Secrets: Díl šestý

25. ledna 2014 v 19:04 | Zoe |  Secrets

Ahoj všem. Napsala jsem pro Vás další díl Secrets. Doufám, že se vám bude líbit. Prosím o vyjádření v komentářích nebo aspoň k hvězdičkování :D
Tak teď krásné čtení


Probudil mě něžný polibek. Nejdříve na čele, po té na tváři až se nakonec naše rty setkali. Měla jsem pořád zavřený oči a byla vážně ospala, ale něco takového jsem si přeci jen nenechala ujít. Líbal mě a hladil po vlasech. Převalil mě pod sebe. Získal tím tak nadvládu. Půlka mého já protestovala a chtěla spát. Druhá si takové krásné probuzení užívala.


"Dobré ráno" zašeptal mi do ucha a jemně mi stiskl lalůček mezi zuby. Projela mnou husina. S ním je každé ráno úžasné a tohle patřilo k nejúžasnějším za celý můj život.
"Dobré" ozvalo se mé mumlání, jak jsem díky ospalosti ani nedokázala promluvit. Pomalu jsem otevřela oči, které si hned vyhledali jeho. Přes lehce roztáhnuté žaluzie - ne moc, myslím, že tu má vždy jen tmu- ho světlo osvěcovalo a on vypadal jako anděl. Usmíval se a z očí mu vyzařovala něha, radost i láska. Na malý okamžik jsem přestala dýchat a začala se dusit. Proč je sakra tak oslnivý?
Rychle ze mě slezl. Asi si myslel, že mě dusí tím, jak na mě ležel. Myslím, že by se smál, kdyby znal pravý důvod, ale ten jsem mu rozhodně nechtěla říkat a místo toho jsem se uklidňovala.
Lehla jsem si na bok zády od něj a snažila se dostat z postele ven, ale on si mě hned přivinul k sobě a objal mě.
"Neutíkej mi" zasmál se a víc si mě přitiskl, jako bych se měla každou chvíli rozplynout.
"Proč bych měla utíkat?" zeptala jsem se hloupě, ale nic jiného mě nenapadlo. Cítila jsem jeho teplý dech vzadu na krku, mrazilo mě z toho, ale takový to krásné mražení, ze kterého máte tak příjemný pocit. Políbil mě tam a já nechtěně vzdychla. Musím se naučit ovládat sakra!
"Nevím, ale už nechci být znova bez tebe" zazněl smutně. Znova si mě víc přitiskl a já ucítila jeho vzrušení.
"Krásně voníš" zašeptal zničeno nic a jednou rukou si našel mé prso. Zapomněla jsem, že jsme oba pořád nazí. Cítila jsem, jak červenám. Začal mě po něm hladit a mě to vzrušovalo. Zaťala jsem zuby, abych nevydala ani jedno vzdychnutí, protože jsem měla pocit, že si semnou hraje a já mu tu radost nechtěla udělat.
"N-nevoním. Spíš bych si ráda dala sprchu" vykloktala jsem a snažila se od něj odtrhnout, ale nešlo to držel mě vážně silně.
"Sakuro, vážně si myslíš že mi utečeš?" řekl pobaveně. Protočila jsem očima.
"Jsi jen moje a pustím tě, až budu chtít" zavrčel mi do ucha a mě srdce poskočilo. Otočil si mě čelem a zadíval se mi vážně do očí. Pak mě znova a dlouze políbil. Začala jsem ho hladit po vlasech a on mě po zádech. Když povolil stisk, rozhodla jsem se získat nadvládu já. Přetočila jsem ho na záda a sedla si na něj. Ruce jsem mu dala nad hlavu a pevně je držela, aby se nemohl hýbat. Oči měl udivené a překvapený výraz nakonec ale nahradilo pobavení.
"Myslíš, že mě tak udržíš?" zasmál se svým srdečným, krásným smíchem, který mě hřál u srdce. Políbila jsem ho na rty, aby nemohl mluvit.
"Tohle je znásilnění" zašeptala jsem mu do ucha trochu udýchaně a znova naše rty spojila. Polibky mi oplácel. Nejdříve byli jemné a dlouhé, ale pak začali sílit na vášni a touze. Přestala jsem mu držet ruce a on toho hned využil. Posadil se, jakoby na něm nic nesedělo a objal mě.
"Jsi moje krásná násilnice" zašeptal a znova mě začal líbat. Po chvíli mě převalil pod sebe. Nepřestával mě líbat. Začal mě hladit po prsou.
"Chci tě" zavrčel vzrušeně. Jemně mě kousl do bradavky a já zasténala. Na nic víc už nečekal a vnikl do mě.
Když jsme oba skončili vyvrcholením, ještě chvíli jsme se mazlili. Nikdy předtím jsem se necítila tak užasne. Měla jsem pocit, že láska, která mezi námi přetrvávala po dobu 5 ti let, znova vzplála a byla silnější než kdy dřív. Říka se, že někdy není špatné být do toho, koho milujete na nějakou dobu odloučen, protože se pak na sebe tak moc těšíte, že je vše tak intenzivní a plný vášně. Jakoby vše bylo poprvé. Přesně tak jsem se cítila.
Vlezla jsem si pod proud teplé vody, zatímco Sasuke nám šel udělat sušenkovou snídani. Zni to mizerně a ještě hůř to chutná. Ze začátku se to dalo, ale když to jíte každý den, přestane vám to chutnat. Co bych dala za nějaký ovoce, vločky s mlékem nebo míchaná vajíčka. K tomu čerstvý pomerančový džus. Dokonalá snídaně pro dnešní ráno. Jenže kurýr ještě nepřijel a my ani nevěděli, kdy dorazí nebo jestli vůbec dorazí. Zásoby se tenčili, takže nám nezbývalo než čekat.
Spláchla jsem si z vlasů šampon, když v tom jsem uslyšela vrznutí skřínky, kde bylo umyvadlo.
"Nemáš dělat snídani?" zasmála jsem se, ale nikdo se neozýval.
"Sasuke to není vtipný. A vůbec mě tím nevystrašíš. Jestli chceš semnou si dát sprchu, tak se příště víc snaž." zasmála jsem se znova. Vzala jsem si čistý ručník, který jsem měla připravený na věšáku vedle sprchy. Obtočila jsem si ho kolem těla a vyšla ven.
Nestačila jsem ani zaregistrovat, když mě silné ruce k sobě přitáhly. Otočili mě k sobě zády. Bohužel to Sasuke nebyl. Zděšeně jsem vykřikla. Útočník mě chytl jednou rukou a zacpal pusu dlaní. V druhé ruce měl zbraň namířenou ke dveřím. Koutkem oka jsem se podívala na okno v koupelně. Bylo sice malé, ale člověk by se klidně dokázal protáhnout jím sem. A teď bylo otevřené. Snažila jsem vzpírat a řvát.
"to bych být tebou nedělal" řekl a zesílil stisk u mé pusy. Hůř se mi dýchalo.
"Jdeme" zavelel a postrčil mě ke dveřím. Doslova mě používal jako lidský štít.
"Otevři je" řekl a já zakroutila hlavou k protestu. Nechtěla jsem se nechat využít, aby pak kvůli mně ublížil Sasukemu. To bych nepřežila. Zamířil mi zbraní na hlavu a znova to zopakoval, ale já znova zaprotestovala.
"Sakuro jsi v pořádku?!" ozvalo se za dveřmi vyděšeně. Chtěla jsem řvát, aby utíkal, že má zbraň, ale měla jsem zacpanou pusu. Začala jsem sebou házet. Útočník i semnou udělal pár kroků zpět ode dveří. Chtěla jsem do nich kopat, ale napadlo mě to až když mě od nich odtáhl. Místo toho jsem silně kopla do skříně pod umyvadlem, která byla akorát na dosah nohy. Bolelo to, ale snažila jsem se bolest ignorovat.
"Přestaň s tím!" zařval. Znova jsem do ní silně kopla, znova sebou začala házet a vysmekávat se z jeho sevření, až se mi to nakonec povedlo. Kopla jsem ho silně do holeně, ale nic to s ním neudělalo.
"Sasuke!" vykřikla jsem a útočník mi vrazil pěstí do břicha. Spadla jsem na kolena bolestí. Takovou ránu jsem nikdy nedostala. Měla jsem pocit, jakoby mi udělal díru snad skrz na skrz břicha.
Dveře se rozlítly a v nich stál Sasuke, jako bůh pomsty. V tváři měl nebezpečný pohled. Naše oči se setkali. Viděla jsem v nich strach. Vrhl se na toho chlapa. Vyrazil mu zbraň z ruky ke dveřím. Byli se s pěstmi. Sasuke jeho útokům dokonale a ladně uhýbal. Zatímco tamten jednu za druhou schytával. Byl jen o něco výší než Sasuke a o něco svalnatější. Za to byl o dost oproti Sasukemu pomalý a nestíhal uhýbat jeho útokům.
Sasuke ho chytl pod krkem a přišpendlil ke zdi. Začal ho škrtit.
"Kdo tě poslal! Jak o nás víš!" řval. Měla jsem z něho strach. Snažila jsem se zděšením nekřičet. Takového jsem nikdy neviděla. Zloba z něho vyzařovala, něco tak nebezpečného, vražedného, že mi na zádech přejel mráz. Hlas měl výhružný a oči by klidně dokázali vraždit.
Chlápek se jen usmál. Sasuke se pomalu přestával ovládat a stisk na jeho krku zesílil. Útočník zmodral, chvílema zakašlal, až přestal dýchat úplně.
"Ty jsi ho zabil?! Panebože ty jsi ho zabil"? Zařvala jsem vyděšeně.
"Ne je jen omráčený" řek chladně a pustil ho. Ten odpadl na zem.
"Vždyť nedýchá! Ty jsi ho zabil!" začala jsem se klepat. Nikdy jsem neviděla, jak někoho někdo zabil. A vidět udělat to Sasukeho? Na tváři měl chladný výraz. Díval se na toho chlápka. Sklonil se a dotkl se ho prsty na krku.
"Žije!" řekl. Pozorně jsem sledovala, dokud se toho chlapa hruď nezvedla a zase neklesla. Zaplavila mě úleva.
"Musíme odtud vypadnout. Nevíme, kdo ho poslal." Řekl a otočil se ke mně. Pořád jsem klečela na zemi. Jeho oči zjihli, jakoby si až teď uvědomil moji přítomnost. Přešel ke mně a vzal mě do náruče.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, když mě nesl do mého pokoje. Věděla jsem, že se o mě bojí.
"Už ano" položila jsem mu hlavu na hruď.
Posadil mě na postel a přešel ke komodě. Začal mi házet nějaké oblečení. Nekoukal ani co to je, protože mi přistálo do ruky pyžamo. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Nemáme čas" řekl omluvně a podal mi pistol. Znova jsem se na něj tázavě podívala. On mi vážně dává zbraň? Co všechny ty pravidla?
"Lepší bude, když ji budeš mít u sebe. Doufám, že to nebude potřeba" řekl znaveně a já ji přijala. Měla jsem pocit, že mě konečně bere jako stejně rovnou. Ne jako dítě, ale jako ženu. Nevím jak to vysvětlit, ale celou dobu co jsem tu byla, jsem měla pocit, že mě bere bud to jako práci, kterou musí chránit nebo jako otravné dítě i přesto že jsem jen o rok mladší- ani ne. Teď když mi podával zbraň do ruky, jsem konečně pocítila rovnost, chápání a důvěru.
Oblečení jsem si nakonec vzala sama. V pyžamu ve městě běhat rozhodně nebudu a hlavně by to přitáhlo pozornost. Vzala jsem si tmavé džíny a obyčejný černý tričko s kulatým výstřihem. Trošku moc tmavý na můj vkus. Mam radši veselejší barvy, ale teď to bylo jedno. Obula jsem si červné tenisky. Nevím kde to Sasuke vzal, ale musela jsem uznat, že mi to docela slušelo. Vzala jsem si připravený batoh z předchozího dne, na záda a se zbraní v ruce jsem šla do Sasukeho pokoje.
Sasuke už stál připravený, s jeho velkými taškami. Na jeho posteli byl svázaný ten chlápek.
"Můžeme?" zeptala jsem se, aniž bych spustila z postele oči.
"Jdeme" zavelel a vyšel ven z pokoje. Sešli jsme schody dolu.
"Běž do auta" rozkázal a hodil mi klíče.
"Budu řídit?" zeptala jsem se překvapeně. Sasuke mi věnoval pohled, kterým naznačoval. 'Nebuď hloupá, jasně že ne!'
Trošku se mě to dotklo, ale spíš jsem se musela pro sebe usmát. Některý věci má rád pod kontrolou. Mělo mi dojít, že by mě nenechal řídit. Šla jsem do garáže, zatímco on šel do obývaku.
Otevřela jsem dveře od jeho černého Pasata. Hodila jsem batoh do vzadu na sedačku a zaujala místo spolujezdce. Za pár minut došel i Sasuke. Hodil jednu tašku do kufru a druhou zapasoval na zadní sedadlo za sedačkou řidiče. Hodil mi nějaký papíry do ruky. Sedl si k volantu.
"Co to je?" zeptala jsem se a začala si prohlížet papíry. Byly to doklady, cestovní pasy, občanky i řidičák. Byly tam naše fotky. Měli jsme jen změněná jména i příjmení. K mému úžasu jsme měli stejný příjmení.
"Manžele?" zeptala jsem se překvapeně a Sasuke se jen usmál.
"Myslel jsem, že budeš ráda a nebudeme tolik podezřelí" řekl pobaveně a dal klíček do startéru. Když nastartoval, uslyšeli jsme z haly střelbu a bouchnutí dveří.
"Sakra" zaklel. Dveře garáže se začaly pomalu otevírat.
"Skrč se!" rozkázal a já poslechla. Pak se auto prudce rozjelo. Uslyšela jsem další střelbu. Auto nás házelo ze strany na stranu.
Sedla jsem si zpátky na sedačku a zapla pás. Auto vypadalo, jakoby se ho nic nedotklo.
"Nestříleli po nás?"
"Neprůstřelná skla. Jsem vybavený, neboj" usmál se. Vypadal, jakoby byl ve svém živlu. Najednou jsem v něm viděla tolik života, adrenalinu. Přišlo mi, že si to užívá.

"Takže nás Orochimaru našel?" zeptala jsem se a jeho tvář najednou ztvrdla. Vytáhl z kapsy nějaký řetízek a hodil mi ho na klín. Vypadal přesně stejně jako na fotce - kde byl Sasuke s Narutem, kterou jsem našla v Sasukeho krabičce. Byla to placka s vyřezaným jménem. Hodně často jsem je viděla ve filmech a měli je vojáci nebo FBI.
"Kdo to je?" zeptala jsem se.
"Nevím, ale je z té organizace, kde pracuju. Asi nováček, jinak by si nic takového na misi nebral" vysvětlil. Svíral volant a díval se dopředu.
"Počkat! To chceš říct, že po nás jde i tvoje organizace? Jak je to možné?" zeptala jsem se. Byla jsem zmatená. Proč by po nás šli? Proč? Proč když mě přece mají chránit?
"Pořád tak zvědavá" usmál se smutným úsměvem. Podíval se znova odpředu. Mlčel, jakoby o něčem usilovně přemýšlel. Pak se nadechl a podíval se znova na mě.
"Neřekl jsem ti úplně vše" znova se podíval dopředu a zahnul, když už jsme byli na normální silnici. Konečně jsem zase viděla tu krásu šedi, lesy a slunce. Přidal na rychlosti.
"Víš, jak tě unesly… Moje organizace mě neposlala tě zachránit. Ani Naruta" řekl.
"Co teda?" začínala jsem být ještě zmatenější.
"To je na dlouhé vyprávění" zamumlal.
"Sasuke! Řekni mi pravdu! Jestli po nás jdou i tvoji lidé, tak mi řekni vše!" zvýšila jsem hlas. Podíval se na mě na okamžik smutným a lítostivým pohledem. Pak se zas věnoval cestě.
"Moje organizace mi tě zakázala zachránit. Šel jsem proti jejich vůli. Naruto a můj tým, naštěstí z toho postih neměli, ale já jsem byl suspendován. Lhal jsem ti. Mrzí mě to, ale jinak to nešlo. Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo." Nadechl se a dál pokračoval.
"Držel jsem tě tu proti tvé vůli. To tajné sídlo patří mě rodině, ne organizaci. Kurýr co nám dovážel jídlo, byl spojenec mého bratra."
"Takže chceš říct, že jsem to neměla nakázaný? Ty jsi mě v podstatě unesl!" podíval se na mě zdrceným, utrápeným výrazem.
"Ano Dá se to tak říct" kývl a znova se věnoval cestě.
"A co moji rodiče? Kdo je hlídá? Co Ino?" ptala jsem se dál. Měla jsem divný pocit, ale nějak jsem nedokázala na něj být naštvaná. Jako bych měla pochopení, což se mi nelíbilo. Musím být naštvaná! Vždyť mi lhal, zase.
"Jsou v pořádku. Naruto a můj tým…"
"Chtěl si říct bývalý tým" skočila jsem mu do řeči. Protočil panenky, jako by snad bylo důležité, jestli bývalý nebo současný.
"Bývalý tým je hlídají" to bývalý zdůraznil. Teď jsem protočila panenky já.
"Dobře ale to pořád nevysvětluje, proč na nás utočí tvoje organizace!" chtěla jsem odpovědi. Chtěla jsem slyšet víc než, to co mi říká. Neodkázala jsem tomu věřit. Teda spíš nechtěla. Protože jsem mu přesto vše co se stalo, věřila. Něco mi říkalo, že mi musel lhát.
"Když nějaký voják nebo agent přestane poslouchat, dojde k následkům" nadechl se.
"No suspendovali tě" odpověděla jsem za něj.
"To ano, ale já utekl, unesl tě a znova se jim zapřel. To už nebude jen odebrání placky a zbraně. Tohle není policie. To je tajná organizace. Teď dojde k odstranění neposlušných agentů"
"Takže chceš říct že…"
"Přesně. Ten chlap nešel po tobě" podíval se na mě pohledem, který mě zamrazil na zádech. Byl smutný a vážný.
"On přišel zabít mě"
pokračování příště :)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 19:58 | Reagovat

Nečítala som predošlé časti, keďže sme sa ešte len dnes stali SB, ale máš celkom dobrý štýl písania a páčia sa mi romantické scénky v poviedkach, ale aj akčné a tu je oboje, takže naozaj veľmi chválim. :-) I keď už som prečítala veľmi veľa poviedok na pár Sakura a Sasuke, lebo ako vidím, asi to veľa ľudí zaujalo a niekedy mi to lezie na nervy, lebo dej je neoriginálny, ale celkom si využila povahy postáv a zrejme aj inšpiráciu a je to vydarené. :-)
Btw. pridala som si ťa medzi spriatelené blogy. :-)

2 Zoe Zoe | Web | 25. ledna 2014 v 20:07 | Reagovat

Děkuju za tvůj názor :)
Pár SasuSaku využívám z několika důvodu. Lidi je maj velmi rádi a jak vidí cizí jména často povídky přestavají číst :( Takže využím svět Naruta a jejich jména propřípadě historii.
Za druhé: Přijde mi nepravděpodobné,že by se autor tohohle anime rozhodl tyhle postavy dát dohromady a tak si komplexy řeším takhle :D

Ps: Píši ješte jednu povídku, která nebude nejspíš na díly, ale bude rozdělena do několik částí(podle velikosti). Není z námětu žádneho anime. Tak uvidíme kolika lidem se bude líbit :)

3 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 11:33 | Reagovat

[2]: Je mi to jasné. :D To chápem. :-) Ja zas si väčšinou postavy vymýšľam, nemám ani jednu poviedku napísanú, kde by boli postavy z anime. Ale píšem aj fanfiction. A som rada, že ľudí to baví aj tak čítať, len to chce mať v SB blogy, ktoré majú všeobecný prehľad a nie sú zamerané len na Naruta. D:
Tak sa teším na tvoju novú tvorbu, pretože už jedného čitateľa máš. :-)

4 Ainokio Ainokio | 26. ledna 2014 v 17:37 | Reagovat

Miluju tuhle povídku! ^^

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 26. ledna 2014 v 17:43 | Reagovat

Tý jo. Tomu říkám obrat o 180 stupňů. Ale konečně se děj zvrhl akčním směrem. To jsem zvědavá kam se zašijí a co budou dělat.

6 Aki-chan Aki-chan | Web | 29. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

waw skvelí dielik

7 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 2. února 2014 v 22:59 | Reagovat

ooo tak pekne, som zvedavá kam idú teraz :)

8 Viola Viola | E-mail | Web | 3. února 2014 v 13:23 | Reagovat

Oh! Tak to som nečakala! ^^ Veľmi pekné! Teším sa na pokračovanie :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama