Touha a hřích - Bonus

6. února 2018 v 11:21 | Zoe |  Desire and sin

Zdravím,
Tak bonusová část je na světě. Je z Kakashiho pohledu. Byl zvrhlík už dřív, než všechno začalo?
No snad se vám bude líbit. Smějící seNevinnýUsmívající se




Když Kakashi vyšel z domů do deštivého dne, litoval, že si nekoupil deštník, který by se mu zrovna teď hodil. Tolikrát procházel kolem obchodu, ale nikdy nevešel dovnitř. Místo toho si četl svoje oblíbené knížky a koutkem oka sledoval, jak se okolí mění ve šmouhu.
Podíval se na tmavé nebe a se skrytým úsměvem pod maskou, kterou nikdy na veřejnosti nesundával, vyšel do studeného deště.
Nikdy by nečekal, že mu v ten den jeho bývala žačka, padne až k nohám. S překvapením na ni hleděl, dokud se lehce nepohnula. V tu chvíli se mu ukázal její dekolt a on musel uznat, že dost za tu dobu vyrostla. Vyspěla. Sakura na něj překvapeně koukala a on si v tu chvíli uvědomil, že dělá něco, co by neměl. V duchu si zanadával, za myšlenky, které ho v tu chvíli napadly.
"Jak by asi vypadala o pár let starší?" proběhlo mu znenadání myslí. Povzdychl si a natáhl ji pomocnou ruku.
Potom ji pozval k sobě domů, aby nenastydla. Bylo tomu ale opravdu tak? Zprvu ano, ale někde hluboko uvnitř měl jiné úmysly, které se mu nelíbily.
Cítil se trochu nervózně, když vyšla v jeho oblečení z koupelny. Na chvíli mu před očima probleskla vidina manželství s ženou, která by obývala dům ve kterém žil tak dlouho sám.
"Jen to ne" řekl si pro sebe a posadili se k čaji, který mezitím připravil. Na takové věci přestal myslet už dávno.

Když odcházela, zanechalo něco v něm zvláštní dojem, který se rozhodl ignorovat. Aniž by si uvědomil, sahal po dalším pokračování knížky. S úsměvem se posadil do křesla a četl si příběh plný romantiky. A i když dělal něco, co ho vždy tolik bavilo, cítil se stále nepohodlně. V hlavě se mu myšlenky točili kolem výstřihu růžovlásky, na který nikdy nechtěl myslet.
"Kdyby byla jen o něco starší" proběhlo mu hlavou. Možná by to nebylo tolik divný.
"Měl bych asi přestat číst " usmál se a šel si dát studenou sprchu.

Kakashi Hatake se dost divil, že v tak drahém hotelu, chybí odhlučení vedlejších pokojů. Když Sakura zpívala písničku už po čtvrté, měl chuť na ní zaklepat. Cesta do mlžné ho sice nevyčerpala, ale předešlý den nemohl z nějakého důvodu usnout. A teď musel jako bonus poslouchat falešný zpěv stále dokola. Bál se, že mu melodie uvízne v hlavě a představa jak si ji pobrukuje, ho děsila víc, než si myslel.
Písnička se ale rozehrála po páté a on se značným rozčílením přiložil ucho ke zdi.
"Tuhle písničku mi byl čert dlužen" zaklel potichu a zamračený poslouchal dění ve vedlejším pokoji. Když ale uslyšel cákání vody, odkráčel velkými kroky pryč. Cítil, jak mu tváře zčervenali. Zastyděl se nad svými myšlenkami a několikrát se přesvědčoval, že je to jen Sakura. Přesto ho ale pomyšlení na nahé tělo poněkud zneklidňovalo. S povzdychem se poškrábal vzadu na krku.
"Kdyby jen byla starší" usmál se nervózně, pořád s narudlými tvářemi. Písničky skončili a Kakashimu se dostatečně ulevilo. Konečně se mohl jít v klidu vyspat.
Bohužel, nedokázal přimhouřit oči. Pořád myslel na dívku, která pro něj nebyla dost stará. Navíc zadaná. Několikrát si vysvětloval, že je jen přetažený a že mu jen chybí dámská společnost, kterou tak dlouho odmítal. Možná už byl čas, začít myslet trochu na sebe. Měl by si najít ženu, se kterou by měl děti. Jenže, stál o to vůbec?
Nikdy mu nebylo líto, že je sám, když se všichni kolem něj pomalu párovali. Nevadilo mu to. Byl vždy spokojený a svou osamělost bral jako svou starou přítelkyni. Tak proč má teď takové myšlenky? Proč kolují kolem Sakury? Sám nevěděl.
"Hatake sharingan Kakashi, šestý Hokáge se nechá ovládat malou holkou" povzdechl si. Několikrát se ještě podrážděně převalil po posteli, než se mu podařilo konečně usnout.
Ráno ho probudil rámus z koupelny, který Sakura vydávala, když si fénovala vlasy. Podíval se na hodiny, které ukazovali, že má ještě dost času. Měl chuť zaklepat na vedlejší pokoj, aby s tím přestala, ale nakonec se smířil, že dnes už spát nebude. Místo toho se po sprše převlékl do slavnostního a vydal se na menší procházku.

Když poté dorazil do obřadní síně, všude bylo plno. Hledal známé tváře, ke kterým by se přidal, a když je konečně uviděl, zastavil se. Jeho pohled spočinul na Sakuře, která vypadala víc přitažlivě, než si chtěl připustit. Nedokázal od ní odvrátit pohled. Díval se na každý pohyb, který v těch těsných šatech udělala. Jeho tělo se napjalo a on si za to v duchu nadával. Překvapilo ho, když se Sakura na něj otočila. Dívala se na něj s těma velkýma zelenýma očima a on si několikrát připomněl, že je to jeho žačka.
"Bývala žačka" poznamenala jeho mysl a on se na ni v duchu zamračil.
"Gratulujeme" křičeli všichni kolem a Kakashiho tak naštěstí proudili z transu. Zahanbeně se vzdálil daleko od všech, aby se mohl uklidnit.
"Kéž by byla starší" pomyslel si. Tyhle pocity se mu přestávaly líbit.
Bohužel pro něj Sakura seděla na hostině naproti němu. A i když se snažil nevěnovat ji žádnou svou pozornost, jeho oči k ní samy neustále bloudily.
Když skončil poslední proslov, rozhodl se Sakuru následovat k baru, aby se přesvědčil, že jejích vztah je čistě na přátelské úrovni. Objednal si whisky, kterou mu nepříjemný barman hned přinesl. Zamračeně si Kakashiho prohlídl, ten se na něj přátelsky usmál, i když nečekal, že by mu úsměv mladík opětoval. Počkal, až se barman vzdálí a pak pokračoval v jejich konverzaci. S úsměvem sledoval, jak si dala pramen vlasů za ucho, který zas neposedně dopadl k jejímu krku. Na sucho polkl, při pohledu jak se její hrudník zvedal při každém těžkém nádechu. Dlouze se napil, aby zahnal všechny hříšné myšlenky, za které si hned nadával. Omluvil se a odešel, co nejdál to jen šlo. Daleko od ní, dřív než se stane něco, co bylo nad jeho chápání.

Otráveně sledoval průběh oslavy. Na chvíli litovat, že vůbec přišel. Jenže byl Hokáge a když už patřili do té aliance, nemohl pozvání odmítnout. Naštěstí si ale vzal sebou knížku, která mu dělala příjemnou společnost, a on se s radostí začetl.
Dlouhou chvíli nedokázal odtrhnout od knížky oči. Když ale zrovna došel k části, kde hlavní hrdina žádá svou milou o tanec, odtrhl neochotně od stránek svůj zrak. Změřil si sál pohledem. Lidé pomalu odcházeli a stoly se čím dál víc vylidňovali. Světla byla ztlumená a prostorem se nesla melodie pomalé hudby. Pohlédl na Sakuru, která smutně seděla u jejich stolu. Hrála si nevědomky s lístky jmen, které byli na stole.
Kakashi z ničeho nic vstal a došel k dívce, než si stačil ale uvědomit co dělá, měl ruku nataženou jejím směrem. Cítil se nervózně, když si ho překvapeně měřila pohledem, než ruku přijala. Stiskl ji jemně v dlani. Jeho tělo se napjalo při návalu horka, které se valilo po celém jeho těle. Dovedl Sakuru doprostřed sálu, kde si ji k sobě přitiskl. Zachvěla se. Vyvedlo ho to z míry. Přivinul si ji k sobě pevněji. Věděl, že to možná trošku přeháněl, ale jeho tělo reagovalo samo. Nedokázal si pomoci. Bylo to silnější než on sám.
Dali se do tance. Chvíli bylo trapné ticho. Kakashi se ho snažil nějak zaplnit.
"Sakuro" začal. Jeho hlas byl hlubší, než plánoval. Nechápal, co se sním děje.
"Moc ti to sluší" řekl, aniž by si uvědomoval, že z ní nemůže zase pustit zrak. Jeho oči sklouzávaly k odhalenému dekoltu. Cítil, jak se mu krev přesunuje do citlivých míst.
Kakashi se v duchu modlil, aby písnička skončila. Nelíbili se mu myšlenky, které se mu v mysli střídali. Jeho tělo bylo čím dál víc napjaté. Všiml si, jak Sakura ztěžka dýchala. Sám měl problém se zhluboka nadechnout.
Písnička hrála jako by neměla konec. Jeho ruce svírali její tělo a on si uvědomoval sílu toho doteku. Uvědomoval si jejich vzájemnou přitažlivost, kterou zahlédl už v jeho domě. Snažil se s tím bojovat, ale ten půd, který vněm rostl, byl silnější. Toužil po ni.
Ano. Poprvé po něčem tak usilovně toužil. Mátlo ho to. Kdy přestal být tak ostražitý? Kdy se nechal zmást všemi těmi pocity, které teď nedokázal přestat cítit?
Hudba dohrála. Sakura se s narudlou tváří začala jemně vysvobozovat z jeho sevření. Neochotně ji pustil. Chtěl ji ještě chvíli držet. Bojoval se vším, co ho uvnitř rozdělovalo. V mysli mu proběhly myšlenky, které chtěl zahnat. Vkradly se do jeho mysli a nechtěli zmizet. Může vůbec něco takového udělat? Tolik se přesvědčoval, aby se rozmyslel, nad čím teď uvažoval, ale ty pocity byli až moc silné, než by s nimi dokázal bojovat. A i když s nutkáním se vším co je v sázce bojoval, prohrál.
Sledoval její kroky mířící na balkón. Hleděl do tmy, ve které zmizela. V duchu si přál, aby byla o něco starší, jenže i přes tenhle fakt, už byl dávno rozhodnutý. Nebylo cesty zpět. Věděl to už dřív, jen si to nechtěl připustit, už dřív než spolu začali tancovat. Chtěl ji a musel ji mít.
Jeho tělo se pohnulo vpřed. Následoval Sakuru na balkón, kde zpečetil jejich osud.



Konec



Tak co myslíte? Smějící se Nebylo to zas tak hrozný ne? S vyplazeným jazykemSmějící seNevinný
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 6. února 2018 v 13:34 | Reagovat

Super počteníčko! :) Jinak máš naprosto super záhlaví blogu! :-)

2 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 6. února 2018 v 13:35 | Reagovat

Dokonalé O_O

3 Aneta Aneta | 6. února 2018 v 14:25 | Reagovat

Juj to je krásně slaďoučké ^_^ <3

4 Zoe Zoe | Web | 6. února 2018 v 19:39 | Reagovat

[1]: Děkuju :D mohlo by to být lepší .D

[2]: Děkuji .)

[3]: Anetko :) děkuju :) jsem ráda že se ti líbí! :)

5 magicmax magicmax | E-mail | Web | 6. února 2018 v 23:06 | Reagovat

[4]: Mně se to kíbi už takové, jaké to je. :)

6 Misaki Misaki | 7. února 2018 v 9:32 | Reagovat

Moc pekny. Skoda ze je konec. Krasne pises :) ;-)

7 Zoe (Akuma) Zoe (Akuma) | Web | 7. února 2018 v 11:48 | Reagovat

[5]: To jsem ráda :)

[6]: Děkuju :) dělá mi radost, když se někomu ty moje žvatlanice líbí :) Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama