Ten druhý: Díl šestý

17. září 2013 v 22:14 | Zoe |  Ten druhý
Ahojky Smějící se Tak konečně jsem dopsala další díl Smějící seOmlouvám se předem za chyby. Pamatujete na moji válku s Wordem -.-? Tak muj miláček číslo 3 (číslo 1 je můj přítel, číslo 2 notas a 3 word S vyplazeným jazykem) se rozhodl pomstít za moji předešlou vyhranou valku Křičícítakže zase valčímeSmějící se no snad se vám povídka bude líbit :3
Ps: čím víc komentářu, tím dřív tu bude další díl Nevinný ^^' Muhehehe *Ďábelsky se směje* Smějící seRozpačitý.






"Jen jsem si s tebou pohrával" řekl samolibým úsměvem. Nevěřícně jsem na něj hleděla. Díval se na mě pohrdavě svýma černýma očima. Cítila jsem, jak mě nenávistně propaluje.
"Vlastně horší holku na sex jsem ani neměl Sakuro. Ty a Naruto se asi fakt k sobě hodíte. Jsi otravná." vyslovil další várku bolestných slov.
"Nikdy jsi mě nevzrušovala. Kdo by chtěl být tak slabou holkou? Už za mnou, nedolízej." Znechuceně se na mě podíval. Chtěla jsem něco říct, ale nešlo to. Pokaždé, když jsem otevřela pusu, nedokázala jsem vyslovit ani hlásku. Začala jsem se třást. Bylo mi na omdlení. Vše se semnou točilo. V puse jsem měla sucho.
"Jsi na nic" řekl a to mě zas zasáhlo do srdce. Proč se ke mně tak chová? Miluju tě! Miluju tě Sasuke! Křičela jsem v duchu.
"Byla to jenom hra Sakuro" řekl klidným, chladným tonem a přitom se samolibě usmíval. Najednou se otočil a odcházel pryč. Běžela jsem za ním, abych ho zastavila, ale jako bych běhala na místě. Vzdaloval se mi čím dál víc … Byla to jen hra Sakuro… ozývalo se v mé hlavě dokola a dokola. Chytla jsem se za hlavu. NE! Chtělo se mi brečet. Pohlcovala mě tma.


"Sakuro-chan…" ozval se hlas za mnou a já se otočila. Stal tam Naruto. Vlasy měl stejně jako vždy rozcuchané. Měl na sobě to černé tričko, než odešel na misi. Běžela jsem k němu blíž a skočila mu do náruče. Byla jsem šťastná, že ho vidím. Tak šťastná. Potřebovala jsem útěchu po těch bolestných slov, které Sasuke vypouštěl z úst. Pevně jsem ho objala, ale on to neopětoval. Podívala jsem se mu do obličeje. Měl smutný, nesouhlasný výraz.
"Jak jsi mohla?" zašeptal zničeně. Zatvářil se tak ublíženě, až jsem měla pocit viny.
"Co jsem provedla?" zeptala jsem se nechápavě, zase jsem mohla mluvit.
"Ty se ptáš?". Byl sklíčený, utrápený. Oči se mu leskly.
"Vím o Sasukem Sakuro. Zklamala jsi mě. Jen jsi si semnou hrála že? Už tě nikdy nechci vidět. Jdi mi z očí!" řekl pohrdavě. Znova mě zabolelo u srdce. Cítila jsem se hrozně. Oplzle. Jako bych byla špinavá.
"Vyslechni mě" zpanikařila jsem, ale jako by moje slova něco tlumilo. Naruto mě od sebe odstrčil a odcházel pryč. Nedokázala jsem se ani pohnout. V hlavě se mi ozývali slova od obou: … Byla to jen hra… jen jsi si semnou hrála že?… Zklamala jsi mě… Jsi na nic… Už tě nechci nikdy vidět…
Všechno se semnou točilo. Viděla jsem před sebou jejich tváře. Narutovo zklamaní, Sasukeho znechucení. Jejich slova a tváře se kolem mě točily jako na kolotoči. Až jsem nakonec viděla jen tmu.

Probudila jsem se celá zpocená. Měla jsem sucho v krku, až mě tam škrábalo. Srdce mi rychle bušilo. Celá jsem se klepala, ale byla jsem rada, že to byl jen sen. No možná spíše noční můra. Už je to jsou to 6 dní od rande se Sasukem. Od té noci, kdy jen kolem mě prošel, se mi tahle noční můra začala zdát. Každou noc se opakuje a pokaždé je to stejné. Nakonec zůstanu sama. Podívala jsem se na budík na stolku vedle postele. Teprve čtyři ráno. Vstala jsem ze své propocené teplé postele a šla si dát sprchu na uklidnění. Nejspíš bych měla Sasukeho nechat. Zapomenout na rande a noc sním strávenou. Možná bych to mohla dát dohromady s Narutem. Přeci jen jsem o tom už přemýšlela. Pak jsem si vzpomněla na sen, kdy se na mě zklamaně díval. Co když to zjistí? I když vlastně s ním nechodím přece ne? Dvakrát, nebo třikrát jsem s ním spala. Měli jsme jen jedno rande. Jenže co když on to bral vážně? Litovala jsem, že jsem na to rande šla. Ale upřímně jsem byla se Sasukem šťastná. To rande bylo dokonalý. Těžce jsem polkla. Jsem fakt mrcha.
Udělala jsem si kávu, abych se pořádně probudila a měla nějakou tu energii. Sedla jsem si do křesla. Vrátit se do postele nemělo cenu, stejnak bych neusnula. Usrkla jsem si trochu kávy a podívala se z okna. Ještě byla tma. Jak jsem takhle mohla dopadnout? Jak jsem mohla dovolit, aby se to stalo? Nejradši bych vrátila ty dny zpátky. Odmítla Naruta i Sasukeho. V klidu bych pak žila dál. Nebyla bych pošpiněna. Nepřipadala bych si jako coura. Cítila jsem křeče v břiše. Poslední dobou jsem málo jedla. Byla jsem hodně ve stresu. Často jsem měla deprese a taky zamykala se doma. Dopila jsem kávu. Došla jsem s prázdným hrnkem do kuchyně a odložila ho do dřezu. Bylo tu ticho. Nikdy jsem se necítila tak osamělá. Bydlím sama už pár let, ale tohle je poprvé, co se cítím tak osaměla. Šla jsem si obout boty a vyšla ven z domu. Pomalu se začínalo rozednívat. Procházela jsem se po Konoze. Trochu foukal vítr, který mě chladil na pokožce, ale snažila jsem se to ignorovat. Neúspěšně. Po těle jsem měla husinu. Objala jsem se rukama a třela si paže na zahřátí. Nejspíš jsem si vážně měla vzít nějakou mikinu, nebo plášť. Jenže vracet se do prázdného domu se mi vážně nechtělo. Místo toho jsem se procházela dál. Došla jsem na náměstí. Ještě měli všude zavřeno. Však mohlo být max. půl páté ráno. Šla jsem směrem k dětskému hřišti poblíž řeky. Sedla jsem si tam na molo a koukala na východ slunce. Bylo tak krásné. Tmavá obloha po noci pomalu zanikala a nahrazovali ji světlé barvy modré, které se mísili se zlatavou až oranžovočervenou barvou slunce. Paprsky mě hřáli na tváři. Slunce se odráželo na hladině vody. Kéž bych tu mohla s někým být. Přesně jako v knížkách co čtu. Romantická scéna západu slunce se svým milovaným. Teď bych měla o něj opřenou hlavu a on mě objímal. Ruce bychom měli propletené. Dívali bychom se spolu na tu krásu. Zoufale jsem vzdychla. Bohužel knížky a realita jsou dost rozdílný. Lehla jsem si na to studené molo, které ještě nebylo od slunce ohřáto. Dívala jsem se na nebe. Co tak asi teď dělá Naruto? Je v pořádku? Přepadla mě úzkost. Doufám, že ano. Pak se mi ale v hlavě vybavil obrázek z našich misích, kdy si přinesl instantní ramen, ale neměl na to vodu. Musela jsem se zasmát.
"Baka" zašeptala jsem s úsměvem. Nejspíš teď má podobný problém. …Jdi mi z očí… objevilo se mi v mysli a já se rychle posadila. Nenáviděla jsem se. Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko proboha!
"Jsem takový debil!" vykřikla jsem.
"Když myslíš" ozval se hlas za mnou. Otočila jsem se tím směrem. Jeho černé oči se vpíjeli do mých. Byl moc pěkný. Hrozně mi někoho připomínal. Sedl si vedle mě a podíval se na nebe.
"Já rozhodně nesouhlasím. Nemyslím, že jsi debil." Řekl a mile se na mě usmál.
"Jak to ty můžeš vědět?" zašeptala jsem spíš pro sebe a objala si kolena. Kdyby jen věděl, jakou blbost jsem provedla, určitě by si myslel to samé.
"Prostě to vím" odpověděl.
"Když myslíš" zamumlala jsem, ale měla jsem pocit, že to i tak slyšel.
"Děje se něco?" zeptal se, ale já se neměla moc k odpovědi. Povzdychla jsem si.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se a díval se na mě zkoumavým pohledem, který jsem mu opětovala.
"Sakura. Sakura Haruno" odpověděla jsem. Proč mu vlastně říkám celé jméno? Co když je to nějaký úchyl? No dost krásný úchyl. Měl tak krásnou klidnou tvář. Připadal mi hrozně milý a tak trochu sexy. Ale byl úplně jiná liga, než Sasuke a Naruto.
"Sakura? Jako třešeň" řekl zasněně a podíval se zas na oblohu. Co je to za podivína?
"Prostě jen Sakura" oznámila jsem mu, trošku chladněji a on se rozesmál. Jeho smích byl tak hřejivý. Myslím, že by dokázal roztát každý ledovec na světě.
"Proč tu jsi sama Prostě jen Sakuro?" vypadalo to, že se baví.
"Koukám na východ slunce. Nemůžu usnout" odpověděla jsem upřímně- Vůbec jsem nechápala proč mu to vůbec říkám. Vždyť je to cizí člověk!
"Jo taky mam problémy se spánkem. Pomáhá na to bylinkový čaj" dál něco vyprávěl. Byl tak oslnivý. Nemohla jsem z něj spustit oči. Bylo mi ukradený, co říká. Byla jsem rada, že tu semnou je, že tu nejsem sama. Koho mi sakra připomíná? Ty černé oči. Temné, ale přitom tak zářivé. Jeho krásné ústa. Pokaždé když se zasmál, jsem zapomínala dýchat. Jeho vysoký charizma, kterým oplýval, mě dostávalo.
"Nechceš se jít projít?" zeptal se a vstal. Chvíli jsem přemýšlela nad jeho návrhem. Proč bych vlastně nemohla? Ještě je brzo na to jít do nemocnice, tak proč ne?
"Jistě" odpověděla jsem s úsměvem. Podal mi ruku, kterou jsem váhavě přijala. Cítila jsem, jak červenám. Netušila jsem, že je takový gentleman. Určitě má holku. Proč mě to sakra zajíma? Nic mi do toho není. Už mam dost trablu s kluky!

Šli jsme pomalu podél řeky. Vyprávěl mi nějakou zábavnou historku. Vážně se mi s ním krásně povídalo. Po šesti dnech jsem se konečně bavila. Cítila jsem se s ním fakt dobře. Uvolněně. Jako bychom se znali celé roky.
"Vyprávěj mi něco o sobě" řekl po chvíli. Slunce už bylo na obloze a svítilo nám na cestu. Dneska bude krásně.
"Není co" odpověděla jsem. Určitě mu nebudu vyprávět o incidentu s Narutem a Sasukem.
"Ale určitě musí být" řekl. Pořád se usmíval.
"Vážně není" zavrtěla jsem hlavou. Zastavil se a zkoumavě si mě prohlídl.
"Stalo se něco?" zeptala jsem se. Šla jsem k němu blíž. Stáli jsme naproti sobě. Byl o dost vyšší jak já.
"Ne. Jen nevěřím, že krásná holka jako ty nemá co o sobě vyprávět" odpověděl nevěřícně. Krásná? Srdce se mi malém zastavilo. Myslí si, že jsem krásna? Hřálo mě to u srdce. Zčervenala jsem a on se zasmál.
"Jsi sladká, když s červenáš" přistoupil ke mně blíž. Byl u mě tak blízko. Cítila jsem jeho vůni. Omamovala mě. Chtěla jsem ji cítit víc. Propaloval mě svými temně černými oči a pomalu se ke mně skláněl. Srdce mi bušilo jako o závod. Co mám dělat? Stále se ke mně přibližoval, když v tom mezi námi proletěl kunai. Stoupla jsem si do bojového postoje připravena na každý útok, který ale nepřicházel.
"Co to bylo?" zeptala jsem se. On se jen usmál vítězným úsměvem tím směrem, kterým kunai přiletěl.
"Ale nic, asi mladší bráška. Rad si hraje" odpověděl.
"Aha"
"Promiň mi za něj" usmál se a poškrabal se na krku.
"Někdy je jak malý"
"V pohodě" uklidnila jsem ho, ale nějak se mi to nezdálo, jenže jsem neměla náladu to řešit.
"Budu muset jít" řekl po chvíli další chůze. Kunaiů nám přes cestu lítalo čím dál víc.
"Slíbil jsem, že s ním budu trénovat. Rád jsem tě poznal Sakuro" řekl takovým vážným hlasem, který působil fakt sexy. Chytl mě za ruku a políbil ji. Tělem mi projela příjemná elektřina. Pak se otočil a odešel. Zůstala jsem stát na místě jako přikovaná. Já vlastně neznám jeho jméno!

Co tu sakra dělala. Proč tu je zrovna s ním?! Cítil jsem, jak mnou projíždí zlost. Měl jsem takový vztek. Nejradši bych mu ten kunai zabodl do hlavy. O co mu sakra jde? Proč zrovna Sakura do hajzlu. Ona je moje.
"Myslel jsem si, že jsi to ty. Jsi fakt jak malý Sasuke" ozvalo se za mnou s pobaveným tonem známý hlas, který jsem čím dál víc nenáviděl.
"Neřekl jsem ti, ať ji necháš?" vyjel jsem na něj, aniž bych se otočil.
"Mě je ale jedno, co říkáš bratříčku. Líbí se mi" řekl s pobaveným tonem. Snažil jsem se uklidnit. Svíral jsem pěsti, až jsem je pomalu přes tu bolest přestával cítit.
"Je fakt zajímavá. Už chápu proč se ti tak líbí. A to její tělo…mmmm" řekl provokativně a já se otočil. Měl jsem v očích aktivovaný sharingan. Na tváři mu tančil samolibí úsměv. Hrál si semnou. Věděl, kde mam slabiny. Sakra! Chtěl jsem na ni zapomenout. Chovám se jako slaboch!
"Co nechápeš na tom, když řeknu, že se máš, od ní držet dál Itachi?" zavrčel jsem. Vítězně se usmál.
"Nic nechápu. Já ji dostanu. Bude jen moje a na tebe si ani nevzpomene" odpověděl pobaveně a otočil se k odchodu.
"Stůj" vykřikl jsem jeho směrem. Zastavil se a ohlídl se. Měl na tváři otrávený výraz.
"O co ti sakra jde? Stejnak tě nechce" zavrčel jsem zuřivě.
"Jsi tak naivní Sasuke" zasmál se.
"Jestli se ji jen dotkneš" udělal jsem krok vpřed připravený na útok. Nenechám aby se ji už dotkl. Ona je jen moje!
"Tak co? Zabiješ mě?" zasmál se pohrdavým smíchem. Otočil se čelem ke mně.
"Stejnak ji přece nemiluješ ne? Teď jsem na řadě já" dál provokoval. Začínal jsem vidět temněji. Krev ve mně vřela. Snažil jsem se být klidný, nehrát mu do karet. Nechtěl jsem být figurka v jeho hře. Už jednou mi přebral holku, když jsme byli děti. Nedovolím to znova. S nezájmem se otočil a odešel. Praštil jsem vzteky do nejbližšího stromu.
"Sakra" zaklel jsem. Celou rukou mi projela ostrá bolest. Vzteky jsem kopl do toho samého stromu a vydal se do nemocnice. Nejspíš jsem si tu ruku zlomil.


Pokračování příště :3
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 18. září 2013 v 9:36 | Reagovat

Tak to bolo niečo krásni dielik..najprv som nemohla prísť na to kto je ten chalan,ktorí prišiel za Sakurou,ale veľmi so ma milo prekvapila,že to bol Itachi...rýchlo pokračovanie..som zvedavá čo sa stane ďalej.

2 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:03 | Reagovat

Zoe-senpai, ARIGATO GOZAIMASU! Bolo to nádherné .. Takže sa nám do hry zaplietol aj Itachi:D Ah na jednej strane jej závidím a na druhej ju ľutujem .. lebo sa to všetko stále viac a viac komplikuje :D .. PS: Milujem keď Sasuke žiarli :-D
A ohľadom množstva komentárov xD ... nóó ..

3 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:03 | Reagovat

CHCEM!

4 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:04 | Reagovat

RÝCHLO!

5 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:05 | Reagovat

NOVÝ

6 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:05 | Reagovat

DIEL

7 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:06 | Reagovat

:-D

8 Viola Viola | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:06 | Reagovat

Vopred Arigato Gozaimasu ^^ :-D

9 Kajka-chan Kajka-chan | 19. září 2013 v 17:57 | Reagovat

Aww :3 TO bolo úžasné! Každé slovo som hltala! Žiarlivosť.. Moje obľúbené téma :3 Ja chcem hrozne nový diel :-D
PROSIM :3
A nevadí mi že nás svojím spôsobom vydieraš :D Hlavne že bude nový diel! A ešte niečo momentálne si ma úplne pomiatla! Naruto, Sasuke a Itachi?? :D Najviac by som si priala aby skončila s Sasukem :3 Ako povedal že "Ona je moje!" aww :3 Milujem túto poviedku! :D
5 hviezdičiek :3

10 Ivanitko Ivanitko | Web | 20. září 2013 v 20:26 | Reagovat

Běžně čtu jen yaoi povídky, ale říkala jsem si, že se mrknu na tvoje kapitolovky. Je to celkem osvěžující. Sloh máš pěkný sice sem tam nějaká hrubka.
V prvním díle se vyspí s Narutem *fíha, to je rychlovka*, pak zjistí, že to asi neměla dělat, začne se do toho motat Sasuke a nakonec tu bude ještě Itachi. Sakuro, holka vůbec to nebudeš mít jednoduchý.
Určitě si pokračování přečtu :-)

11 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 19. prosince 2013 v 8:43 | Reagovat

ooo skvelé bolo by skvelé kebyže sa dá sak dokopy s itachim :) lebo sasuke bol na nu zlý si ju nevšímal a zrzazu ju chce pche...radši itachiho nech má :) a naruto..no naruto by sa dal s hinatou dokopy :)

12 Misao Misao | Web | 23. listopadu 2015 v 16:20 | Reagovat

Neschpná slova.. Som fakt zvedavá, ako sa to celé skončí!! Úžasneeee!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama