Secrets: Díl čtvrtý

7. prosince 2013 v 1:06 | Zoe |  Secrets
Ahojky :) Jak se máte? :) Já docela dobře :D ode dneška námjde internet :3 Ani nevíte jak moc jsem štastná :P A proto jsem napsala další díl Secrets :) snad se vám bude líbit :)

PS: změnila jsem uvodní obrázek :)









"Sakuro! Večeře je hotová!" ozvalo se zpoza dveřmi s hlasitým klepání. A když říkám hlasitým, tak s pořádným. Ano znova jsme se pohádali a oba zase trucovali. Dělala jsem, že to neslyším a dál se věnovala knížce, kterou jsem našla dole v obývaku v knihovničce.
Byl to romantický slaďák. Sice na tyhle romány nejsem, ale autor této knihy tak dokonale ztvárnil dva odlišný typy lidi, který měli těžké životy a přesto všechno se snažili být spolu, že jsem se nakonec do knížky zamilovala. Přiznávám, párkrát jsem i zabrečela. Tajně jsem doufala, že bychom se Sasukem mohly mít něco podobného jako v knížce. Myslím, že by to bylo docela zajímavé téma. Dva lidi někde v pustině bez známky civilizace - aspoň to tu tak vypadá až na to že je všude jen les - by i přesto že nemůžou být spolu, se vzájemně přitahovali, nakonec se nějak do sebe zamilovali. Byl by to nádherný příběh plný vypjatých scén a emocí, že by pak natočili na to film.


Jenže realita je krutá. Se Sasukem jsem kdysi chodila. Naše láska nebyla tak silná, jako bych popisovala v knize a já se stala jeho prací. Z jeho strany nejspíš už dávno vyprchala. Někdy mám ale pocit, jako by vše bylo jako za starých časů. Párkrát jsem si všimla jak si mě dlouze prohlíží. V jeho tváři jsem snad viděla i lítost, ale to se mi spíš zdálo. Myslím, že kdyby mě ten pošahanec Orochimaru neunesl, tak bychom se Sasuke už nikdy neviděli. Sice je to smutný, ale dost pravděpodobný. Už bych nikdy neviděla pod jeho tmavými, dlouhými řasami, tmavé, černé oči. Tak černé že by se člověk v nich snadno ztratil. Ne moc dlouhé spíše kratší havraní vlasy. Měkké, tvarované, teplé rty, tak krásně líbající, že by každá holka snad podlehla. Jeho úžasné sexy tělo boha, které je ještě víc svalnaté než dřív, neustálým trénováním. Přeci jen agenty nemůžou dělat padavky. Vzpomněla jsem si na naše strávené noci a zachvěla jsem se při myšlence, že bychom to mohly zopakovat teď.
Nemysli na to! Rozkázala jsem si a dál si četla v knížce. Jen myšlenka na Sasukeho mě vzrušovala.
"Přestaň se chovat jako dítě a pojď se najíst" povzdychl si. Na malý okamžik jsem přemýšlela, že bych se fakt měla začít chovat dospěle, ale něco ve mně odmítalo se podřizovat všemu, co říká.
"Jdu dovnitř!" řekl a já rychle hodila knížku kousíček dál ode mě. Trošku jsem se upravila a dělala, že spím.
V místnosti se ozvalo zavrzání dveří. Bojovala jsem s touhou nakouknout aspoň jedním okem na jeho výraz. Uslyšela jsem povzdechnutí a zavření dveří. Nejspíš šel pryč, jenže co když to udělal schválně aby mě tak dostal? Ne! Neprohraju. Rozhodla jsem se to hrát ještě chvíli.
Měla jsem pravdu! Ucítila jsem, jak se kraj mé postele trošku prohnula pod něčí váhou. Ležela jsem zády na posteli a hlavu jsem měla otočenou k oknu. Takže by mi neměl Sasuke vidět přímo do tváře. Hrozně jsem chtěla vědět, co teď dělá a proč je vlastně na mé posteli, ale nesmím prohrát. To zvládneš Sakuro! Povzbuzovala jsem se v duchu. Už jsem si představovala svůj vítězný triumf nad Sasukem, ale teď je hlavní neprozradit se. Snažila jsme se o pravidelný dýchání a klepala se v duchu na rameno za svůj herecký výkon.
Znova jsem ucítila pohyb matrace, ale vypadalo to spíše, jakoby si lehal, než že by vstával. Jelikož jsem měla manželskou postel a ještě ke všemu jsem ležela spíše na druhé pulce u uprostřed, tak tu měl hodně místa na ležení, aniž bychom se nějak omezovali. Jenže jsem měla pocit, že si lehl blíž ke mně.
Bojovala jsem a to vážně moc s nutkáním se podívat. Nesmím, nesmím, nesmím. Mě nedostane! Byla jsem pevně rozhodnuta to nevzdat. Cítila jsem, jak si mě pronikavě prohlíží a měla problém uklidňovat srdce. Schválně jsem sebou trhla, něco nesrozumitelně zamumlala a otočila hlavu na druhou stranu, a aby to bylo věrohodné, jednu ruku jsem si dala vedle hlavy. Znova začala pravidelně dýchat. Musela jsem si zatleskat za další svůj dokonalý výkon.
Chvíli se nic nedělo a tak jsem se začínala bát, že mě prokouknul. Pak jsem ale ucítila Sasukeho prsty na mé tváři. Pohladil mě po líci, tak jemně, jako bych byla porcelánová panenka. Prsty mi přejížděl po rtech, až mě to tam zašimralo, ale i tak jsem se snažila to nedat na sobě znát. Nabila jsem dojmu, že jsem ho snad uslyšela i zalapat po dechu. Ucítila jsem další pohyb, jakoby se nakláněl ke mně. Lehl si svým tělem na mé. Nemohla jsem se hýbat. Zablokoval mi ruce svými. I přesto že jsem měla zavřené oči. Cítila jsem jeho obličej pár centimetrů od mého. Moje srdce začalo rychleji být a já ho v duchu prosila, aby s tím přestalo. Začalo se mi hůř dýchat. Co se stane teď? Políbí mě? Nebo něco víc?
"Vím, že to jen hraješ" zašeptal tak blízko. Žaludek se mi zhoupl a srdce mi málem vyskočilo z těla. Otevřela jsem oči. Byl tak blízko. Jeho nádherné oči mě propalovali. Ve tváři mu hrálo pobavení.
"Jak si to poznal?" Snažila jsem se chovat normálně, jako by se vůbec nic nestalo. Moc dobře jsem si uvědomovala jeho blízkost. To jeho teplo, který mě zahřívalo. Tělo, který se momentálně tisklo na mé!
"Znám tě" usmál se se svým rošťáckým úsměvem, který jsem tolik milovala, až jsem malém přestala dýchat.
"No jo" uznala jsem.
"Herečka teda ze mě nikdy nebude" poznamenala jsem a začali jsme se oba smát.
"To máš pravdu." Stále se usmíval. Vypadalo to, že se vážně baví. Když jsme se přestali smát, zadívali jsme se navzájem do očí. Jeho nádherné onyxově černé oči. Panebože jak já je miluju. Ten jeho pohled, jak mě propaloval. Viděla v nich jsem snad chtíč? Lehce pootevřel rty. Napětí mezi námi rostlo a ani jeden jsme se nějak neměli ke slovu. Prostě jsme se na sebe jen dívali. Vůně mě začínala omamovat. Cítila jsem, jak se jeho tělo se tisklo nám mé, a já si začala uvědomovat, že jsem stále v jeho sevření. Pořád jsem měla zablokované ruce!
"Cos vařil?" zeptala jsem se, abych změnila atmosféru, co mezi námi nastala. Jako by se najednou vrátil do reality.
"Promiň" řekl a slezl ze mě. Nejspíš si taky uvědomoval tu přitažlivost a napětí mezi námi. Bylo to jako pulzující elektřina, co nás k sobě přitahovala. Místnost byla najednou menší. Špatně se tu dýchalo. Teda tak jsem to pociťovala aspoň já.
Slezl z postele a já se posadila. Vypadalo to jako by chtěl něco říct. Pokaždé otevřel pusu a znova ji zas zavřel. Byl v rozpacích. Zadíval se mi do očí a já se topila v těch jeho. Měla jsem chuť k němu dojít a políbit ho. Ach ty jeho rty. Tak dlouho jsem je nelíbala. Tak moc jsem po nich toužila!
Prohlédla jsem si ho od shora až dolu. Měl na sobě obyčejné bílé tričko a tmavé džíny, který mu hrozně moc slušely. Vlasy měl rozcuchané. Zhluboka se nadechl - to dělával pokaždé, aby se uklidnil - a nasadil svoji klidnou masku.
"Pojď se najíst, než to vystydne. Ať jsi za 5 minut dole Sakuro" řekl jako by se nic nestalo a odešel pryč. Dívala jsem se jak odchází. Proboha! Zaklela jsem a znova si lehla. Pořád jsem cítila jeho teplo těla, když na mě ležel. Byla jsem zmatená, vzrušená a v rozpacích. Co to sakra bylo? Pořád jsem si v hlavě přehrávala okamžiky, kdy jsme se spolu smáli. Takhle jsme se naposled smáli před 5 lety. Nevím proč, ale byla jsem šťastná. Bylo mi úžasně. Vyskočila jsem z postele a tročku se v zrcadle upravila.
Sešla jsem schody dolu do haly a vešla jsem do kuchyně, která byla spojena s jídelnou. Byl to také průchozí pokoj. Dalo se odtud dostat do haly nebo do obýváku. Sasuke nám nandaval jídlo na talíře, tak jsem si sedla k prostřenému stolu. Položil přede mě talíř s jídlem a posadil se naproti mně. Poděkovala jsem a pustila jsem se do toho kulinářského úžasu. Bolognese Spaghetti! Moje oblíbené. Sasuke vařil úžasně, za to já bych byla schopna spálit i vodu. Oba jsme tiše jedli. Bylo slyšet jen cinkání příborů. Atmosféra byla stejná jako předtím v pokoji. Pořád jsem cítila tu spalující energii. Měla jsem pocit, že mě každou chvíli roztaví jako plátek sýra.
"Děkuju" řekla jsem a vstala.
"Bylo to dobré" usmála jsem se. Překvapeně se na mě podíval.
"Vždyť si snědla jen půlku"
"Nemám nějak hlad dneska" odpověděla jsem, i když pravdou bylo, že díky dnešní události nedokážu na jídlo ani pomyslet. S pochybností se na mě podíval a pak se zas znova věnoval talíři. Beze slova jsem začala mít nádobí, abych tu mohla s ním být co nejdéle. No upřímně, tohle měla být také moje práce. Dřív jsem musela i vařit, ale jednoho dne už to jeho žaludek nevydržel a tak jsme se dohodly, že on vaří a já uklízím. Pomalinku jsem drhla hrnec po omáčce. Cítila jsem jeho pohledy v zádech, ale snažila jsem se to ignorovat.
Domyla jsem poslední zbytky nádobí a utekla do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře. Špatně se mi dýchalo. V hrudi mě bolelo. Proč mám pocit, že to vše jen pociťuju já? Je to jen má představa? Nebo to cítí i on? Chtěla jsem se ho jít zeptat, ale co když by se mi vysmál? Ne. Tak bych jen dokázala, jak naivní jsem. Jenže co to má tedy jeho chování znamenat? Moje spodní prádlo u něj doma - sice pár let starý, ale bylo moje! To v tom autě - miluje, když se rozčiluju, i když teď díky našim hádkám nejspíš změnil názor. Minulý týden, když jsme se málem políbili a dnešek. Tohle byl náš zatím nejdelší fyzický kontakt za celou dobu, co tu jsme. V hlavě jsem měla hrozný zmatek. Chtělo se mi řvát. Přála jsem si být odtud co nejdál, hlavně od Sasukeho.
Ležela jsem nejméně hodinu na posteli a znova si přehrávala, to co se stalo v té posteli. Nakonec jsem se rozhodla pro teplou sprchu. Vzala jsem si čisté oblečení i spodní prádlo. Otevřela jsem dveře a vyšla na chodbu. Trošku jsem zakopla o svoji nohu a málem neudržela rovnováhu. Potácela jsem se dopředu, až jsem do něčeho vrazila. Spíše tedy do někoho. Byl to Sasuke. Měl na sobě jen ručník, který zahaloval jen půlku dolního těla. Na odhalené svalnaté hrudi mi kapala ještě voda z vlasů. Panebože! Zasténala jsem v duhu. Já vrazila do jeho nahé hrudi!
"Promiň" začervenala jsem a koukala jsem se na zem. Nechtěla jsem, aby viděl, jak jsem rudá. Nechápala jsem proč tak vyvádím. Vždyť jsem ho viděla nahého už několikrát ne? Jenže teď je to jiné. Je mužnější. Také je to pro mě zakázané ovoce!
"To nic. Jdeš se koupat?" zeptal se. Jako by to nebylo zřejmé. Pomyslela jsem a podívala jsem se mu do jeho krásných očí. Pohled mi oplácel. Byl tak strašně sexy. Rozcuchané mokré vlasy mu lemovali obličej a ješte z nekterých pramínku kapala voda. Byli jsme u sebe blízko. Cítila jsem vůni jeho kolínské, která mě omamovala a přislibovala hříšné myšlenky. Tep se mi zrychlil. Co se to sakra děje?
"Tak já jdu" vykloktala jsem a snažila jsem se nevypadat moc rozhozena. Uhnul mi beze slova stranou. Prošla jsem kolem něj a nenápadně se na něj podívala zpět. On se ale neotočil a vešel do svého pokoje. Dveře se za ním zavřeli a já měla pocit, že tu odpadnu. Dokážete si představit, jak je Sasuke sexy jen v ručníku? Zase zmatená svými pocity, vzrušením, a napětím mezi mnou a jím, jsem se šla osprchovat.





Pokračování příště :)


Omlouvám se za chyby i za to že je to krátké :) Budu ráda za každý komentář :)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 minaky minaky | Web | 8. prosince 2013 v 21:30 | Reagovat

jeee :) už sa teším na ďalší diel :))

2 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 13. prosince 2013 v 21:20 | Reagovat

Bože môj prepáč!-_- .. Tento diel mám prečítaný už 2 krát! Ale stále som to čítala cez mobil a môj komentár zaostal! O_O
Veľmi krásny diel a uff, nemôžem sa dočkať pokračovania! :O.. Dúfam že pridáš nový diel čím skôr! ^^

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 18. prosince 2013 v 14:41 | Reagovat

Dokonalí dielik..som zvedavá či sa niečo medzi nimi stane.

4 Viola Viola | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 21:38 | Reagovat

áááh Zoe-senpai! ^^ Nemám slov! Zbožňujem túto poviedku! To napätie, čo je medzi nimi je nenormálne geniálne! A na tvoju otázku: "Dokážete si představit, jak je Sasuke sexy jen v ručníku?" - odpovedám: :D Kyaa vďaka tebe si to viem veľmi živo predstaviť !! :D Moja hlboká, úctivá poklona! ^^ Arigatoo!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama