Secrets: Díl dvanáctý

3. listopadu 2016 v 22:51 | Zoe |  Secrets
Překvápko! ♥ Zoe je zpět!
Teda aspon se bude opravdu snažit :D je opravdu težké byt matkou a najít si nejakou chvíli sama pro sebe na odpočinek či spánek, natož ješte najít čas na psaní -_-
Ale teď k povídce...

Vaše přání byli vyslyšeny! Doufam že se vam bude líbit. Bohužel je krátká :( Ta pauza kterou jsem měla, se celkem odraží v mé tvorbě. Vyšla jsem ze cviku a tak se vám dobředu omlouvám, jestli kvalitou klesla (i když ono to už předtím nebylo nic moc ˘_˘).
A jako vždy na závěr mého povídání: Děkuju všem za komentáře a podporu! Opravdu si toho vážím :)


Ps: chyby nelze reklamovat, pokud nějakou najdete bud ji ignorujte jako to dělam ja :D nebo mi ji nahlašte a já se ji pokusím opravit :D


Bylo to, jako když padáte ve snu do nekončící prázdnoty. Aspoň takhle nějak jsem se cítila, když jsem otevřela oči. Sevřel se mi hrudník a já měla dojem, že mě srazil náklaďák, který se několikrát vrátil, aby se ujistil, že mě dorazil.
Rozbrečela jsem se pod tou vší bolestí, ale taky kvůli tomu, že už ho vlastně nikdy neuvidím. Myslím tím samozřejmě Sasukeho. Moc dobře jsem si pamatovala každou minutu, kterou jsme spolu strávili. I ty poslední chvíle kdy byl na živu a pokaždé když jsem se je snažila vyhnat z hlavy, prostě na ně zapomenout, vrátily se jako bumerang a do slova mě praštily do palice.


"Sasuke" zašeptala jsem mezi vzlyky. Netušila jsem, jak dlouho jsem byla mimo sebe, možná den, možná týden, ale to nebylo to nejhorší. Svírala mě ničivá bolest jak na hlavě, tak i po zbytku těla. Místnost se semnou motala a já měl pocit, že se každou chvíli pozvracím. A i když bych ráda řekla, že moje fraktury jsou to nejhorší, co mě kdy potkalo, tak nemohu, protože by to byla nehorázná lež. Představa, že už ho nikdy neuvidím, mě ničila víc.

Zakryla jsem si obličej dlaněmi a nechala slzy, ať si dělají, co chtějí. Sasuke byl pryč. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Tolik věci co jsme spolu zažili! Strašně moc jsem chtěla věřit, že ještě není konec, že se nakonec zase někde setkáme. Třeba zase za pár let, kdy přijde s jinou lží, ale to by bylo jen pouhý přání. Sasuke je pryč. Je mrtvý a mě nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Jenže jsem nechtěla žít ve světě bez něj.

Dveře se otevřely. Stala v nich Karin a posměšně se na mě dívala. Odvrátila jsem od ní zrak. Neměla jsem chuť dívat se na její zákeřný obličej plný zlosti a faleše. Když si vzpomenu, jak jsme o Sasukeho bojovali, nechápu, jak ho mohla nechat zabít, jakoby se nic nedělo. Jakoby si vybírala jen pitomí lak na nehty za pár šupu někde v drogerii. Kam se podělo to její "Sasuke bude můj."
"Vypadáš uboze" prohodila a opřela se o zeď. Sledovala mě s pobaveným výrazem. Připadala jsem si jako zvíře zavřené v kleci na něčí potěšení.
"Za to ty vypadáš pořád stejně" promluvila jsem docela ztěžka. Hruď mě bolela. Párkrát jsem zamrkala, abych rozehnala slzy. Měla jsem co dělat abych se znova nerozbrečela a nerozsypala se. Takovou radost ji, opravdu neudělám.
Karin se na mě překvapeně podívala. Zvedla jedno obočí čekající na mou typickou pichlavou poznámku. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale neměla jsem sílu. Jedna věta mě zmohla, jako kdybych běžela maraton přes celý stát. Povzdychla si.
"S tebou je dneska nuda Sakuro" řekla a přešla místnost k oknu. Roztáhla těžké závěsy. Místnost osvítilo světlo, až mě z toho zaboleli oči. Schoulila jsem se do klubíčka, doufající, že je zase zatáhne zpátky, ale moc dobře jsem věděla, že to neudělá. Užívala si, jak trpím.
"Je to škoda. Byl fakt sexy" promluvila a chytila mě pevně za vlasy. Silně za ně zatáhla. Nechtěné jsem ze sebe vydala bolestivý výkřik.
"Víš, je to jen tvoje chyba, že zemřel, kdybys nebyla taková ubohá snaživka tak by Sasuke teď žil" procedila mezi zuby. Stahla mě ze sedačky, kde jsem byla schoulená a potom mě strčila na druhou stranu místnosti. Stála tam komoda s rámečky. Strhla jsem je sebou na zem. Neměla jsem sílu bojovat, ani se nějak bránit. Cítila jsem se bezmocně a opravdu uboze. Slzy mi tekly po tváři a kapali mi na ruce. Pálilo to.
"Zasloužíš si trpět, mrcho, pěkně pomalu. Co kdybych ti zkrátila vlasy." Usmála se zlomyslně. Rozhlížela jsem se po místnosti a hledala východ nebo něco čím bych si mohla pomoc. Bohužel jsem se nemohla moc hýbat. Východ z místnosti byl jen jeden a moje šance na únik jím celkem nulová. Nic tu nebylo, co by mi nějak pomohlo. Jen komoda, postel a sedačka, na které jsem se předtím probudila. Zadívala jsem se na své ruce. Byli celé od krve.
"Pálí to" zašeptala jsem pro sebe, uvědomující, kde se vzala ta štiplavá bolest, když mi dopadali slzy na ruce a smíchali se s krví. Měla jsem je pořezané od skla z rámečku, který se rozbil, když jsem padala na zem. Vzala jsem ho do ruky.
"Pane bože!" hlesla jsem, když jsem uviděla fotku uvnitř rámečku. Byl na ní Sasuke.
"Všimla sis? Podívej se pořádně" usmála se a já tak učinila. Nechápala, jak jsem mohla byt tak slepá a nevšimla si toho už dřív. Všude na zdech i okolo mě byli Sasukeho fotografie. Zalapala jsem po dechu, sledující tu hrůzu kolem. V krku se mi začal vytvářet knedlík. Dech se mi zrychlil. Rozklepala jsem se. Na jedné byl Sasuke celý od krve. Zmlácený, bezchybně ležel v kaluži krve. Odvracela jsem od ní zrak, ale nešlo to. Byla opravdu veliká, uprostřed zdi. Okolo ní byli další o něco menší.
" Pěkně jsem ti to tu zařídila že? Vzpomínáš na tuhle?" ukázala na fotku z dovolené, kde jsme se dali se Sasukem dohromady. Hned vedle visela fotka Sasukeho když byl malý a pod ním když se stal agentem.
"Kde si je sakra vzala" vykřikla jsem naštvaně jejím směrem a ona se jen ušklíbla.
"Vždy získám, co chci" usmála se vítězně a pohrábla si své dlouhé červené vlasy.
"Ne vždy" prohodila jsem spíš pro sebe a ona se zamračila. Kopla mě silně do břicha, až jsem se začala dusit. V duchu jsem si nadávala, že jsem radši nebyla z ticha. Dopadla jsem na podlahu vedle kousku skla. Karin si prohlížela fotografie a něco dál povídala o mém budoucím utrpení, který mi způsobí, za to že jsem ji ukradla Sasukeho. Vzala jsem ten kousek skla a schovala ho do rukávu.
"Ty toho naslibuješ" rýpla jsem si znova a vstupenkou na svobodu jsem čekala, až mě zas popadne. Nezklamala. Naštvaně mě znova chytla za vlasy a přitáhla si mě k sobě.
"Ty jedna mrcho, budeš trpět!" zavrčela zuřivě a otočila mě. I hned jsem zareagovala, zabodala ji bez menšího zaváhaní střep do ruky. Vykřikla bolestí. Pustila mě. Spokojeně jsem sledovala, jak se zděšené snaží zastavit krvácení, doufala jsem, že jsem narušila její tepnu. Bez dalšího okounění jsem se vydala ke dveřím. Slyšela jsem, jak zamnou, vyprskla pár nadávek. Zamkla jsem je, aby se nedostala tak lehce ven. Potřebovávala jsem si získat trochu času, než mě začnou hledat.
"To máš za Sasukeho" pravila jsem ze sebe i když mi to nestačilo. Chtěla jsem ji vidět trpět víc. Ba hůř, chtěla jsem ji zabit. Bohužel jsem ale neměla tolik sil a ty poslední co mi zbývaly, jsem se rozhodla použít k útěku.
Utrhla jsem kus trička, které bylo poničené z bouračky, a zavázala jsem si provizorně dlaň. Štípalo to jako čert, ale rozhodla jsem se nevěnovat tomu tolik pozornost. Teď bylo nejdůležitější, dostat se odtamtud ven.

Šla jsem chodbami, které vypadaly snad všechny stejně. Přišlo mi to jako bludiště, ale nevzdávala jsem to. Bylo tu tolik chodeb a dveří, že jsem nevěděla které vybrat nejdřív. Nakonec jsem zahnula do jedné temnější chodby. Byla tam zima. Cítila jsem, jak mi po kůži vyskočila husina. Nezastavovala jsem. Někde tam může byt východ. Za chvíli budu na svobodě!
Chodba byla opravdu temná a vlhká. Došla jsem k prvním dveřím a otevřela je. Byla to cela. A ne ledajaká. Byla to mučírna. Zhrozila jsem se a zacouvala od dveří pryč.
"Panebože" zašeptala jsem. A chtěla se vrátit zpět. Jenže z chodby od které jsem přišla, jsem uslyšela kroky a tak jsem vlezla do dveří za mnou. Zavřela jsem je za sebou a poslouchala.

"Nikdo tu není" ozývalo se.
"Čisto" řekl někdo do vysílačky.
"Ok, dneska máme padla. Co zajít do baru?" zeptal se jeden z těch chlápku a druhý hned souhlasil. Poslouchala jsem jak se kroky i hlasy vzdalují. Musela jsem si oddychnout. Snažila jsem se stále s opřenýma rukama o dveře uklidnit své splašené srdce, které bušilo strachy jako o závod. Začínala se na mě odepisovat předešlá zranění a tak jsem se rozhodla na chvíli se tu schovat, prostě si trošku odpočinout. Nabrat síly. Otočila jsem se do místnosti. Čekal mě šok. Nebyla jsem tu sama.
"Sasuke!" zašeptala jsem a měla co dělat abych se nerozbrečela. Visel bezvládně v okovech uprostřed místnosti. Měl odhalenou horní část těla. Všude měl krev a šrámy od mučení. Rty se mi rozklepaly. Přispěchala jsem k němu. Chytla jsem jeho hlavu do dlaní a zvedla ji, abych mu viděla do tváře. Byl v bezvědomí.

"Sasuke" zavolala jsem na něj a políbala ho na suché rty, které se zachvěli. Odtáhla jsem se od něj, stále držíc jeho tvař. Jeho oči se pomalu otevíraly, snažili se mě zaostřit.
"Sakuro" vydechl bolestně.
"Neměla bys tu byt" náhle zpanikařil.
"Počkej, pomůžu ti" hlesla jsem a sundávala mu okovy. Padl mi bezvládně do náruče. Jenže já neměla tolik síly, abych ho udržela a tak jsme oba dopadly na zem.
"Omlouvám se" špitla jsem mezi vzlyky. Ležel na zádech, ztěžka dýchal. Díval se mi vyčerpaně do očí.
"To je v pohodě, jsem tak rád že jsi v pořádku" hlesl s úsměvem. Vší silou, která mu zbývala, mě pohladil po tváři, ale ruka mu hned dopadla zase na zem. Neudržel ji ve vzduchu dlouho. Viděla jsem, jak trpí. Byl tak slabí. Všechna jeho tehdejší neohroženost byla ta tam.
"Ošetřím ti to" zašeptala jsem a pohladila ho něžně po vlasech, jakoby se mi mohl rozpadnout mezi prsty. Vstala jsem. Přešla jsem místnost k pultu, na kterém bylo různé náčiní. Měla jsem co dělat abych rozehnala slzy. Tím vším Sasukeho mučili! Ani jsem si nechtěla představovat, co vše tu probíhalo, ale mysli neporučíte a věřte, že to byli strašné věci.
Bohužel krom umyvadla tu nebylo nic užitečného. Vrátila jsem se zpátky Sasukemu.
"Musím najít lékárničku, hned se vrátím" vyhrkla jsem ze sebe, když se má mě zlomeně zadíval.
"Neboj se, vrátím se" zopakovala jsem asi třikrát, jenže on mě stále nechtěl pustit. Držel mě za ruku. Naštěstí byl tak slabí, že jsem se lehce osvobodila ze sevření.
"Slibuju" zadívala jsem se pevně do jeho očí. Přikývl. V jeho tváři se mihla panika. Nechtělo se mi ho opouštět. Ne teď, ne když byl takhle zranitelný. Jenže když ho neošetřím, tak se jeho rány zanítí. Políbila jsem ho lehce na rty, abych mu neublížila.
"Hned jsem tu" slíbila jsem znova u dveří, které jsem za sebou zavřela.

Kráčela jsem tiše ode dveří kde dveřím. Všechny byli prázdné. Upřímně jsem to nečekala. Myslela jsem, že mučírna bude plná nebohých lidí, čekající až to konečně skončí, ale krom Sasukeho tu nikdo nebyl.
Na konci chodby byl pokoj. Vešla jsem do něj a zavřela za sebou dveře. Byla to odpočinková místnost a sklad. Vzala jsem misku z malé kuchyňky a naházela do ní dezinfekci. Hledala jsem další pomůcky k ošetření. Naštěstí tam byli všechny. I když se mi to momentálně hodilo, přišlo mi kruté, že tu měli takové zásoby. Bylo mi líto všech, které tu kdy mučili. Museli snášet neustálé mučení. Potom je ošetřovali, aby je zas mohly mučit. Cítila jsem nenávist k Orochimarovi.

Vzala jsem vše, co jsem potřebovala a vrátila se k Sasukemu. Nadšeně, že mě zase vidí, se mi dival do očí, jako malé štěně, kterému se vrátil paniček. Přišlo mi, jakoby se mu ulevil, když jsem se vrátila. Pomohla jsem mu vstát. Byl opravdu těžký. Možná to bylo tím, že jsem vždy byla slabá, nebo že jsem sama byla zraněna, ale dalo mi zabrat ho dostat na lůžko.
"Zaštípá to" oznámila sem mu jemně, bych ho moc nevyděsila, ale on se jen ušklíbl.
"Zažil jsem horší věci." Zasmál se tiše, až se z toho rozkašlal.
"Přestaň se smát" poručila sem mu a dala mu pod hlavu jeden ručník. Druhý jsem mu dala do pusy. Pochopil a zakousl se do něj. Nemohly jsme si dovolit, aby nás slyšeli. Lehce jsem ho omyla. Když jsem odstranila velké množství zaschlé krve, začala jsem mu opatrně ošetřovat ránu po ráně. Jemně jsem prsty rozetřela mast. Prsty se mi chvěli, když jsem přejížděla po jeho hrudi, pokaždé bolestivě sykl. Viděla jsem, že s tím bojuje, jako vždy se snažil byt statečný. Nakonec jsem mu obvázala celou hruď.
"Už tě jen zbavím zbytku krve a je to" pravila jsem. Mokrým ručníkem jsem kroužila po jeho svalnaté ruce, kterou měl jen lehce odřenou. Všechno schytala jeho hruď. Jakoby se soustředili jen tam. Zbytek nechali byt i tak byl zřícený až dost.
"Jak si se dostala ven" zeptal se. Ztěžka dýchal, pokaždé když promluvil.
"Mlč" pokárala jsem ho a přitiskla prst k jeho rtům.
"Musíš se napít" přiložila jsem k nim misku s vodou a jemně mu nadzvedla hlavu.
"Děkuju" vděčně mě chytl za ruku.
"Tak moc jsem se bála, že už tě neuvidím" hlas se mi zlomil v pulce věty.
"To i já" opáčil něžně a pohladil mě po vlasech.
"Musíš si odpočinout a nabrat síly. Nemáme moc času. Určitě mně už hledají mě. Je jen otázka času, kdy se objeví i tu"
"Nikdo neví, že tu jsem. Jen Kabuto. Takže pokud tě nenašli předtím, tak se sem ještě nějakou dobu nevrátí. Tohle sídlo se rozhlehlá pod celým podzemím. Chvíli potrvá, než to tu vše prohledají" vysvětlil.
"Jak to všechno víš?" podivila jsem se, když se zatvářil provinile.
"Kdysi jsem tu pracoval, jako agent v utajení." hlesl, čekající na mou reakci.
"Sasuke…"
"Chtěl jsem ti to říct" začal, ale já ho přerušila.
"Teď ne. Nechci slyšet, jak zase si mi lhal" snažila jsem se neznít naštvaně.
"Musíš odpočívat" pohladila jsem ho po tváři. Láskyplně se mi zahleděl do očí.
"Opravdu jsem se bál, že už tě nikdy neuvidím. Když mě mučili… nedokázal jsem na tebe přestat myslet" přiznal a políbil mi prsty na rukou. Zachvěla jsem se. Políbila jsem ho dlouze na rty, které začínali byt zase teplé.
"Teď si odpočin" rozkázala jsem a chtěla od něj odejit, jenže on si mě přitáhl na hruď.
"Neodcházej. Zůstaň semnou" zašeptal zlomeně.
"Jsem těžká. Ublížím ti pust mě" namítla jsem se a snažila se vysvobodit.
"Věř mi. Tohle mě nebolí tolik, jako představa, že jsem tě ztratil".
Přestala jsem se spírat a opřela se o jeho hruď. Poslouchala jsem jeho srdce, jak pomalu tluče. Jak ztěžka dýchá pod mou vahou. Cítila jsem se provinile, že mu způsobuji tolik další bolesti, ale Sasukemu to opravdu nevadilo. Za par minut usnul a já ho následovala.




Pokračování zase příště! :P
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 SasuSaku SasuSaku | 4. listopadu 2016 v 15:26 | Reagovat

Jéé!! Jsem hrozně ráda, že jsi zpátky :) Dílek byl skvělý, jako vždy, už se těším na další!! :)

2 Zoe Zoe | Web | 6. listopadu 2016 v 15:42 | Reagovat

[1]: Děkuju :) jse ráda že se ti líbí :) snad další díl bude co nejdříve :D

3 SasuSaku SasuSaku | 6. listopadu 2016 v 20:17 | Reagovat

Není zač, píšeš skvěle. ;) A všimni si, že jsi chvíli zpátky a už máš takovou návštěvnost! :) Paráda prostě <3

4 Zoe Zoe | Web | 7. listopadu 2016 v 0:31 | Reagovat

[3]: Bojím se že nejmene polovina je ode me :D nevím jak to počítá :D zajíma mě totiš jestli nekdo vubec povídku četl :D protože každy komentář zahřje u srdce :)

5 Anetka Anetka | 7. listopadu 2016 v 6:45 | Reagovat

Myslím, že to nejde, aby polovina návštěvnosti byla od jednoho člověka. :D Povídka je skvělá, jsem hrozně zvědavá, co bude dál. :)

6 ShizukaHio ShizukaHio | 14. listopadu 2016 v 18:48 | Reagovat

Díky.Už se těším na další díl. Nemůžu se dočkat pokračování. :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

7 SasuSaku SasuSaku | 9. prosince 2016 v 17:05 | Reagovat

Kdy bude další dílek? :)

8 Ayu Ayu | 10. prosince 2016 v 0:42 | Reagovat

Neverím vlastným očiam!! Konečne ďaľší diel!!! Veľmi sa ti podaril, tvoje príbehy ma naozaj veľmi bavia. Dúfam, že čoskoro vydáš ďaľší diel, som hrozne zvedavá ako to bude pokračovať :)

9 Anetka Anetka | 16. ledna 2017 v 6:46 | Reagovat

Kdy bude pokračování? Nemůžu se dočkat, stalkuju tady každý den :D

10 Hanka Hanka | 16. ledna 2017 v 20:17 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, jen tak dál :) Píšeš opravdu skvěle a hlavně jsem zvědavá, jak toto zauzlení rozmotáš.. :)

11 ZdenekX ZdenekX | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na loveofnaruto.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

12 Saky Saky | Web | 27. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Pred pár dňami som sa rozhodla si prečítať túto poviedku a neľutujem! :) Veľmi ma zaujala:) Dúfam, že čoskoro bude pokračovanie:) Palec hore!

13 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 16. dubna 2017 v 14:17 | Reagovat

Ďakujem veľmi pekne za pokračovanie tejto poviedky :3 Veľmi ma potešilo, že si späť ^^
Teším sa na pokračovanie :3

14 Tera Tera | 17. prosince 2017 v 12:26 | Reagovat

Božský, dokonalý, jedinečný. Potřebuju další díl!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama