Ten druhý: Díl devátý

14. srpna 2014 v 14:15 | Zoe |  Ten druhý
Ahoj :) Tak sjete se přeci jen dočkali, nejakého mého članku :D . Hip Hip Hurá :D *Ironie*
Mám tu pro vás konečně další díl Ten druhý :) Tak snad se vám bude líbit :D nezapoemnte mě pak ukamenovat :D
Přeji krásné čtení :)




Ještě nějakou chvíli jsem stála opřená o zeď a šokovaně hleděla před sebe. V hlavě se mi zobrazovali různé scénáře za poslední dny. Měla jsem co dělat, abych nezačala vzteky křičet. Chtěla jsem vykřičet všechny nadávky světa. Z hloubi duše jsem cítila k tomu člověku zášť. Jak si může se mnou tak pohrávat? Proč ho tolik moje srdce miluje?
Nenáviděla jsem ho, ale zároveň natolik milovala, že to bolelo. Byl krásný navenek, ale zkažený uvnitř. Nechápala jsem, co na něm tolik miluju. Vždyť je to pouhý parchant a sukničkář! Možná za to mohl jeho zjev, jeho tajemnost. Přála jsem si znát jeho pravou povahu. Určitě musí být uvnitř jiný.
Vzpomněla jsem si na naše první rande. Byl tak okouzlující. Úžasný. Milý, pozorný. Úplně jiný Sasuke, než kterým se předvádí. Věřím, že je to jen hloupá maska, před kterou schovává své pravé emoce. Proč by se jinak schoval tak ublíženě v mé ordinaci, když by nic necítil? Ne. Jsem jen jeho pouhá hračka na hraní.
Zahnala jsem slzy zklamání, které se snažili prorazit skrz řasy a vydala se domů. Zabalila všechny potřebné věci a oblečení do batohu. Dala jsem si teplou sprchu. Oblíkla saténovou noční košili, protože je na misi nebudu moct zatím nosit. Nakonec zalezla do měkké postele, kde jsem se zabořila hlouběji do peřin, jakoby mě měli bránit před vším zlým.
Probudila mě rána vycházející z dolního patra. Podívala jsem se na hodiny. Bylo teprve půl 4 ráno. Vytáhla jsem z šuplíku vedle postele kunai, obklekla si saténový župan a pomalým, tichým krokem jsem sešla schody dolů. Prohlížela jsem pokoj po pokoji, ale nikoho jsem nenašla. Že by se mi to jen zdálo? Možná jsem už moc paranoidní. Měla bych si dát po misi na chvíli relax a odpočívat.
Vrátila jsem se do pokoje a znova si lehla. Pro jistotu jsem si kunai dala pod polštář, připravený k použití. Vesnicí kolovali drby, že banda vandalů přepadává nevinné vesničany. Pochybovala jsem, že by si vybrali dům kunoichi, ale pro jistotu jsem byla připravená.
Chvíli jsem se převalovala, než jsem si lehla na bok zády ke dveřím, připravená usnout, když v tom dveře zavrzali. Slyšela jsem, jak se pomalu otevírají. Dělala jsem, že spím, zatím co jsem druhou rukou nahmatávala pod polštářem schovaný kunai. Slyšela jsem tiché kroky, které se přibližovali k mé posteli. Když byli úplně blízko mě, prudce jsem se otočila a přimáčkla osobě kunai ke krku.
"Sakuro, to jsem já" ozval se blondák.
"Naruto?" zeptala jsem se překvapeně. Chytl mě za ruku, kde jsem měla kunai a odhodil ho.
"Máš být v nemocnici ty idiote!" vkřikla jsem. On se jen usmál svým typickým úsměvem.
"Na tom teď nezáleží. Chtěl jsem tě vidět" chytl mě do náruče a lehl si vedle mě. Převalil mě pod sebe. Nemohla jsem se hýbat. Díval se mi do očí. Viděla jsem v jeho očích touhu.
"Jsi zraněný. Měl bys odpo…"
"Pššššt" přitiskl mi jemně prst na rty. Palcem mi přejel po spodním rtu. Zachvěla jsem se.
"Chyběla jsi mi" zašeptal a pohladil mě po tváři.
Teď byl tu. Byl zase můj. Patřil jenom mě. Nezaleželo už na ničem. Políbil mě jemně na rty.
"Proč si nepřišla? Čekal jsem na tebe" zašeptal ztrápeně, když se na chvíli odtrhl.
"Měl jsi tam Hinatu" vyhrkla jsem přiškrceně.
"Mě záleží jen na tobě" znova mě políbil. Tentokrát vášnivěji. Polibky jsem mu oplácela. Sice to nebylo líbání, jako se Sasukem, ale i Naruto pěkně líbá. Jeho polibky jsou hřejivé, příjemné. Jenže…
Nikdy se nebude rovnat polibkům Sasukeho. Jeho jsou tajemné, dravé, vášnivé. Nepostrádají smyslnost. Když mě líbá, připadám si jako žena z románu. Jakoby mi přisliboval svoje srdce, ale zároveň mnou pohrdal. Ne na to teď nesmím myslet. Mám zase zpátky Naruta. Sice jen na jednu noc, ale na ničem jiném by nemělo záležet. At jde k čertu Uchiha.
"Sakuro" zasténal, když jsem si ho víc k sobě přitiskla. Volnou rukou mě začal hladit po vnější straně stehna a pomalu stoupal, víš. Bylo to úžasné. Cítila jsem jeho hřejivé rty na mém těle, když si razil cestičku k mému krku. Nechala jsem, aby si dělal, co chce a přenechala voje tělo jeho touze.
Ležela jsem na jeho hrudi. Pomalu svítalo a já si uvědomila, že jsem skoro nic nenaspala. Bylo mi to však jedno. Jsem zvyklá ne bezesné noci a tahle byla výjimečná. V duchu jsem si přála, abych takhle ležela se Sasukem. Sakra! Nesmím na něj myslet! Sasuke by semnou takhle nikdy neležel a přát si to byla opravdu veliká hloupost. Proč nemůžu takhle uvažovat o Narutovi?
"Zítra bychom mohli zajít na večeři" pohladil mě po vlasech. Pomalu oddychoval. Poslouchala jsem každičký úder jeho srdce. V duchu jsem si nadávala, protože ať jsem se snažila jakkoliv, Sasukeho jsme prostě nedokázala vyhnat z hlavy. Jeho oči. Smyslné hebké rty. Jeho pohled, pod kterým se mi klepali kolena. To všechno mě strašilo uvnitř mě.
"Nemůžu." Zvedla jsem se a pohlédla mu do očí.
"jdu na par dní na misi, ale až se vrátím, tak můžeme někam zajít" políbila jsem ho na rty.
"Misi? Jakou?" zeptal se. Skoukla jsem si ret. Tsunade mě varovala, abych mu nic neříkala. V hlavě jsem vymýšlela co mu říct.
"Ale taková mala diplomatická mise. Není to nic velkého. Sejít se, předat pár dokumentů atd." zalhala jsem. Vynechala jsem vše, co nepotřeboval vědět. Samozřejmě s kým na tu misi jdu.
"Škoda, že nemůžu jít taky" zesmutněl.
"Alespoň se mi uzdravíš, zatímco já se budu nudit" políbila jsem ho a sedla si na něj obkročmo. Přesunul svoje ruce na mé boky.
"To si piš" usmál se.
Po společné sprše jsme spolu posnídali. Dokázala jsem si představit, že by to také mohlo být každý den. Naruta mám ráda. Svým způsobem miluju. Obětovala bych za něj život. Sice k němu necítím to, co k Sasukemu, ale na tom stejně nezáleželo. Sasuke mě nikdy nemiloval a milovat nebude. S tím se prostě musím smířit. To jak si zahrává s mými city, mi jen ubližuje.
Naruto mě doprovodil na rozcestí, kde mi vrátil batoh, co mi nesl. Udivilo mě, jak moc za ty roky změnil. Vždy byl hodný, ne že ne. Ale nikdy takhle pozorný. Moc dobře jsem věděla, co je schopný pro mě udělat, ale vždy se choval jak puberťák. Teď? Jakoby zestárl o deset let. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi takhle nelíbil. Sem tam prohodil sice nějakou pitomost, ale jinak se snažil, abych se s ním cítila příjemně. Chvíli jsme stáli. Ani jeden nic neříkal. M2la jsem možnost si ho lépe prohlídnout. Na tváři měl ještě škrábance, ale nic vážného. Byl opravdu hezký. Musím přiznat, že bez čelenky mu to sluší víc. Měl na sobě černé triko a rozepnutou oranžovo černou mikinu. Připadal mi někdy víc sexy než teď?
"Měl by ses vrátit do nemocnice, než si tě někdo všimne Naruto"
"Neboj se." usmál se a já se přidala.
"Sakuro …" pravil, když se přestal usmívat. Přešel pár kroků blíž. Chytl mě za ruku a políbil ji.
"Chtěl bych ti něco říct. Vím, že je to moc brzo, ale chci ti to říct, než odejdeš, abys o to mohla přemýšlet." zvážněl.
"Stalo se něco mezi tebou a Hinatou?" hlas se mi zlomil v pulce věty. V tu chvíli jsem měla chuť Hinatě ostříhat vlasy na ježka. Vyrazit ji pár těch hezkých bílých zubů, aby se nemohla na dlouhou chvíli na Naruta usmívat. Nechápala jsem proč, ale líbila se mi představa, jak ji ubližuju. Sakra! Že bych žárlila? Ne to fakt ne. Já a žárlit? Tak směšná nejsem a navíc mě Naruto má rád. Nebo už ne?
"Ne to ne" ujistil mě.
"Já jen… Nevím jak začít… Prostě… Miluju tě celý můj život… a tak mě napadlo… Vezmeš si mě? Nemusíš odpovídat hned. Rozmysli si to. Počkám na odpověď, než přijdeš. Budu čekat. Hlavně buď opatrná. Tak zatím ahoj" vyhrkl rychle. Chtěla jsem něco říct, ale oněměla jsem a než jsem se stačila probrat, byl pryč. To mě vážně požádal o ruku?

Stala jsem přikovaná k zemi. Zírala jsem před sebe. Hlava se mi motala, žaludek byl jako na vodě. Polilo mě horko. Co mám dělat?
Párkrát jsem uvažovala, že bych nakonec zůstala s Narutem, ale nikdy jsem to nebrala vážně a navíc, jsem moc mladá na vdávání! Teda abych byla přesná na vdávání s němým, kdo není Sasuke. Ale přiznejme si. Sasuke není typ, který by se ženou zapustil kořeny, měli spolu děti a vedli nějakou domácnost. A Naruto? Sice jsem o něm před chvíli prohlásila, že se změnil, ale pořád je částečně jako dítě. Mam ho opravdu, opravdu ráda, ale ne tak jak by si zasloužil. Ne. Nemůžu si ho vzít. Nebo bych měla? Moc dobře jsem věděla, že tu pro mě Naruto vždy bude. Udělá cokoliv, co budu chtít. Možná by byl dobrý manžel a v posteli nám to docela klape. Uklidnila mě představa, že by patřil už jen mě. Od kdy jsem tak sobecká? Že mi přestává zaležet na štěstí druhých? To bude pěkně dlouhá mise.
Nevím, jak ale moje nohy se dali do pohybu. Hnali mě vpřed, k bráně, kde by měl na mě čekat Sasuke. Na toho jsem malém zapomněla! Co mám sakra dělat?!
"Sakuro!" vykřikl nadšený hlas mé nejlepší kamarádky z obchodu, kolem kterého jsem procházela. Zastavila jsem se a čekala, dokud ke mně nepřiběhne.
"Tak ráda tě vidím" zajásala. Skočila mi kolem krku a pevně mě objala.
"Dusíš mě" vyhrkla jsem přiškrceně.
"Ach promiň. Jen mám hroznou radost, že tě vidím a také, protože mám novinu!" vypískla zasněně a konečně mě pustila.
"To mě teda zajímá jakou" zamumlala jsme ironicky. Hned na to jsem se snažila vyhnat z hlavy Naruta i Sasukeho. Mazejte vy blbečci!
"Hádej, kdo mě požádal o ruku?" zeptala se tajemně. Kolem ní zářila až moc přešťastná aura, plná srdíček, bílých mráčků s duhou. V duchu jsem si představovala, jak se nad ní objevil temný mrak, a začalo pršet.
"To fakt nemám páru Ino a ani moc čas, tak to vybal" Skala radostí kolem mě a tancovala jako baletka. Jsme snad v animáči?
"Sasuke!" zajásala.
"Sasuke?!" TO není možné! Měla jsem pocit, že omdlím. Žaludek se mi zvedl. Cítila jsem slzy, jak se snaží prorazit si cestu ven. Párkrát jsem zamrkala, abych je rozehnala.
"Jo Sasuke! Teda nedá se říct, že by mě přímo požádal o ruku, ale můj táta a jeho táta se domluvili na našem sňatku. On to asi ještě neví, prý mu to řeknou, až se vrátí z nějaké mise. No není to skvělí? Ach plní se mi všechny sny. Jsem tak šťastná" vzdychla.
"Jo je to super. Ha, ha. Hurá všem" zajásala jsem ne moc nadšeně.
"No musím jít. Wow. Máš, co si chtěla Ino. Pak až vrátím, tak to oslavíme? No já běžím. Měj se." rozeběhla jsem se pryč, než by mě stačila zastavit.
Měla jsem pocit, jakoby se mi hroutil svět. Slzy mě pálili v očích. nechala jsem je dělat co si zamanou. Přišlo mi, jakoby se vět zatemňoval, menšil. Bolelo mě u srdce. Tak strašně moc, jako nikdy předtím. Jako by mě něco dusilo, a já se nemohla nadechnout. Přišla jsem si ztracená. Zmatená. Opuštěná. Zklamaná životem. Měla jsem chuť v tu chvíli zemřít náhlou smrtí, abych se nemusela dívat, jak mi ho někdo bere. Všechno se nějak zamotalo. Co budu sakra dělat?!!

Pokračování příště :P


To se nám to, ale trochu zamotalo, co?:D Omlouvám se za chyby :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saky Saky | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 22:26 | Reagovat

No tak, dielik veľmi pekný, ale musím si ho ísť prečítať úplne od začiatku :D Och bože, len dúfam, že sa Ino a Sasuke nezoberú, pretože dúfam v Sasusaku ;) :D A  Narusaku.. hmm.. je to také divné (pre mňa) to čítať, zatiaľ som to neskúsila :)

2 Zoe Zoe | Web | 15. srpna 2014 v 0:31 | Reagovat

[1]:Nechte se překvapit muhehehe :D :-P

3 Nati Nati | Web | 15. srpna 2014 v 20:28 | Reagovat

Já ci nový díl tento je bezvadný  :-*

4 Kajka-chan Kajka-chan | 16. srpna 2014 v 12:05 | Reagovat

Zoe, Zoe ty si mi urobila tak ohromnú radost!! :3 .. Aj keď si to poriadne, poriadne zamotala :D! Ino a Sasuke.. brr!!
Až ma zmrazilo! :D
Ďakujem, že si napísala túto poviedku :3 Už sa teším na ďalšiu čast (túto poviedku milujem :3)
5 hviezdičiek:-)

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 16. srpna 2014 v 20:49 | Reagovat

Tak to se tedy hodně zamotalo. Svatba... a dvě? To bude mazec. Sasukemu se to samozřejmě líbit nebude a Sasuka... bože holka už se rozhodni, co vlastně chceš?

6 Viola Viola | Web | 7. června 2015 v 1:21 | Reagovat

5 hviezdičiek a sánka dolu :D zbožňujem túto poviedku a neviem sa dočkať pokračovania TwT Už ani neviem s kým chcem aby Sakura skončila :D úplne si ma zmiatla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama