchozím pacientovi. Musím uznat, že ji to fakt slušelo. Vlasy měla stáhnutý do culíku. Měla na sobě dlouhý býlí plášť. Posadil jsem se na volnou židli, kam mi ukazovala. Srdce mi bušilo rychleji než normálně. Nevím, jestli to je její přítomností nebo nervy, který jsem měl díky Itachimu, ale snažil jsem se co nejrychleji zklidnit, než si mě všimne.
"Tak co vás trápí" zeptala se úsměvem a pohlédla na mě. Úsměv zmizel, když si uvědomila kdo je její pacient. Šokovaně se na mě dívala. Snažil jsem se nasadit chladnou masku jako obvykle, ale šlo to těžce, když se na mě začala mračit. Měl jsem chuť ji políbit na čelo, aby její vrásky zmizeli. Pohladit ji po vlasech.
"Co chceš Uchiho" zeptala se ne moc přátelsky, musel jsem se pro sebe zasmát. Místo odpovědi jsem ji ukázal nateklou ruku. Sykla při pohledu na ni a skousla si ret.
"Cos proboha dělal?" zeptala se a jemně se ruky dotkla. Cítil jsem její teplo dotyku, ale přesto mnou proletěla bolest. Snažil jsem se chovat, jakoby mě to nebolelo, ale pravdou bylo, že bych se možná i rozbrečel, kdyby ji pevně stiskla.
"Trénink" zalhal jsem. Určitě ji nebudu říkat, jak jsem je ráno sledoval. Znova se zamračila. Povzdychla si a vstala ze židle. Přešla k bíle skříni. Vyndala z ní nějaké obvazy a mastičky.
"Polož ji sem" ukázala a já to udělal.
"Máš to jen naražený" řekla a začala s léčením. Cítil jsem teplo, který doprovázelo zelené záři, která vyzařovala z jejích rukou. Celou jsem si ji prohlídl. Měla vážný soustředěný výraz. Musel jsem ji začít obdivovat. Pamatuju si ji snad celý život. Byla to malá nevýrazná holka, která se i přesto všechno co se dělo usmívala. Pokaždé při mně a Narutovi stála. Několikrát mi i zachránila život, ale jinak jsem o ni nikdy nesmýšlel. Byla spíš podprůměrná. A teď? Teď přede mnou stojí nekrásnější kunoichi. Dokonalá dívka. Vzala do ruky nějakou mast, kterou mi nanesla na ruku. Jemně ji roztírala po mé ruce. Mast byla studená, ale víc mě mrazilo z jícho doteku. Hleděli jsme si navzájem do očí. Měl jsem problém se ovládat.
"Hotovo" řekla jsem a odstoupila od něj o krok dál. Jeho přítomnost mě znervózňovala. To nemohl zajít k někomu jinému? Nevím, co to znamená pro něj, ale pro mě je utrpení být s ním v jedné místnosti a dělat, jako by se nic nestalo. Byla jsem jen holka na jednu noc. Namazala jsem mu ruku mastí a ještě ji pro jistotu obvázala obvazem.
"K čemu to?" zeptal se. Tvářil se nechápavě. Byl tak velmi roztomilý. Až moc nevinný na to jaký to je grázl.
"Nebudu na tebe plýtvat čakrou" odpověděla jsem. Zatvářil se ublíženě.
"Tse. To si budu brát k srdci" řekl pobaveným tonem. Nevím jak to popsat, ale od našeho rande atmosféra mezi námi byla vážně divná. Přede mnou neseděl starý samolibý Sasuke, který se rád bavil na můj učet. Pokaždé si ze mě dělal legraci, když jsme byli na tréninku nebo na misi jako tým. Pokud jsme byli, mimo vůbec si mě nevšímal. Vlastně se k nám nikdy nechoval jako ke kamarádům natož k týmovým partnerům. Spíš jsme vždy byli jen já a Naruto. Mluvil s námi, jen když to bylo nutné. Kolikrát jsem měla pocit, jako by mě ani neznal. Docela to i tak vypadalo, že ani neví, že existuji. Ale teď mi připadal jako někdo jiný. Jako by něco skrýval. Vůbec jsem ho nepoznávala.
"Děkuju" řekl a usmál se. Srdce mi vynechalo úder. Tep se mi z rychlil. Poděkování zrovna od něj jsem nečekala a ty jeho nečekaný úsměvy mě fakt zabijí! Zadívala jsem se do jeho černých očí. Proč je musí mít sakra tak krásný? Jeho klidná, dokonalá tvář byla tak blízko. Chtěla jsem se ji dotýkat. Rty. Jeho úzké, teplé rty. Ještě jednou bych je chtěla okusit. Ochutnat je jako předtím. Měl na sobě košili se znakem jejich klanu a k tomu modré kalhoty. Vypadal v tom vážně úžasně. Pohled mi oplácel. Zavrtěla jsem hlavou, abych na něj nemyslela a přešla na druhou místnost si umýt ruce.
"Tak já půjdu. Vážně děkuju" řekl. Slyšela jsem, jak vstává. Utřela jsem si ruce do ručníku a přešla zpátky ke stolu, kde jsem vzala obvazy, abych je schovala zpátky do skříně.
"dobře. Ahoj" odpověděla jsem stále otočená k němu zády. Nedokázala jsem se na něj podívat, cítila jsem se nejistá. Tvář mi začínala, hořet. Vzduch byl nesnesitelný a já se modlila aby co nejdřív vypadl pryč. Jenže jeho ruce mě, ale zezadu objaly. Přitiskl se ke mně, co nejvíc to snad šlo. Srdce se mi rozbušilo. Nohy se mi začali klepat. Cítila jsem jeho dech na krku. Jeho vůně byla stejně krásná jako vždy. Omamovala mě.
"Sasuke" zašeptala jsem překvapeně. Hůř se mi dýchalo. Proč si semnou sakra hraje?
"CO to děláš?" vyhrkla jsem ze sebe, když jsem ucítila jeho rty vzadu na krku. Tělem mi projela příjemná husina.
"Chyběla jsi mi" řekl smutným tonem. Políbil mě do vlasů, pak sjel rty níž k uchu.
"Tolik po tobě toužím Sakuro" zašeptal a mě se malém zastavilo srdce. Skousl jemně lalůček ucha. Snažila jsem se na to nereagovat, ale nešlo to. Každý jeho dotyk rtů pro mě byl šílený. Jemně mi naklonil hlavu na stranu, aby se dostal snáz k mému krku. Začal mě svými teplými rty po něm líbat. Každý polibek mě pálil. Tělo se mi naplňovalo vzrušením.
"Sasuke" zasténala jsem a snažila se vyprostit z jeho sevření. Ne nesmí si semnou takhle pohrávat, nejsem žádná panenka. Nejsem jeho hračka! At jsem se snažila jakkoliv, držel mě pevně. Cítila jsem jeho dech na krku. Chytla jsem ho za ruce a odstrčila ho od sebe.
"To stačí Uchiho" vyhrkla jsem chladným toném. Snažila jsem se působit, co nejchladněji to šlo, ale bylo to těžké. Pořád jsem se červenala. Proč mi to sakra děla? To nechápe, jak mi tím ubližuje?
"Já…" otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct. Otočila jsem, abych se na něj mohla dívat. Vážně by mě zajímalo, na co asi teď myslí. Ráda bych věděla, co to za hru hraje.
Někdo zaklepal na dveře.
"Dále" řekla jsem a odstoupila od Sasukeho co nejdál. Snažila jsem se uklidnit. Dveře se otevřeli. Stali v nich Naruto podpíraný Hinatou.
"Ahoj" usmál se svým veselým úsměvem.
"Naruto!" Srdce mi poskočilo štěstím. Přemáhala jsem se, abych ho neobjala. Tolik mi chyběl. Vlasy měl rozcuchané. Celý byl špinavý. Tričko měl od krve. Rychle jsem k němu přiběhla. Hinata mi ho pomohla položit na lehátko. Vyhrnula jsem mu to tričko nahoru. Jeho dokonalá svalnatá hruď byla poraněna. Měl tam hlubokou ránu, která hodně krvácela.
"Jak se to stalo" zeptala jsem se Hinaty a dala se do léčení. Ta mi mezitím vyprávěla o jejich misi.
"Snažil se mě bránit" rozplakala se. Chtěla jsem ji utišit, ale důležitější bylo, abych Naruta vyléčila.
"To bude dobrý Hinato" usmál se na ni Naruto. Chytla ho za ruku. V hrudi mě žárlivostí zabolelo. Že by se přeci jen mezi nimi na misi něco stalo? Jenže teď to není důležité. Rána přestala krvácet a pomalu se hojila.
"A je to" oddychla jsem si a setřela si pot z čela. Dneska jsem skoro vyplýtvala svoji chakru.
"Jé Sasuke ty jsi tu taky?" zeptal se Naruto a usmíval se na svého kamaráda, kterého si všiml až teď.
"Hm jo" odpověděl a nespouštěl ze mě oči. Snažila jsem se dívat jinam, aby Naruto nic nepoznal. Pěkně se to zkomplikovalo co? Odvedli jsme Naruta na pokoj, kde si už čistý lehl, do známe nemocniční postele. Jednu dobu tu býval dost často, když trénoval se Sasukem. Ti dva se skoro vždy pobily, že tu jeden ponejvíc zůstával. Vždycky mezi nimi byla rivalita.
"Teď ho nechme odpočívat ať se co nejdřív uzdraví" napomenula jsem ty dva a vyhnala je z pokoje pryč. Hinata se omluvila a vydala se nejspíš domu taky odpočinout. Byli skoro týden pryč. Nedivím se, kdyby se tu zhroutila vyčerpáním.
"Co je mezi tebou a Narutem?" zeptal se Sasuke který mě zas pronásledoval do mé ordinace.
"DO toho ti nic není Sasuke" napomenula jsem ho a ukázala mu na dveře, aby odešel.
"Je mi do toho hodně Sakuro!" zavrčel. Přišel ke mně blíž a chytl mě za ruce. Jeho stisk přeci jen nebolel, ale i tak mi to bylo nepříjemné. Měla jsme z toho blbý pocit, protože někde nad námi teď leží Naruto. Ten, který mi tolik chyběl. Bez něj to tu bylo smutný. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ale bez něj je život nudný. Člověk má pak pocit jakoby ani nežil, ale když je on nablízku, vše najednou díky jeho energii ožívá.
"Psut mě" vytrhla jsem se ze Sasukeho sevření. S chladným výrazem se mi vpíjel do očí.
"Ty ho miluješ?" zeptal se pohrdavě. Milovat Naruta? Ano Miluju ho. Ale ne tak jako toho černovlasého ninju co teď stojí přede mnou. Naruta mam moc ráda. Je to můj nejlepší přítel. Nedávno jsem s ním dokonce spala, ale moje láska k němu je nejspíš jen přátelská. Jenže když jsem viděla, jak se ho Hinata dotkla. Myslela jsem, že mi srdce pukne žárlivostí, jak se mi to nelíbilo.
"Já nevím" přiznala jsem. Žárlím, ale přitom k němu necítím to co k Sasukemu. Když vidím Sasukeho, moje srdce začne divoce bít. Tělo mě přestává poslouchat. Smysly jsou jím posedlé. Nemůžu dýchat, pokaždé když se na mě podívá. Každý jeho úsměv mi vyráží dech. Když se usměje Naruto, můj den je veselejší. Když se usměje Sasuke, umírám touhou ho vidět usmívat se do konce života. V tu chvíli bych pro něj dala i život. Jenže dokáže tohle cítit Sasuke ke mně? A co ke mně cítí Naruto? Neodkážu pořádné ani myslet. Všechno to je tak zamotaný. Jsem ze všeho tak zmatená. Ještě před týdnem jsem myslela, že mě Naruto miluje, ale když jsem viděla, jak se díval na Hinatu, když ho chytla za ruku. V jeho očích bylo tolik něhy. Žárlila jsem. Ale proč? Nebylo by to tak lepší? Co když miluje jí? Ona ho taky miluje. S ní bude šťastný. Tak proč tolik žárlím?
"V čem je lepší jak já?" zeptal se po chvíli ticha.
"Nevím "Odpověděla jsem, i když jsem odpověď znala. Nikdo nemůže být lepší jak Naruto. Má zlaté srdce. Pro své nejbližší udělá první poslední. Zažil tolik utrpení, a přesto došel tam kde je. Nikdy by se neotočil k nikomu zády. S Narutem přichází i naděje na lepší budoucnost. Jeho nekonečná veselá a živá energie posiluje naše ohnivou vůli. Naruto mění lidi i svět, přesto ale moje srdce buší jen pro jednoho člověka. Sasuke mě jemně pohladil po tváři. Překvapeně jsem se na něj dívala.
"Nenechám tě nikomu. Jsi jen moje. Neprohraju s tím idiotem!" řekl chladně. Jeho oči ale byli plný čeho… Lásky? Strachu? Nejspíš zas jen blouzním. Sjel mi palcem ke rtům, který jim pohladil. Zalechtalo mě to a tak jsem se zasmála.
"Uvidíme se" řekl s šibalským pohledem, který naznačoval, že má něco za lubem a odkráčel pryč z místnosti.




Pokračování příště...






Vím je to krátké :( ale moje špatná nalada ješte plně nezmizela :( a ke všemu přestává Zoinka mít napady :D Pokusím se to příště vylepšít ! :3
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kajka-chan Kajka-chan | 1. října 2013 v 21:18 | Reagovat

Aww :3 To bolo dokonalé O_O
Niak sa mi vytratili slová, ktoré som tu chcela napísať :-D :-|
Začnem inak! :-D  Teším sa na ďalšiu časť tejto poviedky (samozrejme i na ostatné) :D
Ach! Sasuke bol taký zlatý!
Podľa mňa už Naruto má niečo s Hinatou! *Mno dúfam že má! 8-O  Všetko by bolo potom úžasné! :D
5 hviezdičiek! :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. října 2013 v 21:40 | Reagovat

Sasuke keď žiarli je veľmi roztomilí ..som zvedavá či naozaj je niečo medzi Narutom a Hinatou. A či sa medzi Sakurou a Sasukem opäť primieša aj Itachi.

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. října 2013 v 15:09 | Reagovat

Super díl, líbí se mi jak strašně Sasuke žárlí a k tomu ještě ten Itachi, chudák nemá to jednoduché :-)

4 Viola Viola | E-mail | Web | 7. října 2013 v 18:54 | Reagovat

Ja nemám slov!!! :D áá Zoe-senpai strácala som dych .. dokonalosť :3 Naruto, Sasuke, Itachi.. áááh :D Ďakujem, za to, že si Zoe-senpai! Arigato gozaimasu za túto časť, moja hlboká, úctivá poklona .. čelo na zemi ^^

5 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 19. prosince 2013 v 8:54 | Reagovat

už by si mohla pridať další diel :D lebo sa teším na nový diel :) dúfam, že tam zapojíš aj itachiho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama