Pod rozkvetlou třešní - díl druhý

12. února 2018 v 0:20 | Zoe |  Pod rozkvetlou třešní
Zdravím,


konečně zase doma. Tento víkend byl dost hektický. Jsem ráda, že zas můžu doma válet šunky na pohovce. (teda až takhle pozdě večer :D)
Jak víte, snažím se dokončit všechny povídky, které jsem doteď napsala. Jenže.
Prostě ta představa, kterou jsem tehdy měla je pryč a já nevím jak pokračovat.
Přesto se ale budu snažit :). Doufám, že se vám díl bude líbit. Je bohužel kratší, ale snad příště to bude lepší :)



Sakura byla opravdu zmatená. Snažila se vzpomenout, ale nic co černovlasý mladík ji pověděl, nedávalo vůbec smysl. Nevzpomínala si, že by spolu kdy mluvili a teď? Ted musí věřit všemu, co ji řekl. Měla by. Neznala ani jeden důvod proč vlastně ne. Doufala, že když udělá to, co ji doktor řekl, že si nakonec přeci jen vzpomene. Musí.
Ale i tak ji něco tížilo. Sasuke Uchiha. Přišel ji až moc krásný na to aby byl skutečný. Co pochopila z jejich rozhovoru, bylo opravdu málo, přesto pořád nevěřila, že tak hezký kluk by mohl kdy být jejím přítelem. Vstala z postele a pohlédla na sebe do zrcadla. Nevypadala nijak speciálně. Spíš obyčejně. Nepřišla si vůbec hezká. Nechápala co na ni Sasuke vidí a doufala, že to brzy zjistí. Stále měla pár šrámů, které se hojily pomalu. Ty největší však měla na srdci. Ať chtěla či ne, rodiče zemřeli a ona nedokázala nic pro ně udělat. Chtěla vrátit čas a omluvit se. Cítila, že musí. Něco uvnitř ní ji napovídalo, že zapomněla něco hodně důležitého.
Sakura si zoufale povzdychla. Bylo asi moc brzo na to, aby se z ničeho nic všechny vzpomínky vrátily. Rozhodla se, že to pro dnešek zabalí a počká na čas, který amnestii zvrátí. Navíc ji Sasuke nabídl pomoc, tak se neměla čeho bát.
Opláchla si v koupelně ruce i obličej, po té sešla schody dolů do jídelny, kde už seděli u stolu. Sakura se posadila na volné místo naproti Sasukemu.
"Kde je táta?" zeptal se Sasuke pozorující Sakuru. Ta se hned podívala na volné místo u stolu. Všimla si, že na stole jsou jen tři talíře.
"Dneska se zase drží Sasuke. Jezte, než vám to vystydne. Sakuro naber si, kolik chceš drahoušku, neboj se. Chovej se tu jako doma," usmála se na ni vřele a stiskla růžovlásce jemně ruku. Ta ji nejistě úsměv oplatila. I když se snažila přes všechny přátelské úsměvy Uchihových, přesto se nedokázala přizpůsobit. Ne hned teď. Věděla, že prostě jen potřebuje čas. Jednou se snad bude cítit v tomhle domě jako doma. Aspoň v to upřímně doufala.
"Tak zítra jdete do školy. Sasuke musíš Sakuře pomáhat, rozumíš? Bude to mít teď těžký" poručila mu, zatím co se na ni Sasuke mračil. Protočil panenky a na malý okamžik probodl Sakuru svým pohledem. Po té si však vzpomněl na svůj plán a své emoce hned zkrotil.
"Neboj se mami. Postarám se o všechno, co bude třeba" usmál se a nenápadně na ni mrkl. Sakura lehce zčervenala a dál se snažila věnovat svému talíři. A i přesto, že Mikoto uvařila opravdu dobře, nedokázala sníst skoro ani sousto.
"Omlouvám se. Není mi moc dobře. Je to opravdu vytčený paní Uchihová, ale já prostě…" nedokončila větu. Nebylo třeba. Mikoto jí soucitně stiskla ruku.
"Neboj se drahoušku. Klidně to můžeš sníst potom. Řekni mi pak, co máš ráda. Uvařím to pro tebe" usmála se na ni. Sakura ji byla za to velmi vděčná. Za to Sasuke měl co dělat, aby na ně nezačal křičet. Všechno okolo Sakury mu vadilo. Vytáčela ho jen její přítomnost.

Sakura se ještě jednou omluvila a odešla do svého pokoje, kde se rozplakala. I když si slíbila, že brečet už nebude, aspoň dokud si nevzpomene, nedokázala přesto své slzy zadržet. Nesnášela se. Všichni kolem ní byli tak laskavý a ona se nedokázala ani najíst, po tom co se tolik Mikoto snažila.
Dívala se na svůj veliký pokoj. Vyměnila by všechno za to, kdyby mohla vrátit čas. Místo toho se rozhodla vybalit si zbytek svých věcí a připravit se do školy. Po teplé sprše si lehla do své nové postele. Trvalo dlouho, než dokázala usnout.
Zatím co Sakura spala, Sasuke tiše došel do jejího pokoje. Hleděl na spící dívku, kterou měl chuť normálně zadusit polštářem, teď ale nedokázal od ní odvrátit pohled. Přišla mu jiná. Zvláštní a tak nějak roztomilá, až si za to v hlavě nadával.
Aniž by tušil, posadil se na její postel. Zamračil se na ní jako v ten den už po několikáté. Sledoval, jak lehce oddychuje. Nechápal, co se s ním děje. Ani to proč je vůbec v jejím pokoji. Vlastně celá situace se mu nelíbila. Bylo to divný a on chtěl co nejdříve zmizet. Co nejdříve se ji pomstít. Nenáviděl ji, tak proč najednou mu bylo vše líto? Ne, byl rozhodnutý a nic nezmění jeho volbu. Zničí ji. Zničí vše, co měla ráda nehledě na to, o co vše už přišla.
Vstal zas z její postele, kde se na ni naposled podíval. Ona bude litovat. Všechny ty roky, kdy kvůli ní trpěl, ji vrátí i s úroky. Byl zkrátka rozhodnutý a nic nemohlo tohle odhodlání změnit.
Došel do svého pokoje. Tolik přemýšlel a plánoval své další kroky v jeho plánu, že skoro nedokázal usnout nadšením, které ho naplňovalo. Věděl, že je blázen, ale těšil se. Tolik možností.
Další den se spolu se Sasuke vydali do školy. Sakura měla z počátku strach. Bála se. Co když ji budou spolužáci odsuzovat jen proto, že se k ní teď budou chovat jinak? Nepřála si speciální zacházení, ale nepamatovala si toho hodně na to, aby se mohla hned zařadit do normální výuky.
Šli mlčky vedle sebe až ke škole, kde se rozdělili. Jak ji Sasuke vysvětlit, nikdo nevěděl o jejich vztahu a v jejich v zájmu bylo lepší, kdyby v tom pokračovali. Sakura brzy pochopila důvod, proč jejich chození zatajují. Sasuke byl hodně oblíbený u holek. Každá, kolem které prošel, na něj zamilovaně hleděla. Některé na něj volali, nebo se s ním snažili mluvit. Sakura cítila bolest na prsou, kdykoliv se ho nějaká dotkla. Naštěstí je Sasuke ignoroval, což její pocit úzkosti hodně zmenšoval. Přesto.
Přesto se, ji to nelíbilo. Jak dokázala dřív nežárlit?
Došla ke své skřínce, která se jí ihned v paměti objevila. Sakura konečně pocítila závan naděje. Přeci jen si na něco vzpomíná! Cítila se jako v euforii, těšila se na své další vzpomínky.
"Dobré ráno" ozval se tichý hlas vedle ní. Pohlédla na bledou dívku s krásnýma očima a tmavými vlasy. Byla poněkud plachá, ale vypadala mile, hned si ji také oblíbila a pozdrav ji s úsměvem oplatila.
"Jsem Hinata Hyuuga" řekla a nervózně se rozhlížela po šatně.
"Známe se dlouho?" zeptala se Sakura, protože si dívku vůbec nepamatovala. Ta s úsměvem přikývla.
"Takže víš o mé situaci."
"Vím, a proto prosím buďme znova kamarádky" řekla najednou odvážně a podala Sakuře ruku. Ta ji ihned s radostí přijala.
"Budu moc ráda. Děkuju. Jsi první, co na mě mluví. Všichni mě jen pozorují." Hinata jí věnovala chápavý pohled. Sakura byla opravdu Hinatě vděčná. Ukázala ji jejich třídu i její lavici, která byla dost daleko od Sasukeho. Sedla si na židli, která ji trošku utkvěla v mysli. A i když ji všechno kolem přišlo známý, přesto si na nic nevzpomínala.
Zahleděla se na Sasukeho, který ji ignoroval. Hleděl z okna a nevšimla si jejího pohledu. Dělal, jakoby neexistovala. Chápala, že to děla, kvůli jejich dohodě, ale mrzelo ji to.
Přála si vědět, co k sobě cítí. Líbil se ji a to hodně. Cítila jak se červená při myšlence polibku. Kolikrát se už políbili? Kolikrát se objali? Byli spolu na rande? Měla tolik otázek, na které se chtěla zeptat, ale nemohla. Jen jemu. Jenže na to musela počkat až domů. Aniž by věděla proč, těšila se.
Sasuke cítil její pohledy na svých zádech. Dřív mu byli tak nepříjemné, ale teď mu nijak nevadili. Ne tolik jako dřív. Pořád přemýšlel nad svým plánem. Co udělá první? Ztrapní ji? Zlomí ji srdce? Měl by ji pozvat na rande, na které nepřijde? Všechny nápady se mu zamlouvaly, ale nedokázal si vybrat. Něco jim chybělo. Chtěl něco opravdu pekelného. Něco co navždy ukončí jakékoliv Sakuřiny pocity k němu.
Věděl, že musí začít, dřív než si vzpomene. Přemýšlel, jestli si už na něco náhodou nevzpomněla. Ne. Nesměla si vzpomenout dřív, než všechno dokončí. O přestávce to musí zjistit.
Hodina začala a bohužel celý den byl tak pomalý. Možná za to mohla jeho nedočkavost, ale přišlo mu, že se den jen vleče.
Kolem Sakury se vytvořil hlouček lidí, kteří se jen na něco vyptávali. Sasuke si všiml, že ji to není příjemný. Tvářila se tak ztraceně, že to nedokázal vydržet. Bál se, že někdo prozradí něco, co by ho dostalo do špatné situace. S povzdychem vstal a došel k Sakuře, kterou chytl a odtáhl ji ze třídy pryč. Ignoroval všechny nesouhlasné i překvapené projevy svých spolužáku. Došli spolu na chodbu.
"Jsi v pohodě? Vzpomněla sis na něco?" začal se hned vyptávat. Ta zakroutila hlavou. Měla slzy v očích. Sasuke si spokojeně oddychl.
"Děkuju, že jsi mě odtamtud dostal. Klidně můžeš jít zpátky, ať to nevypadá divně. Stejně si musím odskočit" usmála se na něj a on kývl. Chvíli na ni hleděl, měl co dělat aby se ji nevysmál nad její naivitou. Nedělal to kvůli tomu, aby ji ochraňoval. Jen se bál, že mu někdo pokazí plán. Nic víc. Přátelsky se na ni cvičeně usmál, po té se vrátil zpátky do třídy.
Sakura sledovala, jak si sedá do své lavice, než se vydala směrem k toaletám, které ale byli plné. Proto se rozhodla jít o patro níž, jakoby si pamatovala, že tam skoro nikdo nechodí. Byla ráda, že se jí některé vzpomínky pomalu vracejí. Chtěla jich víc. Mnohem víc, než doposud měla. Nestačili jí. Chtěla si vzpomenout, na něco důležitého, co zapomněla.
Chvíli hleděla do svého odrazu a přemlouvala se k dalším vzpomínkám, ale ty už nepřicházeli. Přišlo ji tak zvláštní chodit po škole, která byla najednou tak jiná. Cítila, jak se jí začínalo hůř dýchat. Úzkost ji znemožňovala myslet. Ještě jedna hodina a půjdou se Sasukem domů. Už jen jedno utrpení a bude se moct vyptávat na svoji minulost.
Opláchla si obličej, jakoby to mohlo pomoc s objevování ztracené minulosti, ale jako vždy to nemělo žádný účinek. Utřela si obličej do papírového ručníku a rozhodla se vrátit do třídy. Jenže dveře nešli otevřít. Tlačila do nich. Tam i zpátky, ale ani o kousíček se nepohnuly. Začala bouchat na dveře a volat na pomoc. Místo toho místnost potemněla.
Poslední hodina začala, ale Sakuřino místo bylo stále prázdné. Sledoval dveře, jestli v nich nepřijde, ale když ani po dvaceti minutách se dívka neobjevila, začal mít divný pocit. Pořád si v hlavě opakoval, aby se na to vykašlal. Že jen šla nejspíš domů dřív, ale věci měla stále na svém místě. Třeba si vzpomněla. Napadlo ho. V tu chvíli ho přejel mráz po zádech. Tahle myšlenka se mu nelíbila.
Hodina dál pokračovala, ale Sakura se nevrtila. Čekal, dokud všichni neopustí třídu. Jenže ona se neobjevila ani potom. Rozhodl se podívat na toalety, ale ani tam ji nenašel. Rozhlížel se po chodbě, hledající její růžové vlasy, které tolik nenáviděl, ale nikde ji neviděl. Něco mu na tom nesedělo. Šel se podívat na střechu, ale ani tam nebyla. Když se vracel zpátky do třídy. Všiml si, jak tři dívky běží chodbou.
"Neměli jsme ji tam nechávat" křikla jedna z nich. Obě ji okřikly, ať se nezastavuje. Sasuke mu to přišlo divné. Rozhodl se jít směrem, kterým holky přišli. Něco se mu na tom všem nezdálo.
Došel na konec chodby, kde se ocitl u schodu, ale Sakuru na nich nenašel. Sešel pro jistotu schody, dokud nedorazil k dalším toaletám.
"Že by šla na tyhle?" zeptal se pro sebe a chtěl dveře otevřít. Ty bohužel byli zamčené. Přiložil ucho ke dveřím. Uslyšel tichý pláč. Sakury pláč. V tu chvíli mu to došlo.
Začal klepat na dveře a volal její jméno, ale ona neodpovídala. Snažil se dveře otevřít silou. Nešlo to. Ať tlačil na kliku, jak sebe víc chtěl, nepohnuli se. Nakonec se rozhodl, že dveře vykopne, když v tom si vzpomněl na rezervní klíč, který Naruto před lety okopíroval od ředitelky. Vyběhl dvě poschodí ke skladišti, které používali někdy jako svou klubovnu, když chtěli mít od Sasukeho fanynek klid.
Došel ke stolu, který měl šuplíky. Vytáhl poslední šuplík a otočil ho. Klíč byl přilepený k jeho spodku. Sasuke si oddychl. V duchu poděkoval tomu tupému Narutovi a na okamžik uznal, že tenhle nápad nebyl zas tak špatný. Vrátil se zpátky k toaletám, které otevřel. Byla tam tma. Sakura seděla schoulená u zdi. Hlavu měla zabořenou v kolenou a brečela.




...Pokračování příště...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Misaki Misaki | 13. února 2018 v 17:46 | Reagovat

Super :)

2 Zoe Zoe | Web | 15. února 2018 v 18:51 | Reagovat

[1]: Děkuju :) jsem ráda že se ti aspon trochu líbila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama