V temnotě: Díl třetí

1. prosince 2013 v 1:14 | Zoe |  V temnotě
Ahojky Nevinnýtak jsem tu zas po dlouhé době. Mam problémy s internetem a tak se na něj dostávám, velmi ale velmi zřítka a to jedině, když se připojím na souseda (pštt neví o mě Smějící se) jenže je ten internet tak zpomalenej, ža tu bývam jedině o víkendech a takhle pozdě večer. No není to užasné?Smějící se ne není :D Važně ne :D Teď k věci :D
Mam tu pro vás další díl V temnotě S vyplazeným jazykem a jen tak varování předem: Tato povídka se píše v dvou formách.

a) Z pohledu vypravěče Smějící se jako díl 1 a 2
b) z pohledu postavy Smějící se
Vím že to chapate, ale radši to sem píšu předem, aby jste se nedivili, jeslti nejsem šáhla či tak něco Smějící se Prostě se nedivte, že budu psát kus povídky třeba tak a druhou pulku tak Smějící se muže to být různě kombinovaný. No uvidíte sami S vyplazeným jazykem
V tomhle díle to ješte nenajdete :D

PS: Děkuju všem za vaše komentáře i za to že me tak podporujute Rozpačitý Usmívající se Važně vám moc děkuju Líbající Moc si toho vážím a jsem ráda že vás mám S vyplazeným jazykem

Tak teď už krásné čteníSmějící se



Seděla jsem ve své lavici a koukala z okna na oblohu. Všechno mi to přišlo tak nereálné od včerejšího odpoledne. Ještě nedávno jsem věřila maximálně na duchy a teď? Chodím s démonem! Teda nejspíš, pokud to nebyl jenom sen. Ale vypadá to, že byl. Přeci je to nereálné, abych chodila s tak krásným klukem, který je s čista náhodou démon, co mě zachránil cestou domů z brigády, když se mě snažil ten hnusák znásilnit. Co vše z toho je pravda? Nezdálo se mi to jen všechno? Ale jeho dotyk rtů cítím. Zachvěla jsem se při vzpomínce na ty krásné teplé rty. Zamilovala jsem se jen do představy!


"Jsi v pohodě?" zeptala se Hinata, moje spolužačka a sousedka z lavice. Nemám moc kamarádů a ona je úžasná bytost. Je tichá, klidná, spolehlivá, stydlivá a moc nemluví, takže můžu v klidu dospávat to, co díky brigádě nenaspím.
"Neboj se" ujistila jsem ji s úsměvem a položila si šálu na lavici připravenou k použití místo polštáře.
"No jsi celá pobledlá" zašeptala a zadívala se na tabuli. Do třídy vešel náš učitel a já se mohla připravit na hodinový spánek.
"Jo tady máš" zašeptala, jak to jen nejtišeji šlo, a podala mi nějaký papír. Tázavě jsem se na ni podívala. Pečlivě jsem si ho prohlídla. Byl to leták. Každý rok se koncem listopadu pořádá školní podzimní ples. Ještě jeden máme pak na jaře, jako přivítání jara a všech jeho darů co přináší. Ani na jednom jsem nikdy nebyla. Nemám šaty a už vůbec peníze na ně. Moje rodina je chudá. Žiju jen s bratrem a matkou. Otec nás opustil, když mi bylo 4. Od té doby jsem ho už neviděla. Vlastně si na něj ani nepamatuju. Možná je to tak lepší, i když nevím pravý důvod. Co když mamu mlátil?
"Půjdeš?" zeptala se s očekáváním, ale já jen zavrtěla hlavou. Zase máme nedoplatek na elektřině a tak si nemůžu dovolit někam jít. To je také důvod, proč mám brigádu. Také to je důvod, proč chodím domu kolem 11 večer.
" Škoda, půjčila bych ti nějaké šaty" zašeptala, ale já zas zavrtěla hlavou. Věděla o mých finančních problémech i to že si nerada od někoho půjčuju.
"To je v pohodě, stejnak mám práci" vymluvila jsem se s úsměvem, zamačkala ten leták do kuličky.
"Dobře" odpověděla. Pak se věnovala látce a nepromluvila. Já ji v duchu děkovala. Jsem ráda, že je ona moje spolusedící. Moc se ve věcech dlouho nerýpe a nevyptává se na nic nepotřebné, proto ji mam tak ráda. Znova jsem si opřela hlavu o svou šálu a zavřela oči. Snažila jsem se usnout, ale moje myšlenky pořád směřovali ke včerejší události, která se nejspíš ani nestala, protože: 1. tak krásný kluk, by se semnou nikdy nelíbal. 2. Démoni prostě neexistují. Takže to bylo všechno jen výplod mé fantazie nic víc.
"Sasuke" zašeptala jsem. Tak krásné jméno. Od kuť ho jen asi tak znám? Nejspíš to bude nějaký popoví zpěvák. Když tak o tom přemýšlím, je možné celá ta moje vidina, byla o nějakém zpěvákovi, či hercovi. Jo to zní reálněji.

"Sakuro" ozvalo se a ucítila jsem šťouchanec do ramene.
"Už jsi prospala 4 hodiny, je přestávka na oběd" zasmála se Tenten, moje druhá kámoška. Bohužel je v jiné třídě a tak za námi chodí na přestávky. Otočila si židli k nám a sedla si naproti mně. Líně jsem se protáhla a zívla.
"Už jste to slyšeli" vypískla, rozhlídla se po třídě, jestli ji někdo neposlouchá.
"Budeme mít nového spolužáka!" znova vypískla. Vypadala tak šťastně.
"ty ho znáš?" zeptala jsem se. Zaraženě se na mě podívala a její šťastný výraz zmiznul.
"Vlastně ne" lehla si zničeně na naši lavici. Jak se dalo od ní očekávat, je to ještě větší fantazmagor než já. Dokonalí snílek.
"Kdy?" zamumlala Hinata. Když přišla řeč na kluky, vždycky znejistila.
"No Gai-sensei říkal, že ještě dneska, tak nevím. Doufám, že je hezký" zajásala a její nálada se zas vrátila do normálu. Vyndala krabičku s obědem.
"Tos říkala i minule a podívej, jak to dopadlo" odpověděla jsem a ukázala na Gaaru. Kluk s vražedným výrazem.
"No to máš asi pravdu" zavrtěla hlavou a pustila se do jídla. Krásně to vonělo, až jsem z toho dostala taky hlad.
"Jdu si pro něco k jídlo, dáte si něco?" zeptala jsem se a ony zavrtěli hlavou. Vyšla jsem teda ze třídy. Sešla jsem dvoje poschodí a vydala se směrem k automatům, které byli u šaten.
"Hm co si tak dám" zamumlala jsem nahlas. Jablko?
"Ne." Sušenku?
"Ne." Džus?
"To není jídlo!" zanadávala jsem spíše pro sebe, ale přesto nahlas. Znova jsem se zamyslela nad tím, co si dám. Polovinu jsem si nemohla dovolit a tak mi zbylo jablko. Vytáhla jsem si ho z toho automatu a povzdychla si. Kdybych ráno nezaspala, nejspíš bych si nezapomněla doma oběd. Co nadělám.
" Sakura. Jediná růžovlasá dívka, trpící samomluvou a s tak zvláštním jménem. Nebylo tě těžké najít" ozvalo se za mnou a mě srdce vynechalo úder. Rychle jsem se otočila. Stál přede mnou v celé své kráse. Měl na sobě školní uniformu naší školy.
"Takže to nebyl sen?" vyhrkla jsem nahlas, aniž bych si to uvědomila. Vypadal pobaveně.
"Sen?" zeptal se a zvedl jedno obočí nahoru. Na tváři mu hrál pobavený výraz. Okouzlená jsem stála na místě a dál nedokázala vydat ani hlásku. Natáhl ruku k mé tváři a lehce se ji dotkl. Moje tělo zareagovalo jinak, než asi očekával, protože jsem ucukla, když se mě dotkl. Jeho pobavený výraz zmizel a nahradil ho smutný pohled, plný bolesti.
"Promiň" zašeptala jsem.
"Pořád mám pocit, že se mi to jen zdá" řekla jsem a zadívala se do jeho krásně onyxových očí.
"To je v pořádku Sakuro, ještě sis nezvykla. Neboj, brzo se to změní" řekl s něhou a znova se mě pokusil pohladit. Tentokrát jsem se neodtáhla. Měl tak teplou ruku. Vlastně jsem si do nedávna myslela, že by démoni mohly mít teplotu ledovce, jako upíři ze Stmívaní. Byla jsem ráda, že jsem se mýlila, protože jeho příjemná teplá ruka je o hodně lepší než kdyby mě hladil ledovec.
"Jsem rád, že tě vidím" vzdychl a udělal krok ke mně blíž. Byl tak blízko mě, že jsem mohla cítit jeho krásnou vůni, která mi znova omamovala smysly. Srdce mi bušilo jako o závod.
"Bylo utrpení být bez tebe" zašeptal ztrápeným hlasem a objal mě. Je zvláštní ho objímat, když vím, že je démon, ale nějak tak krásné a příjemné, cítit kouzlo tohoto gesta. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten pocit. Cítit jeho tělo tak blízko. Dotýkat se ho. Připadat si tak v bezpečí. I když pravdou je, že mě objímá démon! Políbil mě na čelo, až jsem měla pocit, že tu omdlím.
"Tady jsi Sakuro, dostala jsem chuť na džus a tak…." Zarazila se Tenten a šokovaně se na nás dívala. Rychle jsem se vytrhla ze Sasukeho sevření a mlčky vymýšlela nějakou výmluvu. Šokovaně na nás dál zírala a skoro se ani nehýbala, takže to vypadalo, že je jak socha.
"Vy se znáte?" zeptala se, když se vrátila do reality.
"Nooo" začala jsem, ale Sasuke si stoupl vedle mě. Chytl mě za ruku, kterou mi políbil, až jsem z toho začínala zase mít motýlky břiše a lehce zčervenala.
"Chodíme spolu. Jsem Sasuke Uchiha. Váš nový spolužák. Rád tě poznávám" řekl s plnou galancí a podal ji ruku jak gentleman. Ta ji se šokem rychle přijala a zamumlala své jméno. Tenten vypadala, jako by na malý okamžik přestala dýchat. Sasuke mě objal kolem pasu a usmíval se.
"Proč si nám neřekla, že máš kluka?" zamrkala nevěřícně. Já nevěděla jak odpovědět, protože jsem ani sama nevěděla, jestli je to skutečnost a už vůbec ne že s ním fakt chodím a říct něco ve stylu: "Holky mam kluka. Nejspíš je to jen sen, ale chodím s démonem a jen tak náhodou jsme spolu cca den, ale to nevadí ne?" by bylo dost divné. Pochopily by to vůbec? Nejspíš ne. Já mam problém to pochopit.
"No jsme spolu zatím krátce, nejspíš čekala na vhodnější chvíli" odpověděl za mě Sasuke a stále se usmíval. Tenten vypadala, jako omámená. Lehce kývla hlavou, jako že to chápe.
"No tak já jdu" usmála se na nás. Naházela pár drobných do automatu a s džusem se od nás vydala pryč.
"Vypadá mile" poznamenal.
"Je to moje kamarádka" odpověděla jsem a zadívala se na své boty. Bylo mi trapně. Cítila jsem, jak červenám a měla jsem tak trochu pocit, jakoby se mi měnil svět. Bála jsem se, ale přesto jsem si taky připadala jako v sedmém nebi. Vždyť já mam kluka! A krásného! Možná by bylo vše lepší, kdyby tu nebyl problém s tím, že je démon. Cítím k Sasukemu hodně něco silného, ale pokaždé, když si vzpomenu čím je, mam chuť utéct daleko. Strašně mě to bolí, protože nechci, aby to tak bylo. Chci být u něj co nejblíž. Nechci, aby tělo takhle na něj reagovalo, a už vůbec mu tím nechci ubližovat. Ten jeho výraz plný bolesti bolel moc i mě.
"Jsi v pohodě?" zeptal se a svými dlouhými dokonalými teplými prsty mi jemně za bradu zdvihl hlavu, abych se na něj podívala. Lehce se otřel svými rty o mé a na kratičkou vzdálenost se odtáhl.
"Jsi nějaká pobledlá" zašeptal. Byla jsem v jeho moci. Znova se otřel svými rty o mé a pak je spojil v polibek. Cítila jsem tolik vášně. Prsty, kterými mi podpíral ještě před chvilkou hlavu, mi zajel do vlasu a víc si mě tak přitáhl. Druhou rukou mě objímal. Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z těla. Hlava se mi točila, až jsem měla pocit, že ztrácím vědomí. Přestal mě líbat, když moje tělo začínalo být "ochablé". Starostlivě se na mě podíval. Stále mě svíral ve svém objetí.
"Jsem v pohodě" zalhala jsem, přestože jsem měla pocit, že tu brzo odpadnu.
"Jsem jen unavená" usmála jsem se na něj a pak jsem omdlela.


Pokračování příště :P
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 1. prosince 2013 v 19:48 | Reagovat

Moc povedené, líbilo se mi to :)

2 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 13. prosince 2013 v 21:24 | Reagovat

Porosím, pokračovanie! :3

3 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 13. prosince 2013 v 21:24 | Reagovat

Porosím??? :D WTF?! :D *Prosím*^^

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 18. prosince 2013 v 14:31 | Reagovat

veľmi podarení dielik.

5 Viola Viola | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 21:16 | Reagovat

A potom omdlela!! :D ááááá Zoe-senpai!!! ty ma zabíjaš!! ^^ Veľmi sa teším na pokračovanie som zvedavá čo ešte všetko vymyslíš ááá ^^ Arigatou Gozaimasu!!!

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 29. prosince 2013 v 11:19 | Reagovat

Sasuke je tak galantní, přijde mi to zajímavé, kdy porovnám jeho charakter z anime a tvůj. Tam by o Sakuru nezavadil ani pohledem. No nicméně omdlívat u líbání, tsts, Sakuro seber se.

7 Ven-chan Ven-chan | 4. srpna 2014 v 22:46 | Reagovat

Nádhera!! Prosím, rychle další díl... :)))ň

8 Misao Misao | Web | 26. listopadu 2015 v 11:04 | Reagovat

Krása!! Nádhera!! Zoe, bude aj pokračovanie? Prosím, povedz, že áno :)))))

9 Lomi Lomi | 18. ledna 2018 v 14:18 | Reagovat

Wow. Super povídka. Pls pokráčko. :D  :D  :D konečně něco co zahnalo moji nudu ve škole. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama