Secrets: Díl sedmý

27. ledna 2014 v 1:23 | Zoe |  Secrets
Překvápko :) Doufám, že jsem vám tím udělala radost :)
Ještě bych chtěla dodat k fb stránkám :) Klidně si mě přidejte pokud chcete :) ráda si sámi popíšu, když budete chtít :) Třeba vám jednou dám i moje prave osobní fb, když mi budete připadat fajn :D
Ted se zas vratmě k povídce :D

Doufám že se vám bude líbit :) Děkuju za komentáře děláte mi vážně radost :-* :3 jsem štastná :) Vím že nejsem dobrá spisovatelka a je ješte hodně co pilovat a učit se :) ale dělam to protože mě to baví a jsem ráda, když se někomu moje práce líbi nebo dáte aspon na to svůj názor :) Moc si toho vážím :) Ještě jednou děkuju !


Překvapeně jsem párkrát zamrkala. Mozek mi rezignoval a nechtěl spolupracovat. Pomalu mi v hlavě šrotovala nová informace, kterou jsem se momentálně dozvěděla. Sasuke je lhář, únosce a teď i hledaný jeho organizací, která nejspíš touží po jeho smrti za to, že neuposlechl rozkazy. Udělal to proto, že mě chtěl zachránit. Riskoval život, práci i vše jen kvůli mně.


Přes několik týdnů jsem byla s ním zavřená v domě, kde jsme měli být teoreticky v bezpečí, ale přeci jen nebyli. Každým dnem hrozilo, že nás najde Orochimaru a teď dokonce i jeho práce. Teď mi dávalo konečně smysl, proč se bál jít ven. Všechny ty pravidla, zákazy i to jak poslední dny začínal mít kruhy pod očima díky nedostatku spánku. Já místo toho abych se chovala zodpovědně, jako normální dospěla ženská, jsem byla přítěží. Cítila jsem se hrozně, ale co jsem měla dělat? Když mi nic neřekl?
"Jsi v pohodě?" zeptal se, aniž by spustil oči z cesty. Pohlédla jsem na něj. Strach a obavy měl vytisknutý v jeho černých očích. Tvář bledší než obvykle měl klidnou, vyrovnanou, jako vždy. Uměl se dobře ovládat. Obdivovala jsem to. Chtěla jsem být, jako on.
"Sakuro?" zaúpěl. Znova jsem zamrkala řasy, jakoby mě to mělo vrátit do reality. Lehce jsem kývla hlavou a podívala se dopředu. Les byl čím dál řidší. Slunce na nás svítilo, přes koruny stromu. Mín jsem se cítila stísněná tou zelení, ale přesto jsem měla pocity, který ve mně vyvolávali paniku.
"Kam to vlastně jedeme?" zeptala jsem se. Vrátit jsme se nemohli, vlastně jsme neměli kam jít. Potřebujeme nový ukryt a to co nejdřív.
"A neříkej, že je to tajné!" varovala jsem ho. Na tváři se mu mihl rošťácký úsměv, který bohužel až moc rychle zmizel.
" Za Itachim" odpověděl. Za Itachim? Nechápala jsem spojitost ani důvod, proč bychom měli jet zrovna za ním, ale sama jsem nevěděla co jiného dělat nebo kam jinam jít. Je jedno kolik filmů jsem viděla, teď když je vše skutečné, mám pocit, jakoby se mi vše pod rukama rozpadalo. Pociťovala jsem úzkost, bezbrannost.
"Proč? Neříkej mi, že je taky tajný agent." Podíval se na mě a pak zpátky před volant.
"Ne není" odpověděl klidným tonem a já si oddychla. Aspoň že někdo je normální.
"Je totiž dvojitý agent" dodal vzápětí. Na tváři mu hrál pobavený výraz. Beru zpět.
"Aha" zmohla jsem se jen na toto. Dívala jsem se, jak lesy pomalu za námi mizí. Hlavu jsem měla plnou otázek a nevěděla jsem na co se zeptat první. V krku jsem měla vyprahlo a žaludek mi doslova nadával. Rozepla jsem si pás.
"Co to děláš?" zeptal se výhružně. Ignorovala jsem ho a natáhla se pro batoh na zední sedačku. Vytáhla jsem dva balíčky sušenek, který jsem měla připravený na útěk - ještě předtím než se to takhle zvrtlo a láhev vody. Vrátila jsem se na přední sedadlo a zase si pás zapnula. Sasuke mi věnoval nesouhlasný pohled, ale nijak dál to nekomentoval. Rozšroubovala jsem víčko od láhve. Lokla si trocha té tekutiny, která mi najednou přišla tak úžasná a svěží, že dokázala i přes tak mála doušku zahnat žízeň.
"Dáš si?" zeptala jsem ho. Natáhla jsem ruku blíže k němu. Chvíli přemýšlel, než ji ode mne mlčky přijal a dlouze se napil.
"Mám tam ještě dvě, tak klidně pij." Vyhrkla jsem, když jsem se dívala, jak obsah lahve pomalu v něm mizí. Musel mít nejspíš obrovskou žízeň a nic by neřekl, kdybych mu ji nenabídla.
"Děkuju" poděkoval. Podal mi ji zpátky skoro prázdnou. Zašroubovala jsem víčko zpátky a lahev položila k nohám. Rozbalila jsem sušenky a zase mu nabídla.
"Vezmi si. Vazala jsem jich dost. Musíme mít energii" usmála jsem se a podala mu je.
"Jsi víc připravená než já" uznal a vděčně sušenky přijal. Měla jsem radost. Byla jsem ani nevím proč šťastná, že mě pochválil. Konečně jsem si připadala užitečně.
Rozbalila jsem si svůj baliček sušenek a pustila se do pozdní snídaně. Oba jsme mlčky jedli. Přemýšlela jsem, co asi teď dělají moji rodiče. Jsou teda v pořádku, když je má na starosti Naruto? Když si vzpomenu na střední školu, začínala jsem mít čím dál větší pochyby. Bála jsem se o ně. Uvidím je ještě někdy? Ani jsem si nevšimla, že jsem sušenky dojedla. Bylo to příliš rychle, ale hlad je svině. Sasuke je měl také už v sobě. Znova jsem mu podala láhev vody a on si jen tentokrát lokl, aby je lepe spláchl. Udělala jsem totéž.
"Umíš dobře vařit ženo" zasmál se a já se k němu přidala. Atmosféra v autě byla pohodová. Mezi námi cítila porozumění, klid a tak nějak spojení. Na tváři měl úsměv, který jsem tolik milovala. Vše mi přišlo jako sen. Dny sním strávené, včerejší i dnešní milování. Tolik pocitu, jsem nikdy necítila. Připadala jsem si tak živá, milovaná a nějak užasne. Ale…
Něco mě velmi tížilo. Tolik otázek, na který jsem neznala odpověď.
Zajímalo mě, kde jeho bratr bydlí. Budeme tam bezpečí? Ještě jedna otázka, která mě tížila ještě víc.
"Jak si vlastně věděl, že mě unesli?" zeptala jsem, aniž bych to pořádně v hlavě zvážila. Jeho organizace mu zakázala mě zachránit. Jak věděli, kdo jsem? Ví snad o naší minulosti? No když na to tak koukám, je jasné, že ano. Nejspíš mají spisy, kde si vše zaznamenávají, a tak je dost pravděpodobné že o mě věděli vše, co potřebovali, jenže jsem měla pocit, že to není vše. Moje intuice byla v pozoru a hlásila, že tu něco nehraje.
Pohlédla jsem na Sasukeho, který měl vážnou tvář bez jakýkoliv emocí. Rty měl semklé do úzké linky. Díval se dopředu a nemluvil. Začínala jsem mít strach.
"Proč neodpovídáš?" zeptala jsem se trošku víc naštvaně, než jsem chtěla. Rozčilovalo mě, že mlčí a hlavně to že neslyším žádnou dopověď.
"Co chceš slyšet?" rozzuřil se.
"Že jsem tě celý roky sledoval?" zašeptal, jakoby ho to dusilo. Podíval se na mě. Byl naštvaný, ale přesto měl oči plný lítosti. Nedokázala jsem nic říct a dál ho sledovala. Dál se věnoval cestě. Zhluboka se nadechl
"Já jsem tě nikdy neopustil. Rozešel jsem se s tebou, ale nikdy jsem z tebe nepustil oči. Vím o všem, co si dělala. Dokonce i o tom co si s ním spala." S poslední větě jsem cítila tolik bolesti, že jsem ho malém začala litovat.

"Zastav" zvýšila jsem hlas.
"Co? Nemůžu tady zastavit!" zavrčel.
"Zastav!" zopakovala jsem víc nahlas. Něco zaklel, ale nakonec přeci jen zastavil na kraji silnice. Les jsme skoro minuly. Před námi byla louka, která připomínala spíše vyschlou slámu.
"Sakuro já" začal, ale já ho ignorovala a vystoupila z auta na štěrk. Obklopilo mě vedro. Šla jsem rovně přes louku, aniž bych se na něj podívala. Věděla jsem jen, že se od něj vzdaluju. Slyšela jsem za sebou klení, jak volá moje jméno i to jak vztekle kopá do kamínku.
Hlava se mi točila. Bylo mi na omdlení. Celý roky jsem žila ve lži. Myslela jsem, že je mezi námi konec. Do nedávna jsem věřila, že se vidíme po dlouhé době, ale On mě sledoval! Pět let mě sledoval. Dokonce ví i o Takashim. Proč mi nic nikdy neřekl? Sledoval mě, jak trpím, jak brečím. Tolik nocí jsem probrečela, tolik dní jsem trpěla a on si mě v klidu sledoval. Připadala jsem si mizerně. Cítila jsem slzy, jak se snaží probojovat si svojí cestu ven. Začala jsem mrkat, abych je rozehnala. Ruce se mi třásly. Kolena se mi podlamovala. Měla jsem chuť řvát.
Dvě silné ruce mě zezadu objali. Tiskli mě k sobě, jako bych měla zmizet. Cítila jsem jeho vůni. Dech na krku. Dívala jsem se na oblohu a nechala přeci jen slzy, ať si dělají, co chtějí. Obloha byla krásně modrá bez jediného mráčku. Typické letní počasí. Nevěděla jsem kolik je hodin a ani to vědět nechtěla. Štvalo mě, že mi neustále jen lhal. Něco ve mně ho chápalo, ale na druhou stranu jsem měla vztek. Na co? Že mi lhal a sledoval mě? Že věděl o všem, co jsem dělala, s kým jsem co měla a já nevěděla o něm nic? Kolik žen držel v náručí, jako mě? Kolik žen bylo stejně podvedené jako já? Kolika rty se ty jeho dotkly? S kolika byl ve stejném spojení jako včera semnou?
"Omlouvám se" zašeptal zdrceně. Přestala jsem brečet.
"Já se tě prostě nedokázal jen tak vzdát… vím, že si trpěla. Bylo těžké tě sledovat a neobejmout tě. Nepolíbit tě" opřel si hlavu o moje rameno a víc si mě k sobě přitiskl.
"Každý den bylo pro mě utrpení… Prosím odpust mi nechtěl jsem to nikdy takhle. Nemůžu vrátit to, co jsem provedl, ani jak moc jsem ti ublížil, ale vše mělo důvod…"
Nevím proč, ale přestala jsem na něj být naštvaná. Jakoby ze mě vše odpadlo a slzy spláchly. Připadala jsem si naopak dobře. Věděla jsem, co ke mně cítí a hodlala jsem to použít pro svůj prospěch. Jsem divná? Asi jo.
"Jestli chceš, abych ti odpustila a nesebrala si věci a neodešla od tebe co nejdál, tak mi řekneš úplnou pravdu. Začneš mi říkat všechny plány i strategii a budeš mě brát jako sobě rovnou. Teď jsme v tom spolu. Po tobě jdou tvoji, po mě Orochimaru. Já to bez tebe nezvládnu, ale nechci jen tak stát a čekat co uděláš ty. Ber nebo nech být" řekla jsem rozhodně. V duchu jsem si gratulovala, že jsem konečně dostala odvahu a vyjádřila se. Chvíli mlčel, jako by nad vším uvažoval.
"Vždy jsem tě bral jako sobě rovnou" odpověděl a přijal moje podmínky.
"Dobře jedeme" zavelela jsem s novým pocitem důležitosti.
Šla směrem k autu, ale jeho ruka mě chytla za mojí a zatáhla mě zpět. Zaklopýtla jsem, až jsem doslova spadla do jeho náruče. Zaklonil mě. Dívala jsem se do jeho očí, které mě intenzivně propalovali. Byli plné lásky, touhy, porozumění a obdivu. Měla jsem pocit, že v nich vidím něco nebezpečného, zvířecího, divokého. Magicky mě přitahovali a já zapomínala dýchat. Začal se ke mně přibližovat. Najednou jsem chtěla ochutnat jeho dokonalé měkké rty. Jeho vůně mě omamovala. Připadala jsem si jako bezbranná očarovaná kořist, kterou polapila šelma do své moci. Moje chvilková nadvláda byla ta tam a já byla zase v Sasukeho moci. Přivřela jsem oči a čekala, co se bude dít. Hůř se mi dýchalo a srdce mi bušilo jako o závod. Jemně otřel svými rty o moje, ale nespojil je ani nepolíbil. Z ničeho nic se ode mě odtrhl a postavil mě zase na nohy. Na tváři měl šibalský výraz.
"Jedeme, než nás najdou!" zavelel a vítězně se usmál. Vyrazil směrem k autu. Chvíli jsem zmatená na něj jen hleděla, ale nakonec jsem ho následovala. Zase mě dostal. Získal nade mnou moc, protože se neumím ovládat. Pár krát jsem sprostě zaklela a nastoupila do auta.
"Parchante" zavrčela jsem, když nastartoval. Ten se jen zasmál a my se vydali na cestu.


Pokračování příště
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 8:43 | Reagovat

No, tak konečne si obaja povedali na rovinu, ako to vlastne je, aj keď ja by som ho asi kopla do zadku. :D 5 rokov aby ju sledoval a dovolil, aby sa vyspala s druhým? Tak to musí mať nervy z ocele. :D Ale inak, dobrá časť. :-)

2 Pariah Pariah | Web | 27. ledna 2014 v 12:11 | Reagovat

Tak tohle se ti moc povedlo! Skvělý díl :) Už se nemůžu dočkat dalšího :)

3 Ainokio Ainokio | Web | 27. ledna 2014 v 15:38 | Reagovat

Ňuňu.. to je mega sladký♥ Aghwr.. miluju tě^^ Jen tak dále Zoe-chan:')

4 stories69 stories69 | Web | 27. ledna 2014 v 16:09 | Reagovat

To je tak nádherný!!! V poslední době jsem nic lepšího na blogách nečetla, vážně se mi to moc líbí! A škoda že nemám fb :D

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 29. ledna 2014 v 14:44 | Reagovat

perfektní dielik

6 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 30. ledna 2014 v 19:53 | Reagovat

Ani si nedokážeš predstaviť akú si mi spravila radosť!Neviem sa dočkať pokračovania! Nenechaj ma dlho čakať! :3
Arigato za diel a dávam samozrejme 5 hviezdičiek! ^^

7 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 2. února 2014 v 23:16 | Reagovat

skvelé, skvelé a ešte raz skvelé :) konečne :D konečne jej bue hovoriť všetko..aspoň dúfam a som zvedavá či sak mu povie o tej sms..liste :D

8 Viola Viola | E-mail | Web | 3. února 2014 v 13:35 | Reagovat

5 hviezdičiek .. :3 No teda, tak tomu hovorím láska! ^^ Ďakujem a teším sa na novú časť :D

9 Ivanitko Ivanitko | Web | 3. února 2014 v 15:32 | Reagovat

Sledoval ji 5 roků, tomu se říká výdrž. No každopádně snad si všechno vyříkali. Nebo máš v záloze nějaké eso. Mám pocit, že ještě něco převratného bude.

10 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 5. února 2014 v 11:14 | Reagovat

ahoj, už som si ťa pridala do spriatelených :)prepáč, že to tak trvalo :)

11 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 7. února 2014 v 20:11 | Reagovat

Vau, začala jsem číst předevčírem, dneska jsem to konečně dočetla. Je to úžasný. Jou, supr. Strašně chytlavý děj. Nejlepší na tom je, že nikdy nevím, co čekat ;-)

12 rpg-naruto-hra rpg-naruto-hra | Web | 16. února 2014 v 17:49 | Reagovat

ahoj máš rád/a anime?chtěl/a bys ninjou a vytvořit svůj vlastní klan?tak neváhej a přidej se k nám http://rpg-naruto-hra.blog.cz/ je to podle anime Naruto už se na tebe těšíme

13 Sima Sima | 18. února 2014 v 21:52 | Reagovat

Uzasne :)

14 Adik Adik | Web | 15. března 2014 v 20:19 | Reagovat

super povídka těším se na další díl :-D  :D  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama