Touha a hřích - část 2

1. února 2018 v 11:40 | Zoe |  Desire and sin

Dlouhou chvíli trvalo, než jsem se dokázala vzpamatovat. Nenáviděla jsem se. Ne za to že mě někdo políbil. Ale za to, že jsem tomu nechtěla zabránit. Naopak jsem si uvědomovala, že jsem to chtěla, už když jsme spolu začali tancovat.
Už jsem ho neviděla jako senseie. Staršího chlápka, který pro mě byl jako rodina. Viděla jsem ho nějakou dobu jinak. Celou dobu jsem byla tak moc zaslepená vidinou šťastného vztahu se Sasukem, že jsem si nevšimla náznaků, které tu byli už dlouho před tím. Kakashi mě opravdu přitahoval a já přitahovala jeho.
Tenhle fakt mě štval nejvíc. Přitahoval mě a já to nemohla zapřít. Chtěla jsem víc. Přála jsem si, aby mě nikdy nepouštěl. Proklínala jsem ho, za to, že jsem ho nerdokázala vyhnat z hlavy. Cítila jsem se jako hlupák. Měl pravdu a já to nedokázala vyvrátit. Opravdu jsem si koupila tyhle šaty kvůli Sasukemu? Někde uvnitř jsem moc znala pravý důvod a zastyděla se.
Nedokázala jsem přestat cítit to vzrušení mého těla, které prahlo po pokračování.
Posbírala jsem těch pár zbylých kousků mé sebeúcty a vydala se na pokoj, kde jsem se zavrtala do peřin a pořádně se vyplakala.


Na druhý den jsme se vydali všichni společně zpátky do Konohy, kde jsme si užili poslední den volna. Zamkla jsme se svém domě, abych se Kakashimu co nejvíc vyhnula. Nechtěla jsem byt s ním ani minutu o samotě. Bála jsem se, že by příště to mohlo zajít dál. Navíc jsem nechtěla připustit, že má pravdu. I když ji Kakashi měl. A to skoro ve všem.
Moc dobře jsem věděla, že mě možná nikdy Sasuke nepolíbí stejně jako on, ale na tom mi nikdy dřív nezaleželo. Nemělo by. Vždyť já Sasukeho tolik milovala. A to přece stačí!
Cítila jsem se jako úplný idiot.

Každý den jsem zůstávala v práci čím dál déle, abych nemusela myslet na nic jiného, než na návrat Sasukeho do Konohy. Práce mě natolik zaměstnávala, že čas utíkal jako voda. Kakashimu jsem se neustále vyhýbala. Naštěstí měl tolik práce, že to bylo jednoduché.
"Dneska jdeš s námi Sakuro. Přijdou skoro všichni. Napijeme se, zapaříme a pokecáme. Nic neberu jako ne" řekla Ino a prohrábla si svoji ofinu. Protočila jsem znovu panenky, jako pokaždé když mě přesvědčovala. S povzdychnutím jsem nakonec neochotně souhlasila, že půjdu. Tsunade plánovala oslavu narozenin už několik měsíc dopředu. Skoro všichni byli pozvaní.
"To bude otrava" zaprotestovala jsem u vchodu do baru, kde se oslava měla konat. Ino mě probodla pohledem.
"Ale kuš, zníš jako Shikamaru. Věř mi, užijme si to. Navíc mám pro tebe překvapení" řekla konec věty tajemně a zmizela za závěsem. Zase jsem si povzdychla a podrážděně ji následovala.
Místnost byla přeplněná lidmi. Písnička hrála tak hlasitě, až mě z toho začínala bolet hlava. Všichni se vesele bavili. Tsunade zpívala pijanské písničky a pokaždé, když to zkazila, hodila do sebe trochu saké. Hledala jsem v davu lidi Ino, která stála u baru. Když si mě všimla, mávala na mě, abych přišla za nimi.
Ne zrovna moc šťastně jsem za nimi došla a objednala si také saké, které bylo hlavním pitím v menu.
"Sa-ku-ro" hláskovala moje jméno vesele a hlasitě, protože přes všechen ten rozruch okolo a hudbu nebylo skoro nic slyšet. Napila jsem se rychle svého pití, které mně mělo trochu dostat do nálady, a otočila se na ní. K mému překvapení přede mnou stál Sasuke. Stejně jako já nebyl dvakrát nadšený z toho, že tu je.
"Jsem doma, Sakuro" řekl, když ke mně přistoupil blíž, abych ho slyšela. Ihned jsem ho objala. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím. Srdce mi poskakovalo radostí.
"Vítej zpět Sasuke-kun" usmála jsem se na něj, když se ode mě odtáhnul. Měla jsem slzy na krajíčku a dala si zaležet, abych se tu přede všemi nerozbrečela. V duchu jsem kamarádce děkovala.
"Nepůjdeme ven? Nedá se tu skoro mluvit" zeptal se otráveně, když do něj někdo nechtěně strčil. Se smíchem jsem přikývla. Sasuke mě chytil za ruku a já hned zčervenala. Dovedl mě zadním vchodem ven. Pomalu jsme kráčeli od budovy směrem k mému domu. Sasuke u mě vždy bydlel, když se vrátil do Konohy. Tak moc jsem se těšila, že budeme spolu o samotě, že jsem si ani nevšimla Kakashiho, který kolem nás prošel. Věnoval mi zamračený pohled. V duchu jsem se vítězně usmála. Pozdravil Sasukeho a zmizel v baru, ze kterého jsme právě odcházeli.
Začali jsme se procházet po noční Konoze. Ignorovala jsem Kakashiho předešle chování a užívala si Sasukeho přítomnosti. Držel mě stále za ruku. Vyprávěl mi zážitky z cesty a já ho s radostí poslouchala. Vyprávěla jsem mu o svatbě. Samozřejmě jsem vynechala vše, co se týkalo Kakashiho. V duchu jsem vytěsňovala všechny myšlenky na toho šedovlasého muže, co mě tak moc rozčiloval.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se po chvíli. Nechápavě jsem k němu zhlédla a bála se, že něco tuší, ale on vypadal úplně klidně.
"Proč se ptáš?" zeptala jsem se a nejistě se zasmála.
"Ale nic" odpověděl. Vešli jsme spolu do domu, kde mě Sasuke k sobě přitáhl. Jemně mě políbil na čelo.
"Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív" řekl trošku stydlivě.
"Nevadí. Hlavně že si tu teď Sasuke- kun" zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a vdechovala jeho vůni. Milovala jsem ji. Milovala jsem jeho přítomnost. Milovala jsem ho tak moc že mě bolelo v hrudi.
Sasuke mi zvedl hlavu, abych se mu dívala do očí. Potom mě jemně a krátce políbil na tvář. Měla jsem pocit, že umřu štěstím. Pomalu mě polibek po polibku líbal po tváři až ke rtům. Něžně, jakoby nevěděl, jestli může něco takového udělat. Jeho rty byli teplé, jemné. Užívala jsem si ten pocit štěstí, který mě naplňoval.
"Takhle se doopravdy líbá…" proběhlo mou myslí. Sasukeho jsem jemně od sebe odstrčila. Nebyl překvapený ani udivený. Nijak nebral na vědomí, že by se něco dělo špatně.
"Promiň, nechal jsem se unést, nemohla si dýchat." Řekl, jakoby přišel na nějakou záhadu. Spěšně jsem přikývla.
"Udělám večeři. Klidně si dej sprchu."
"Dobře" souhlasil. Slyšela jsem ho, jak jde po schodech nahoru. Zatímco on se sprchoval, já připravovala jídlo. Neustále jsem se přesvědčovala, že se to už nesmí opakovat. Všechno co se netýkalo Sasukeho muselo zmizet.
Po večeři jsme zůstali sedět obývacím pokoji a dlouho si povídali. Smáli jsme se. Dotýkali se. Atmosféra byla tak uvolněná, že jsem se cítila dobře. Měla jsem ze všeho dobrý pocit. Něco mi říkalo, že tu Sasuke zůstane dlouho. Byla jsem šťastná, že jsem se nedokázala přestat usmívat.
"Smím tě políbit?" zeptal se s vážnou tváří z ničeho nic. Nejistě jsem přikývla. Sasuke se posunul blíž ke mně. Přitáhl si mě do náruče. Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí. Přišlo mi, jakoby bojoval sám se sebou, jestli to vůbec smí udělat. Dělávat to často. Hledal důvody jak se víc trestat. Neustále ze spaní povídal, že si to nezaslouží. Často říkával, že ho čeká ještě dlouhá cesta pokání.
Sasuke se začal přibližovat k mé tváři. Zavřela jsem oči a čekala na polibek. Jeho rty se jemně dotýkali mých. Jako vždy mně líbal lehce, abych se náhodou nerozpadla. Potom ale z ničeho nic si mě ještě víc přitiskl k sobě. Začal mě líbat jinak než kdy předtím. Polibky byli tak naléhavé, že je nešlo neoplácet. Chtěla jsem jich víc. Víc těch hladových polibků. Položil mě na pohovku a lehl si na mě. Cítila jsem vzrušení, které mnou přijelo jako elektřina. Zajela jsem mu rukou do vlasu. Jeho rty sklouzly z mých rtů k mému krku. Slastně jsem vzdychla. Nešlo to zadržet. Zalapal po dechu, když jsem se prohnula v zádech. Teplo jeho dechu mě dovádělo k šílenství. Zašeptala jsem mezi vzdechy jeho jméno.
Najednou z ničeho nic ze mě slezl a vylítl doprostřed místnosti. Oba jsme ztěžka dýchali.
"Proč si přestal?" zeptala jsem se šokovaně. Posadila jsem se na pohovku. Moje tělo protestovalo. Chtělo, aby se vrátil. Moje tváře hořely. Srdce mi divoce bušilo. Chtěla jsem víc.
"Protože, kdybych pokračoval, už by nebylo cesty zpět. Nedokážu se už déle ovládat" přiznal. Přerývavě dýchal. Sledoval mě. Jeho oči se zatemněly. Tváře měl červené.
"Nechci, abys přestal" špitla jsem.
"Nechápeš o, co žádáš. Ještě nejsme manžele" řekl rozzlobeně. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Všechny ty city co z něj srčeli jako vodopád byli rázem pohřebný zas v něm. Najednou dýchal klidně. Přesto jeho oči prozrazovali, že stejně jako já chce víc.
"Mě je sakra jedno jestli jsme manžele nebo ne" vyhrkla jsem. Vstala jsem z pohovky a přešla k němu. Položila jsem ruce na jeho hrudník. Pod tričkem se mu rýsovali svaly. Cítila jsem jak mu buší srdce.
"Nechci, aby ses ovládal. Chci tebe takový, jaký jsi Sasuke-kun" řekla jsem a políbila ho na rty. Sasuke se ode mě zas odtrhl. Lítostivě se na mě podíval.
"Sakuro …" začal, ale já ho přerušila dalším polibkem. Znova si mě přitáhl k sobě tak pevně, že jsem myslela, že přestanu dýchat. Jednou rukou mě vyzdvihl. Ihned jsem mu omotala nohy kolem jeho těla. I přesto, že mu jedna ruka chyběla, držel mě tak lehce, jako bych nic nevážila. Dal se do pohybu. Vyšel semnou schody, až do ložnice, kde jsme se poprvé spolu milovali.

Ráno mě šimrali paprsky slunce po obličeji. Neochotně jsem se probouzela. Protáhla jsem si tělo, které po noci bylo úplně těžké. Jiné. Ale tak nějak jsem se cítila dobře.
Sasuke už dávno neležel vedle mě. Dala jsem si rychlou sprchu, oblíkla se do něčeho pohodlného a vydala se s mokrými vlasy za ním dolů. Sasuke seděl u stolu, v ruce držel nějaký svitek, co právě četl. Když mě viděl, přivítal mě s lehkým úsměvem. Zčervenala jsem při vzpomínce, jak se mě večer dotýkal.
"Jak ti je?" zeptal se starostlivě.
"Dobře. Neboj, neublížil si mi" odpověděla jsem upřímně. Nalila jsem si šálek čerstvě připravené kávy, která voněla lépe než kdy dřív.
"To jsem rád. Chtěl bych si promluvit o naší svatbě"
"Rozmyslel si to?" vyhrkla jsem, ale on zakroutil hlavou.
"Nebuď, hloupá Sakuro. Chtěl jsem vyřešit plány. Myslím, že už je čas to začít plánovat a stanovit datum."
"Proč tak náhle?" zeptala jsem se překvapeně. Sasukeho tvář se najednou změnila, úsměv byl pryč.
"Dneska odcházím. Budu pryč jeden až dva měsíce." Řekl vážným tonem.
"Proč? Vždyť si teprve přišel!"
"Budu cestovat až za dračí ostrovy. Minimálně jen týden budu na moři na cestě tam. Navíc teď se mam na co těšit. Jak se vrátím, můžeme začít s plánovaním naší budoucnosti. Moje city k tobě se nikdy už nezmění, Sakuro" poslední větu zdůraznil. Všechna ta úzkost, která se mě zmocňovala, najednou ustupovala. Sasuke mě jemně chytl za ruku.
"Slibuju, že se brzo vrátím."
Nakonec mi nezbývalo než se s tím smířit. Připravila jsem Sasukemu oběd na cestu a pomohla mu zabalit. Potom jsme se dlouho loučili. Nechtěla jsem se ho jen tak lehce vzdát.
Znova mi slíbil, že se brzo vrátí. Nakonec jsem ho doprovodila k bráně, kde jsme se rozloučili. Dívala jsem se, jak mizí v dáli. I přesto všechno jsem byla velice šťastná. Cestou domů jsem se zastavila v nemocnici a vzala si pro zbytek dne volno. Doma jsem si otevřela červené víno. Postupně jsem si pustila všechny deníky Sayuri Ryuo (adaptace na filmy Deník Bridget Jonsonové: D), zatím co jsem pila z celé lahve. Jestli to takhle bude pokračovat dál, nejspíš se ze mě stane brzo stejný alkoholik jako z Tsunade. Tahle představa mě krapet vyděsila, ale nenechala jsem si tím zkazit náladu.

Další dny byly skoro stejné. Chodila jsem z práce domu a z domu zas do práce. Sem tam jsem pokecala s Ino. Svěřila jsem se jí s první zkušeností, zatímco jsme pili a pili. Většinou jsem se snažila pít co nejmíň. Poslední dobou jsem to s alkoholem začínala poněkud přehánět.
"Jak je to dlouho?" zeptala se nadšeně.
"Týden a něco" odpověděla jsem s červenými tvářemi.
"Bože Sakuro, já mam takovou radost. Kdy teda budete mít svatbu?"
"Až se Sasuke vrátí, začneme s plánováním. Přemýšlela jsem, že bychom se mohly vzít na jaře. I když zimní svatba se sněhem nezní taky vůbec špatně. Chci si ho prostě vzít co nejdřív, Ino. Mam chuť skákat radostí."
"Na jaře pokvetou sakury. Nechala bych to na jaro"
"O čem se bavíte?" zeptal se hlas za mnou. Srdce se mi skoro zastavilo. Jeho pohled mě propaloval skrz na skrz. Snažila jsem se ignorovat jeho pohledy a dívala se jen na svou kamarádku.
"O Sakuře a její svatbě. Bude už možná na jaře. Včera se spolu domlouvali v posteli." Za chichotala se Ino a já jí zpražila pohledem.
"Promiňte sesnsei, takové dívčí tlachání asi nechcete slyšet. Sakura se na mě dívá jako bych řekla něco, co jsem neměla" pokračovala dál i přes moje nesouhlasné vrtění hlavou. Jenže ona to ignorovala. Naštěstí po chvíli změnila téma. Omluvila jsem se jim a vytratila se uklidnit na záchod.
"Zdálo se mi to, nebo teď řekla Kakashimu že jsem se vyspala se Sasukem?" ptala jsem se svého odrazu. Někdy Ino zapomínala, co se smí říkat například před senseiem a co má zůstat mezi kamarádky. Manželství se Saiem ji v tomhle směru hodně ovlivnilo a změnilo. V duchu jsem proklínala tu její výřečnost. Na druhou stranu to možná znamenalo, že Kakashi ztratí o mě zájem, když už jsem, dá se říct to použité zboží.
Když jsem si po druhé omyla obličej vodou, abych se schladila, rozhodla jsem se konečně vyjit z ukrytu. Doufala jsem, že Kakashi vzdal to její kácení o věcech, které kolikrát nezajímali ani mě a utekl. Ano. Teď už byl určitě dávno na cestě pryč, jen aby se jí zbavil.
Vyšla jsem ze záchodu, kde na mě ale bohužel čekal. Byl opřený o zeď v malé uličce, ve které prošel sotva jeden. Oči měl zavřené. Rozhodla jsem se ho ignorovat a projit kolem něj, jako bych si ho nevšimla, jenže on mi zatarasil cestu.
"Kam myslíš, že jdeš." Zeptal se výhružně. Vypadal opravdu naštvaně.
"Daleko od tebe" řekla jsem, co nejupřímněji to šlo. Neměla jsem náladu na jeho hrátky. Chtěla jsem jít domu. Plánovat svatbu se svým snoubencem a zapomenout na všechno co se jeho týkalo.
"Už mi nevykáš. Tomu říkám pokrok" Pořád vypadal naštvaně. Neodpovídala jsem. Nenapadalo mě nic chytrého, čím bych ho odpálkovala. Místo toho jsme se navzájem probodávali pohledy.
Najednou se rychle přesunul ke mně. Stál tak blízko, že se mi zas rozbušilo srdce. Chytl mě do náruče, otevřel dveře pro zaměstnance a i semnou vešel dovnitř.
Byl to malý sklad s košťaty a dalšími prostředky k uklízení. Zamknul za námi a posadil mě na krabici. Začala jsem protestovat, stoupla jsem si k odchodu, ale on dveře zatarasil svým tělem.
"Proč to děláš? Jsem už rok zasnoubená! Teď hned mě nech odejit Kakashi"
"Slyšel jsem" řekl vážným tonem.
"Ale to nic na ničem nemění". Z jeho hlasu jsem cítila naštvání a divokost. Něco mi říkalo, že jsem se dostala do špatné situace, ze které se těžko dostanu bez boje a křiku.
"Taky jsem slyšel o tobě a Sasukem" zavrčel.
"Ano" usmála jsem se.
"Už nejsem pana, pokud to tak moc chceš vědět. Patřím Sasukemu, tak co kdybys mi uhnul, ať můžu v klidu projit?" Kakashi sebou škubl. Vítězně jsem se usmála. Líbilo se mi vidět ho tak podrážděného. Spala jsem se Sasukem. Dala jsem své tělo jemu. Kakashi přišel pozdě.
"V tom případě se mění všechno" řekl hlubokým chraplavým hlasem. Ustoupil ode dveří dál. Překvapeně jsem ho sledovala. Když se stále nehnul, rozhodla jsem se toho využít a pohnula se dopředu. Jenže on se najednou usmál. Místnost se zatemnila. Než jsem stačila něco udělat, byl u mě. Přišpendlil mě svým tělem ke zdi. Shodil tak všechny košťata. Evidentně ho to ani nezajímalo, že dělal hluk, který nás může prozradit.
"Co to děláš? Pust mě" vyhrkla jsem, když mi zvedl ruce od těla nad moji hlavu a jednou rukou je přišpendlil ke zdi.
"Řekl jsem, že se všechno mění, ne že tě pustím." Zašeptal mi škádlivě do ucha.
"Co…"
"Teď ti ukážu, proč jsem lepší než Sasuke." Zašeptal chraplavým hlasem, který mě vzrušil. Už jen jeho přítomnost způsobovala, že se mi hůř dýchalo. Srdce mi bušilo, jakoby mělo vyletět z těla. Cítila jsem jeho vůni, která mě omamovala. Styděla jsem se a zároveň se nenáviděla. Přitahoval mě a já tomu nechtěla zabránit. Přilepil své tělo k mému. Zachvěla jsem se vzrušením.
Jeho rty mě nejdřív dravě a hladově políbili. Vášnivěji než v mlžné. Cítila jsem, jak na mě naléhá. Divokost každou vteřinou stoupala, stejně jako můj tep. Zašeptal moje jméno, když se přesouval na můj krk.
"Co to děláš?" vzdychla jsem, když se jeho rty přitiskly k mé šíji. Na malou chvíli mě kůže zapálila, potom ale bolest přestala a nahrazovala ji slast.
"Značkuju si tě" vydechl vzrušeně. Chtěla jsem protestovat, ale na nic jsem se nezmohla. Moje tělo mě zradilo. Nedokázala jsem ho odstrčit. Ne protože by byl silnější, ale protože se mi to líbilo. Jedna moje část žadonila, aby nepřestával. Druhá, ta slabší a zbabělá se schovávala.
Jazykem kroužil po mé kůži a značkoval si části mé pokožky, jakoby mu patřila. Pomalu se přesouval níž a níž. Rozepnul mi tričko, které mělo postranní zapínání od shora až dolu. Litovala jsem, že jsem si nevzala něco, co se těžko sundává. Cítila jsem, jak jeho polibky směrují dolů k mému břichu. Pustil moje ruce, aby mohl sundat moji sukni i s kalhotky.
Jeho jazyk proléval teplo po celém mém těle. Nedokázala jsem se hnout. Celý svět se semnou točil. Snažila jsem se zadržovat vzdychy, ale nešlo to. Srdce mi bušilo, čím dal víc. Cítila jsem, jak moje tělo hoří nedočkavostí. Přála jsem si, aby nepřestával. Chtěla jsem víc. Víc a víc, než mi dával. Moje ruce se přesunuly dolů k jeho hlavě.
Jeho jméno mi vyletělo ze rtu, tak rychle, že to nešlo to zastavit. Opakovala jsem ho mezi vzdychy, dokud jsem nedosáhla vrcholu. Moje tělo se nejdříve napjalo, až se začalo chvět. Cítila jsem, jak pomalu ochabuju, jak se mi podlamují kolena. Kakashi mě zachytil. Objala jsem ho a nechávala odeznít tu slast, kterou mi způsobil. Pohlédla jsem do jeho tváře. Měla jsem ji rozmazanou z toho omámení. Dívala jsem se, jak si zas s vítězným úsměvem nasazuje masku.
"Pokračovat budeme, až za mnou sama přijdeš" řekl se vzrušeným hlasem. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a oddychovala.
"Nesnáším tě" zašeptala jsem rozechvěně. Začínala jsem zas konečně vnímat okolí. Můj tep se zpomaloval. Tělo bylo ale stále ochablé, že jsem se ani nedokázala sama postavit. Kakashi mi zapnul tričko, pomohl mi oblíknout zbytek oblečení. Nakonec mě jemně políbil na čelo.
"Vedla sis dobře" pochválil mě něžným tonem. Chytl mě do náruče a zvedl se. Přišla jsem si jako hadrová panenka.
Otevřel dveře skladu. Slunce mě hned oslepilo. Paprsky zapadajícího slunce mě šimrali po tvářích, které byly stále červené. Cítila jsem, jak mě nese, jako bych nic nevážila. Jak se moje tělo pohupuje s ním. Přitiskla se k jeho hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce. Z nějakého důvodu mě to uklidňovalo, i když bylo stejně rychle jako moje. Zajímalo mě, co způsobovalo, že mu srdce tak rychle bušilo, i když jsem neudělala nic, co by mu mělo zrychlit tep. Nedotýkala jsem se ho. Vše inicioval on.
Podívala jsem se na jeho tvář. Sledoval cestu před námi. Přemýšlela jsem, proč to všechno děla. Co ho tak na mě přitahuje.
Pamatovala jsem si na doby, kdy na něj ženy hleděli. Kdy si ho hladově prohlíželi, jako to dělali teď. Jako si prohlíželi vždy Sasukeho.
Kakashi byl teď ale hokage. Nejžádanější osoba ve vesnici. Každý kdo ho potkával, ho zdravil. Lidé si ho vážili. Mohl mít jakoukoliv ženu, na kterou by si ukázal. Tak proč to všechno dělá?
Kakashi mě odnesl až domu, kde mě položil na pohovku. Chvíli se rozhlížel po mém domě, než se zeptal jak mi je. Potom mi donesl vodu a posadil se naproti mně.
"Takže už je konec? Už si se dostatečně ujistil, že se nedokážu ovládat? Že máš pravdu?" Zeptala jsem se, když jsem vypila celou sklenici. Moje tělo začalo zas reagovat na moje povely. Zakryla jsem si rukama tvář a víc se zaryla do pohovky, jako bych mohla díky tomu utéct před realitou.
"Sama nechceš, aby to skončilo" řekl tiše klidným a vyrovnaným tonem, jakoby snad věděl, co cítím. Jenže já na to měla jiný názor. Zatím co si on z nějakého divného a zvraceného důvodu semnou pohrával, já cítila naprostá muka. V hrudi mě bolelo zklamáním ze sebe samé. Znechucoval mě samotný pohled na můj odraz v zrcadle.
Dovolila jsem, aby se mě dotýkal jiný muž. Dovolila jsem, aby udělal něco, co Sasuke zatím ještě ne. Dovolila jsem, aby měl zas pravdu. A co hůř. Nechtěla jsem, aby přestal, protože se mi to líbilo. Nesnášela jsem ten pocit, který se mi tvořil v krku, kdykoliv jsem si v duchu představila Sasukeho jak na mě hledí jako na zrádce.
"Kakashi… Já nevím, co chci. Ale vím, že tohle nejde. Nechci nikomu ublížit. Nechci ublížit Sasukemu. Miluju ho. Ty mě ale nutíš cítit věci, které bych k tobě cítit neměla. Které jsem nikdy necítila. Tohle musí přestat. Ty musíš se vším přestat. Budu se vdávat." Slzy se mi hrnuly skrz zavřené oči po tváři. Rychle jsem je setřela, ale ty staré nahrazovali nové.
Kakashi se ke mně naklonil. Ucítila, jak jazykem vstřebává každou novou slzu. Potom se přesunul k mým rtům, které něžně a dlouze políbil.
"Nemůžu přestat" zašeptal s lítostí v hlase, jakoby ho to stalo všechny síly. Jakoby ho ta představa bolela. Slyšela jsem, jak se pohnul. Kroky, které se ode mě vzdalovaly. Ozvalo se bouchnutí dveří. Osaměla jsem. Ticho naplňovalo celý dům. Kakashi byl pryč a já se konečně mohla pořádně vyplakat.
Došla jsem do koupelny a dala si teplou dlouhou sprchu. Snažila jsem se smýt každičký Kakashiho polibek, abych smyla zároveň hanbu, kterou jsem společně se slastí cítila. Moje srdce bolelo.
Dokaže mi někdy Sasuke odpustit tuhle moji hanebnou zradu?


....Pokračování příště....


Kamenujte :D oběste mě :D upalte na hranici :D
Budu ráda za každý komenář :) nebojte se mě zkrtizovat (nic vám neprovedu :D Fakt ne ^^)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ~Nana-chan ~Nana-chan | 2. února 2018 v 18:49 | Reagovat

Odpoved na poslednu otazku - Ne!!! Sakra.... a ja som si myslela, ze to ostane len pri bozkoch... asi dalej to nebudem citat, Sakura tu nie je Sakurou :D nope nope nooopeee. Snad sa na mna nezlobis, ale spracovane to bolo fakt dobre :-P

2 Zoe Zoe | Web | 3. února 2018 v 10:22 | Reagovat

[1]: Nebooj se Nana-chan :) nezlobím se, naopak tě chápu. před pár měsíci bych se asi cítila stejně :) hned při prvních pár větách bych vypla celý pc :D Ale děkuju ti za tvuj upřímný názor <3 :)

3 Aneta Aneta | 5. února 2018 v 15:42 | Reagovat

Tahle povídka mě opravdu baví! Parádní díl!! :)

4 Zoe Zoe | Web | 5. února 2018 v 17:53 | Reagovat

[3]: Anetko ty mi děláš radost :D děkuju moc :3 jsem ráda že se ti povídka líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama