Pod rozkvetlou třešní

17. března 2014 v 0:05 | Zoe |  Pod rozkvetlou třešní
No sice to není na pokračování žádné povídky, ale snad se vám bude líbit :)



Nikdy dříve by si nemyslel, že člověka, kterého nesnáší, bude mít někdy tak blízko. V duchu doufal, že je to jen hloupý vtip nebo alespoň zlý sen, ze kterého se nakonec přeci jen probudí. Bude žít jako dřív.
Ted na ni hledí. Na dívku, kterou neměl v lásce. Ležící na nemocničním lůžku. Stál za oknem a díval se na svoji noční můru.
"Tohle bude tvoje nová sestra. Měli auto nehodu. Její rodiče bohužel zemřeli. Buď na ni hodný, nic si nepamatuje." Pověděla jeho matka a tak zpečetila jejich osud. Zamračil se a prohrábl si prsty svoje černé vlasy.
On si ale vše moc dobře pamatuje. Pamatuje si, jak za ním lezla, držela se ho jako klíště. Neustále ho otravovala svými dopisy, který ani nečetl. Ani na střední škole se skoro nic nezměnilo. Pořád za ním běhala. Mluvila na něj, i když o to nikdy nestal. Nepřál si, aby k němu něco cítila. Dokonce mu nosila i obědy. Vždy ho jen dostala do problémů. Možná je lepší, že ztratila paměť. Přál ji to. Nenáviděl ji.
"Pojd ji pozdravit" donutila ho. Vešel dovnitř místnosti. Zmocnila se ho úzkost.
"Ahoj Sakuro. Jmenuju se Mikito a tohle je Sasuke" usmála se matka a pohladila dívku po vlasech. Sasuke jen protočil panenky.
"D-dobrý den." Zakoktala zmateně.
"Co si vše pamatuje" zeptala se Mikito doktora potichu, aby je neslyšela.
"Jen málo věcí…" odpověděl a v místnosti na malou chvíli utichlo. Oba se přesunuli do rohu pokoje a šeptali.
"Pamatuje si své jméno, narození, část dětství než nastoupila do školy. Pak už jen na svoji rodinu. Je to, jakoby si to přála zapomenout."
"Myslíte, že se jí stalo něco špatného a nechce si na to vzpomenout? Chcete říct, že to zapomněla schválně?"
"Je to možné." odpověděl sklíčeně.
"Vzpomene si někdy?"
"To nevíme. Může to trvat pár hodin, den, měsíce, rok nebo i celý život. Zkuste s ní chodit na známá místa."
Snažil se co nejvíc získat informací z jejich konverzace. Nechápal důvod, proč by si pamatovala jen školku a svoji rodinu. Přišlo mu to nepravděpodobné. Měl pocit, že jen lže. Jenže proč by si vymýšlela, když už jeho matka až moc velice ráda přijala rusovlásku pod jejich střechu?
Změřil si ji pohledem. Měla na sobě jen pár škrábanců. Podle doktora i po celém těle modřiny. Zavřela oči. Čelo nakrčila, jakoby nad něčím usilovně přemýšlela. Usoudil, že se snaží vzpomenout. Prudce je zas otevřela. Zoufale si povzdechla. V očích se ji sekly slzy. Chlapec usoudil, že by měla být radši sama. Viděl ji brečet snad tisíckrát, ale pokaždé to byl bezvýznamný důvod. Jenže teď ztratila něco cenného.
"Můžeme jít domů" zeptal se matky, která si stále šeptala s doktorem.
"Co je to za neslušné chování! Takhle jsem tě nevychovala." Zavrčela.
"Děláš, jakoby jsi říkala něco nového" odbil ji a znova zopakoval předešlou otázku.
"Ještě uděláme pár testů a můžete jít všichni tři." Odpověděl za ni doktor.
"Dobře, jdu teda sám. Mam někde sraz." Vzal si koženou bundu z křesla a odešel z místnosti.
Za sebou ještě uslyšel nadávání své mámy. Ignoroval to.
Vyšel ven z nemocnice a nedechl se. Neměl rád toto prostřední. Pach dezinfekce.
Sešel schody, až došel ke své motorce. Nasadil si helmu, nasedl, nastartoval a odjel z místa.
Když mu jeho matka zavolala, že se stalo něco tragického, myslel, že ztratil člena rodiny, ne že mu další přibyde.
"Proč zrovna ona?" ptal se sám sebe. To nestačí, že mu už předtím ničila život? Jasně bylo mu líto, co se jí stalo. Bylo vlastně zvláštní, že cítil lítost, když ji tolik neměl rád.

Projel pár ulicemi a zastavil se v parku. Zaparkoval motorku a prošel parkem k místu setkání, kde na něj už čekal kamarád. Sedl si vedle něj na lavičku.
"Tak co se stalo?" zeptal se ho hned, co dosedl.
"Nikdo neumřel" odpověděl.
"To je vše co mi řekneš?" zasmál se blonďák.
"Co ti mám říct? Nikdo neumřel." Odpověděl chladněji. Nerad se vyzpovídával.
"Hele známe se celý život ne? Proč mi někdy nesvěříš, co tě trápí? Není to gejský. Jsme kámoši!"
"Dobře" zavrčel. Chtěl to mít krku. Vlastně chtěl mít z krku jeho. Věděl, že kdyby mu to neřekl, nedal by nikdy pokoj.
"Znáš tu růžovovlasou megeru ze třídy?"
"Sakuru?" podivil se Naruto.
"Co s ní?"
"Před pár dny měli autonehodu. Její rodiče zemřeli. Ona si nic údajně nepamatuje." Odpověděl.
"Cože? Chudák holka" zesmutněl.
"Ale co to má dělat s tebou?"
"No protože její táta a můj táta byli obchodní partneři, tak ji máma nabídla bydlení u nás. Mám novou sestřičku" usmál se kysele.
"Ty naděláš. Budeš mít hezkou holku doma a…"
"Hezkou? Je otravná! Nedá mi pokoj už od základky. Pořád mi psala dopisy. Musel jsem chodit k ní domů na čajové dýchánky. Je horší jak klíště! Dokonce si myslela, že si ji vezmu. Uspořádala i svatbu. Moje máma mě donutila si ji imaginárně vzít. V první třídě jsem měl kvůli tomu problémy, nepamatuješ?"
"No jo, ale to jsme byli děti Sasuke" zasmál se blondýn, když si vzpomněl jak Sasukeho vodila za ruku.
"Jasně, jenže ona je šílená! Nedala mi pokoj ani teď!"
"Mě její obědy chutnali"
"To je jedno, že její obědy byli dobré! Jde o princip. Nechci ji vídat doma a co když si vzpomene?" vyšiloval. Co když si vzpomene? Toho se bal nejvíce. Zase začne ten teror? Ted neví kdo je, ale co pak?
"Sasuke, nic si nepamatuje. Ani neví, kdo jsi. Klidně bys mohl být tajný agent a teď by si to nepamatovala. A hlavně teď když nezná svoji minulost, tak bys toho mohl vlastně využít."
"Využit?" zapřemýšlel černovlasý. Ani ne za okamžik ho hned napadl dokonalý nápad.
"Jasně! Od kdy jsi ty, takový tupec, chytrý Naruto? Od zítra ji začne peklo. Pěkně ji vše vrátím." Usmál se ďábelsky. Byl na svůj plán velice pyšný. Hlavě mu vířily myšlenky, plány, co vše ji provede. Vše si vlastně zasloužila. Nemůže cítit vinu. Ani ji necítil.
"Tak jsem to nemyslel" snažil se získat pozornost šokovaný Naruto, ale Sasukeho ignoroval.
"Jdu přivítat mého nového sourozence, protože zítra si bude přát, aby tu nehodu nepřežila" zvedl se.
"Ahoj zítra" řekl a odkráčel vesele pryč.
Blondák tam zůstal sedět sám. Litoval, že něco takového řekl. Jenže ho ani v duchu nenapadlo, že by Sasukeho napadlo něco takového. Myslel spíš, že by mohli začít od znova. Ne, že se jí chce pomstít.

Mezitím Mikito přijela se Sakurou domů. Ukázala Sakuře dům, i kde bude mít pokoj místo jejího nejstaršího syna Itachiho, který momentálně studuje v zahraničí.
"Je krásny!" usmála se mile Sakura.
"Opravdu si to myslíš? To jsem ráda. Bála jsem se, že se ti nebude líbit. Kdyby Itachi viděl, co jsem mu provedla s pokojem, tak by mě asi zabil" zasmála se Mikito a Sakura se k ní přidala.
"Děkuju, že mě u vás necháte bydlet. Nebojte, najdu si práci a vše vám splatím"
"S tím si nedělej starosti zlatíčko. Tvoje máma byla moje kamarádka. Kdyby se stalo něco takového nám, jistě by udělala to samé"
"Nejspíš ano" zesmutněla.
"Je mi líto co se ti stalo, doufám, že se tu budeš cítit jako doma"
"Děkuju" usmála se.
"No tak se tu zabydli" usmála se Mikito a opustila pokoj.
Nechala Sakuru samotnou ve svém pokoji, aby si mohla vybalit a šla připravit večeři.

Vybalila si všechny své věci. Rozhlédla se po pokoji. Najednou pocítila takovou úzkost. Slzy ji pálili na tvářích. Dobře si pamatovala, celou nehodu. Měla štěstí, že to přežila. Kdyby seděla jen o pár centimetrů jinde, bylo by po ní. Snažila si vzpomenout, na všechny roky předtím, ale pamatovala si jen útržky.
"Takže si se už zabydlela" uslyšela hlas a otočila se za ním. Stál před ní opřený o rám dveří. Měla pocit, že ho už někdy kromě nemocnice viděla, ale nemohla si vzpomenout kdy. Musela uznat, že byl pohledný. Bylo zcela nepravděpodobné, že by s ním chodila. Možná je jeho spolužačka?
"Je to tu pěkný …" snažila si vzpomenout na jméno.
"Sasuke" odpověděl.
"Jasně. Budu si to snad už pamatovat. Přijde mi ale hodně povědomí. Nechodili jsme spolu do školy?" zeptala se.
"Dokonce do stejné třídy" usmál se. Jeho plán pomalu začíná. Nejdřív si chtěl hrát na kamaráda a pak ji totálně zničí. Vešel do místnosti, což ji trochu překvapilo. Byl si toho vědom. Usmál se pro sebe. Sedl si na židli, která patřila k psacímu stolu.
"Proč si taky nesedneš?" pozvedl obočí. Poslechla ho a sedla si na postel. Nastalo ticho, které nakonec přerušila Sakura.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistě ptej se" nasadil milý ton.
"Jsme kamarádi?" zeptala se.
"Ti nejlepší" usmál se mile.
"Aha" byla zmatená.
"Když jsme ti nejlepší kamarádi tak o mě hodně víš vid" zamyslela se.
"Vlastně vím víc jak ty" zasmál se.
"No teď asi jo" zasmála se taky trochu plaše. Zase na chvíli nastalo ticho.
"A jak mi to jde ve škole?" snažila se zaplnit to mlčení.
"No trošku zaostáváš" usmál se. Lhal. Doufám, že když si bude myslet, že se špatně učí, začne se špatně učit. Sakura byla jinak vyhlášená šprtka třídy, po ní hned Hinata.
" Oh. No a hraju na nějaký nástroj? Nebo jaké jsou moje zájmy? Chodím někam na nějaký kroužek? Školní klub"
"Ani ne. Docela na všechno kašleš. Dá se říct, že jsi vždy byla takový rebel. Proto jsme se vždy kamarádily." Zalhal znova.
"Aha" byla ještě víc zmatená. Někde uvnitř cítila, že právě vše bylo naopak. Ale rozhodla se svému nejlepšímu kamarádovi věřit.
"Kouřím?" zeptala se. Sasukeho hned napadl dvojsmysl, kterým chtěl odpovědět hanbivou odpovědí, ale rozhodl se to zatím nepřehánět. Musí být věrohodný.
"No přestáváš" zalhal.
"Já kouřila?"
"Ano, ale přestala si. Ted si dáváš jen dvě cigarety denně."
"Ou. Vsadím se, že i chlastám" řekla spíše pro sebe a trochu si uchechtla.
"Samozřejmě! Ty nejlepší párty se bez chlastu přeci neobejdou." Zasmál se. Byl šťastný, že ji tohle vše mohl říct. Doufal, že aspoň něco z toho se uchytí.
"Ještě něco?" zeptal se, když na chvíli se odmlčela.
"No přijde mi to divný se ptát."
"Klidně se ptej" snažil se být kamarádský.
"Jsi můj nejlepší kámoš, takže bych se asi neměla stydět se zeptat."
"Přesně tak" nasadil svůj milý úsměv.
"Mám kluka?" zeptala se. Trošku se zasekl. Nečekal tuhle otázku. Má vlastně kluka? Ne nemůže. To by jinak za ním neběhala jako pejsek. Nejdříve ho napadlo dát ji dohromady s Leem, ale nakonec přeci jen změnil názor. Přátele měj blízko, nepřátelé ještě blíž.
"No nechtěl jsem ti to říkat hned, aby ses nelekla a nebylo ti to nepříjemné, ale já jsem tvůj kluk." V Duchu se radoval. Teď ji může dokonce i ovládat.
"Cože?" vytřeštila oči. Na tváři se jí začal dělat ruměnec.
"je to pravda. Rodiče ale nic nevědí. Tak jim to ani neříkej ok? Chtěli jsme počkat, až doděláme školu."
"Jasně" vykoktala šokovaně. Chtěla se ještě na něco zeptat. Hlavně na to, jak je možné, že s ní zrovna on chodí, ale vyrušila je Mikito, která ze zdola volala na večeři.
"Tak jdeme" zvedl se ze židle.
"Dělej, před nimi že jsme jen kámoši nebo momentálně teď sourozenci. Byl by to pro něj šok.
"Dobře" odpověděla.
"Ok" usmál se a odešel z pokoje.



Pokračování příště :)


Tak co na to říkate? :)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 17. března 2014 v 9:39 | Reagovat

Sasuke je pěkný hajzlík. Takhle toho zneužít. No, Sakura to bude mít krušný. Nejlepší bylo to její vyptávání na konci a Sasukeho vymyšlené odpovědi.
Jinak bych jen poznamenala, že Sasukeho mamka se jmenuje Mikoto ne Mikito.

2 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 17. března 2014 v 10:31 | Reagovat

Sasuke je falošný. Aspoň v tejto poviedke. Nemám rada záporné postavy, ale bez nich by predsa nemohol vzniknúť príbeh, takže chválim tvoj opis, myslím, že je to celkom fajn. :-) Čo sa týka Sasukeho matky, je to Mikoto, ale možno to bol len tvoj preklep, čo sa môže stať každému, no nie je to podstatné a ani veľká chyba, takže je to ok. :-)

3 Zoe Zoe | Web | 17. března 2014 v 14:03 | Reagovat

děkuju za oznámení :) mate pravdu :D se mi to samo opravilo :) napravím :)

4 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 17. března 2014 v 16:36 | Reagovat

hmm jeto zaujímavé a sasuke... hrozný je :D takto si vymýšlať, chúda sak

5 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 17. března 2014 v 22:12 | Reagovat

Pri tom dvojzmyslu som sa smiala ako tuleň xD.. Doslova :D ..
Zoe chválim ťa a ospevujem pri každej tvojej poviedke a určite to musím napísať aj tu.. Si skvelá! :3 Táto poviedka sa mi sakra páči! Ale veď ma poznáš :3.. Budem potichu čakať na romantického Sasukeho :D
Hrozne, (*HROZNE*), hrozne sa teším na poviedku, ktorú sem pridáš :3
5 hviezdičiek!! ^^

6 Adik Adik | Web | 18. března 2014 v 16:11 | Reagovat

super díl chudák Sakura a Sasuke je teda rebel :-D

7 rpg-naruto-hra rpg-naruto-hra | Web | 20. března 2014 v 18:23 | Reagovat

promin mi za reklamu nikde jsem na to nenasla reklamu :))

ahoj máš rád/a anime?chtěl/a bys ninjou a vytvořit svůj vlastní klan?můžeš si vytvořit i vlastní kekkei genkai,tak neváhej a přidej se k nám http://rpg-naruto-hra.blog.cz/ je to podle anime Naruto už se na tebe těšíme :-)

8 Paula Paula | 24. března 2014 v 17:31 | Reagovat

Veľmi zaujímavý začiatok :D určite si prečítam aj ďalšie časti :) ... páčia sa mi aj ďalšie tvoje poviedky :D len tak ďalej :D :D

9 Viola Viola | E-mail | Web | 27. března 2014 v 23:09 | Reagovat

Ako vždy - opäť ďalšia perfektná poviedka :3 Sasuke.. och on je taký zlý :D Tak sa mi to páči :3 Zbožňujem, keď je záporná postava :D (Teda aspoň zo začiatku.) xD Zoe.. Ďakujem za spríjemnenie večera po celodennom bifľovaní sa :) .. Neviem sa dočkať čohokoľvek, čo sem pridáš ^^ 5 hviezdičiek ;-)

10 BarusQua BarusQua | E-mail | Web | 29. května 2014 v 21:33 | Reagovat

tak mě zajímá jak se to bude vyvíjet :D vypadá to zajímavě :)

11 Misao Misao | Web | 26. listopadu 2015 v 11:16 | Reagovat

Aaaaaaaach.. s tout by si mohla pokračovať.. Ja viem, píšem ti to na každú poviedku, ale je to tak.. Píšeš úžasne Zoe!!  Prosím pokračuj :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama