Secrets: Díl osmý

1. července 2014 v 20:57 | Zoe |  Secrets
Tak mám tu pro vás konečně napsaný další díl Secrets. No snad se vám bude líbit :)



Byla už tma, když jsme dorazili do malého města někde v zapadákově, daleko od jakékoliv civilizace. Ulice byli prázdné. Všichni už nejspíš spali. Silnice byli mokré od předešlého deště. Stále však lehce mrholilo. Pocítila jsem najednou z toho místa pocit úzkosti. Kolik tu může žit tak lidi? 100? Možná míň? Vsadím se, že se všichni na v zájem znají. Představa, že bych tu žila, mě dost děsila. Ale na druhou stranu by nebylo tak špatné žít tu se Sasukem! Mít dům s krásnou zahradou, kde by si hráli naše děti a pes, který by nás hlídal před vším zlým. Podívala jsem se na Sasukeho, který mi pohled se zájmem opětoval. Cítila jsem, jak červenám. Sakra na co to myslím!


Projížděli jsme po hlavní a zastavili na křižovatce na červenou.
"Jak může v takovém zapadákově být semafor?" rýpla jsem si nahlas, abych zakryl rozpaky. Sasuke se tomu jen tiše zasmál a auto se zase rozjelo.
Projeli jsme ještě blok (víc jich tu ani nemohlo být), než jsme zatočili do nějaké uličky, kterou jsme jen tak projeli. Pak se auto zastavilo. Vypadalo to tu jako zadní nakládací prostor k nějakému obchodu. Jen mi nešlo do hlavy, jak tu může nějaký nákladní auto projet, když jsme to sotva proleji my.
"Počkej v autě" řekl. Vytáhl zbraň z kaslíku. Zasunul do ní zásobník a zajistil pojistkou. Pak mi ji podal, což jsem vážně nečekala. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Doufám, že ji nebudeš muset použít, ale kdyby náhodou… " odmlčel se a zadíval se mi do očí. Jeho byli plné obav. Najednou mi připadal tak křehký a ne jako nějaký vycvičený zabiják.
"Prostě kdybych se něco stalo nebo bych se nevrátil ujed." Řekl a pohladil mě po tváři. Tělem mi projela husina, když na mě dopadla tíha jeho slov. Nechtěla jsem, aby to bylo naposled, co se vidíme. Nechtěla jsem si to přiznat, ale bez něj to asi nezvládnu. Potřebuju ho!
Ukázal mi jak s ní zacházet a pak s druhou pistolí vylezl z auta. Dívala jsem na jeho záda a po okolí, připravena mu kdykoliv pomoc. Ulici prosvěcovala jedna lampa vedle velké popelnice. Skoro mi to připomínalo město, kde jsem vyrůstala, až na to že tady přestože to vypadalo, jako zapadla nebezpečná ulička, tu bylo dost čisto.
Sasuke došel ke schodům k budově, kde byli obrovské dveře. Rozhlédl se po okolí a pak na ně zaťukal. Upřímně jsem čekala něco jiného. Třeba že vytane nějaké nářadí a otevře si je sám, jako to dělají ve filmech. No docela mě to zklamalo.
Dveře se otevřeli. Stál v nich nějaký muž, neviděla jsem mu na tu dálku a tmu do tváře, ale byl vysoký. Pak Sasuke zmizel za tím chlápkem ve tmě.
"Fajn. To bude dobrý" snažila jsem se uklidnit. Podívala jsem se na zbraň, kterou jsem pevně svírala v ruce. Bála jsem se. A docela i oprávněně.
Zaprvé nevím, kde jsme, ale věřila jsem Sasukemu, který nás vede do bezpečí, jenže…
Co když to tu bezpečný není? Co když ho ten chlap zradí a prozradí nás? Kdyby po nás šel jen Orochimaru, tak bych se tolik asi nebála, ale Sasukeho organizace? To je úplně něco jiného. Sice o nich nic nevím a Sasuke mi o nich nic říct nechce. Prý čím míň toho vím, tím líp, ale věřím, že jsou dost dobří. Úplně na jiné úrovni než ten amatér Orochimaru.
Za druhé nevím, co se stalo s mými rodiči. Naruto je sice hlídá, ale co když ho zajali za to že Sasukemu pomáhá? Děsila mě představa, že kvůli mně někdo koho mám ráda, trpí.
Za třetí. Vím, že mě Sasuke asi miluje, teda aspoň to říkal a po té noci… no asi bych mu to měla věřit. Sice mi slíbil, že mi všechno značně říkat, ale pořád mam pocit, že mi něco tají. Přeci jen je to tajný agent a tajit informace je určitě jeho specialita, hned po lhaní. A nechce, abych to zjistila. To mě přivádí k šílenství. Chci znát všechna jeho tajemství!
Někdo zaklepal na okýnko z mé strany a mě málem vyletěla duše z těla.
"Sakra Sasuke!" zaklela jsem pár dalších nadávek a stáhla okýnko.
"V pohodě?" zeptal se. Na tváři měl pobavený rošťácký úsměv, který působil dost sexy. Takovým tím klučičím způsobem.
"Vylekal si mě! Už to nedělej! Vím kde ta zbraň má pojistku, co kdybych tě zastřelila panebože!" zanadávala jsem. Ruce se mi klepali. Pitomec!
"Nezastřelila" odpověděl, známky humoru byli ta tam. Jeho oči potemněli.
"Proč myslíš?" zeptala jsem se.
"Viděla jsem plno filmu a věř, jsem velký fanda filmů!"
"Jistě zabijačko" zasmál se svým srdečným smíchem, kterým se smál až kriticky málo. Milovala jsem ten smích. Hřál mě u srdce. Byl tak upřímný.
"Vylez z auta" rozkázal a já ho poslechla. Vzala jsem svůj batoh ze zadního sedadla a hodila ho na záda. Pistol jsem si přesto nechala v ruce. Nekomentoval to. Asi si nebyl taky na sto procent jistý. Vytáhl jen jednu tašku z auta, která byla vzadu jako můj batoh a tu co byla v kufru, tam nechal. Chtěla jsem se zeptat, proč ji nevezme, ale něco mi říkalo, ať to teď neřeším.
Zavřel dveře a dali jsme se do pohybu. Šla jsem první. Sasuke hned za mnou. Ještě jsem uslyšela, jak zamkl dveře na dálku, než jsme vyšli do dveří.
Ocitli jsme se v malé chodbičce. Dveře za námi se zavřeli a světla najednou rozsvítila. Boleli mě z nich oči. Dveře před námi byli stále zavřené. Rozhlédla jsem se. Na zdi bylo zrcadlo. Snažila jsem se nedívat na svůj odraz, ale nakonec jsem neodolala a přeci jen se podívala.
"Panebože!" zašeptala jsem.
"Vypadám jako strašidlo. Tos mi nemohl něco říct? "procedila jsem mezi zuby a začala se upravovat. Vlasy jsem měla rozcuchaný a trčely mi ze všech stran. Na tváři jsem měla čmouhy. Řasenku rozmazanou.
"Teď to neřeš, pak si dáš sprchu" řekl s klidem. Dveře se po chvíli otevřeli a Sasuke mi pokynul, abych šla. Prošla jsem dopředu těmi dveřmi. Jinam to ani nešlo.
Ocitli jsme se ve velké místnosti. Fakt veliké! Připomínalo to směs obývaku spojený s kuchyní ve skladišti. Hrozně se mi to líbilo.
"Sakuro! Ty jsi vyrostla" uslyšela jsem z druhé strany místnosti, kde byla ta "kuchyň". Hlas se rozléhal.
"Itachi?" zeptala jsem se, když jsem spatřila jeho černé dlouhé vlasy a typickou podobu Uchihu. Byl za kuchyňskou linkou.
"Dáte si něco k pití?" zeptal se.
"Voda by stačila" odpověděl Sasuke a odložil tašku.
" I mě" řekla jsem.
"Posaďte se na chvilku, pak si běžte klidně odpočinout. Pokoj máte tamhle" usmál se a já se posadila do tmavé kožené, rohové sedačky, která byla v rohu pod oknem nedaleko dveří, kterými jsme přišli. Na zdi vysel černobílí obraz velkoměsta.
"Děkuju" odpověděla jsem, když mi podal sodovku. Itachi si sedl naproti mně do křesla z podobného materiálu.
"Tak jak se daří? Byla to dlouhá cesta co? Sasuke byl bys tak milí a sedl si taky? Je to fakt neslušné postávat." Huboval svého mladšího bratra. Snažila jsem se zadržovat smích. Itachi se celkově choval uvolněně, jakoby se nic vážného nedělo, zatím co Sasuke byl napatý. Sasuke mu věnoval podrážděný výraz, který jsem si dobře pamatovala. Vždy se tak tvářil, když byl Itachi poblíž. I když to moc nevypadalo, měl svého velkého bráchu moc rád. Připomnělo mi to, jak se vždy hádali a Sasuke si na něj stěžoval. Pokaždé ale o něm mluvil s obdivem.
"Sakra. Sasuke! Proč to děláš?" zabručel Itachi, když Sasuke zatahoval všechny závěsy velkých oken.
"Bezpečnost" odpověděl nevrle.
"Bezpečnost? Celý tenhle blok mam propichovaný kamerami a dalšími vychytávky. Neměj strach" zavolal na Sasukeho. Pak se obrátil zase na mě a usmál se.
"Musíš to mít s ním těžký vid? Je hrozně tvrdohlavý, ale má tě rád. Udělal by pro tebe cokoliv." Řekl a já cítila, jak červenám.
"Tak Sakuro. Ty jsi vědkyně viď? Na co se specializuješ?"
"Biologii. Celkově na tvorbu buněk, měnění informací DNA a vliv na ně." Odpověděla jsem, tak aby mi rozuměl. Netušila jsem, jak moc se vyzná ve vědných odvětví, a chtěla jsem se vyhnout trapnému tichu, který nastává, vždy když povím někomu "Normálnímu" o své práci.
"Aha to zní docela zajímavě" usmál se.
"Konečně si jdeš sednout?" rejpnul do Sasukeho, který si sedl blízko mě. Až moc blízko vedle mě! Naše těla se dotýkali!
"Co se stalo s kurýrem?" zeptal se Sasuke vážným tonem. Najednou vypadala jako kdysi. Přišel mi mladší než já. Upřímně líbilo se mi to.
"No doufal jsem, že mi to povíš ty. Povzdychl si. Opřel se do křesla. Dal nohu přes nohu. Jednu ruku měl opřenou, v druhé držel whisky s ledem, se kterým kroužil.
"Našli nás" zamračil se mladší.
"Vím, jinak bys tu nebyl." Odpověděl Itachi.
"Nemůžete tu byt dlouho Sasuke. Tady vás určitě najdou. Bezpečno tu je, ale leda tak proti Oroxichtovi. ale proti tvým" odmlčel se.
"Chápu. Budeme tu maximálně tři dny. Pak vyrážíme. Jen potřebujeme načerpat síly a naplánovat cestu."
"Už víte, kam máte namířeno?" zeptal se. Ani jedem mi už nevěnoval pozornost, tak jsem byla ticho a jen je sledovala. Sama jsem nevěděla, co dal. A rozhodně oni dva v tom byli asi zběhlý na rozdíl ode mě. Já jsem maximálně dokázala ubránit dokumenty, o kterým jim ani nikomu nešlo.
"Nejspíš odcestujeme z Ohnivé" odpověděl Sasuke.
" Z ohnivé?" vypískla jsem.
"Ale co moji rodiče?!" vyhrkla jsem. Sasuke mi věnoval lítostný pohled, který mě spíš rozzuřil.
"nikam nejedu! Rozumíš?" Stoupla jsem si.
"Neboj Sakuro. Je o ně dobře postaráno. "Snažil se mě uklidnit Itachi.
"Jak ty to víš" zasyčela jsem na něj.
"Já vím všechno" usmál se šibalským úsměvem. Podívala jsem se na Sasukeho, který lehce zčervenal. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím vším myslel.
"Dobře" hlesla jsem a posadila se zpátky. Atmosféra se změnila. Byla více napjatá, ale takovým tím trapným způsobem. Cítila jsem, jak se taky červenám. Itachi tomu však nevěnoval moc pozornosti, nebo aspoň se z nás nesnažil nic vypáčit a dál pokračoval.
"Navíc, kdybys tu zůstala, tak je budeš víc ohrožovat, chápeš? Věř mi, bude o ně dobře postaráno. Nemusíš mít o ně strach. Jsou schovaní a mají se dobře. Teď si běžte odpočinout. Určitě jste unavení" řekl. Pak si stoupnul.
"No vážení já jdu, mám ještě nějakou nedodělanou práci. Sladké sny" řekl a mrkl na mě. Pak se vydal na druhou stranu ke kuchyni a zmizel ve dveřích.
"Má pravdu měli bychom se vyspat" řekl Sasuke. Vzal zase do ruky tašku a vedl nás do pokoje.
"Tamhle je se sprcha, běž klidně první" položil tašku.
"Pokud teda nechceš, abych šel s tebou" řekl provokativně. Těžce dýchal. Oblečení měl špinavé, černé vlasy měl rozcuchané a stejně jako já byl zpocený a obličej měl plný černých šmouhů od toho jak jsme utíkali. Byl hrozně sexy. Jako sexy zabiják z nějakého filmu, který utíká před zákonem. Takový Bed Boy. Fakt super sexy! Přímo mi hořeli tváře. Měla jsem chuť jít k němu blíž a dotknout se ho, ale pak jsem si vzpomněla na Itachiho, který může být kdekoliv v téhle budově.
"Zvládnu to sama" zakoktala jsem v rozpacích. On se tomu zasmál. Věděl, co to semnou děla. Provokoval mě.
"Dobře. Ručníky máj být prý tam. Já se půjdu zatím podívat po něčem k jídlu" usmál se. V očích mu přesto hrálo pobavení a chtíč.
"Dobře" odpověděla jsem a šla si dat sprchu.



Pokračování příště :P
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. července 2014 v 9:18 | Reagovat

A já marně doufala, že na Sasukeho návrh přikývne :D

2 Zoe, Zoette Zoe, Zoette | Web | 2. července 2014 v 14:38 | Reagovat

[1]: Neeee takhle je jen muj :D

3 Rhea Rhea | 3. července 2014 v 14:34 | Reagovat

Nevěřim tomu, že jsem se dočkala! :-D

4 Rhea Rhea | 3. července 2014 v 14:49 | Reagovat

Ještě jsem Ti chtěla napsat, dávej si pozor na shodu podmětu s přísudkem. TY ulice, silnice byly, TY děti si hrály, TY (jeho) oči byly, ... Jinak se mi to moc líbí! :)

5 Zoe, Zoette Zoe, Zoette | Web | 3. července 2014 v 16:59 | Reagovat

Díky, budu si na to davat pozor :D jsem ale dysletik i dysgrafik :D takže si to ani neuvědomuji :) Ale děkuju za upozornění :) Vážím si toho :)

6 naruto109 naruto109 | Web | 7. července 2014 v 14:29 | Reagovat

ahoj už začalo první kolo soutěže SONM tak si začni hledat hlasy :-) http://naruto109.blog.cz/1407/sonm-1-kolo#komentare

7 saky saky | 11. července 2014 v 12:39 | Reagovat

Fakt úžasný xD já chci DALŠÍ díl a dávám 5*        xD :-D

8 Paula Paula | 11. července 2014 v 19:11 | Reagovat

Juuj :D radosť čítať :D v napätí čakám ďalšie časti :D

9 Ven-chan Ven-chan | 4. srpna 2014 v 11:29 | Reagovat

No páni, prosím, rychle další dílek. :-)

10 Viola Viola | 29. prosince 2014 v 16:20 | Reagovat

dokonalééé :33 nesklamala si ako vždy :3333 aaach :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama