Desire and sin

Touha a hřích - Bonus

6. února 2018 v 11:21 | Zoe

Zdravím,
Tak bonusová část je na světě. Je z Kakashiho pohledu. Byl zvrhlík už dřív, než všechno začalo?
No snad se vám bude líbit. Smějící seNevinnýUsmívající se


Touha a hřích - část 4

5. února 2018 v 11:57 | Zoe
Zdravím,

Tak poslední díl nenáviděné povídky je na světě. Možná vás konec zklame, nebo naopak potěší či spíš naštve. Ale s určitostí dokážu předvídat smíšené pocity a nepochopení.
Touha a hřích, láska a nenávist, soucit a odsouzení, věrnost a zrada.
Je opravdu o tomhle tahle povídka? Nebo je tam něco víc?:)
Uvidíme, kdo si všimne toho skrytého významu. :D
Nápověda: Děláme to každý den, při každé situaci, ale myšlenky to nejsou.



Oblékla jsem si své oblečení, které mi bylo, čím dal těsnější. Ignorovala jsem to. Poslední obou jsem byla myšlenky jinde. Ani nespočítám, kolikrát jsem nechala jednu várku oblečení prát dvakrát.
Došla jsem dolu do kuchyně, kde jsem do sebe naházela prášky na uklidnění. Napila jsem se kávy, která se každé ráno automaticky uvařila.
Ticho ovládalo celý můj dům. Měla jsem pocit, že mě ta samota rozmačká. Vzala jsem si kabelku a vytratila se zadním vchodem pryč. Procházela jsem Konohou, jako tělo bez duše. Lidé mě pozorovali, ale já jejich pohledy ignorovala. Bylo mi jedno, co si myslí. I kdybych měla naopak tričko, stejně bych ho natruc neobrátila.
"Sakuro!" volal na mě Naruto z dáli. Zastavila jsem se a čekala, až ke mně doběhne. Věnovala jsem mu otrávený výraz, kdyby ho napadlo mluvit o blbostech.
"Kakashi- sensei …" začal a já při vyslovení jeho jména sebou cukla.
"Co sním?" zeptala jsem se a čekala až se Naruto uklidní.
"Opouští vesnici. Už rezignoval." Jeho slova na mě dopadla jako lavina. Žaludek se mi zhoupl a já měla pocit, že se tu pozvracím. Naruto začal brblat něco o tom, že jako další Kage je možná na řadě on, protože byl prostě čas, aby převzal post Hokageho. Vůbec neměl tušení, že za tím bylo něco úplně jiného. Kakashi, to vše udělal kvůli mně, protože jsem mu ublížila.
"Promiň Naruto" vykřikla jsem spěšně a rozeběhla jsem se pryč.

Touha a hřích - část 3

4. února 2018 v 16:55 | Zoe

Zdravím,
Tak předposlední část je tady. Doporučený věk: 18+.
Snad se vám bude líbit.
Kakashiho jsem od té doby dlouho neviděla. Vyhýbal se mi, stejně jako já jemu. Nebyla jsem připravená čelit jeho pohledům ani jemu samotnému.
Dívala jsem se častokrát na budovu Hokage a přemýšlela, jestli někdy budeme stejný jako před tím. Chyběli mi chvíle, kdy byl pouhým velitelem týmu. Kdyby to bylo vše jako za starých časů, možná bych mu teď plakala na rameni a nechávala se utěšovat jeho laskavým hlasem.
Jenže realita byla teď jiná. Nemohl by mě utěšovat, protože to všechno způsoboval on.
Kvůli němu jsem plakala. Za všechno mohl on.

Touha a hřích - část 2

1. února 2018 v 11:40 | Zoe

Dlouhou chvíli trvalo, než jsem se dokázala vzpamatovat. Nenáviděla jsem se. Ne za to že mě někdo políbil. Ale za to, že jsem tomu nechtěla zabránit. Naopak jsem si uvědomovala, že jsem to chtěla, už když jsme spolu začali tancovat.
Už jsem ho neviděla jako senseie. Staršího chlápka, který pro mě byl jako rodina. Viděla jsem ho nějakou dobu jinak. Celou dobu jsem byla tak moc zaslepená vidinou šťastného vztahu se Sasukem, že jsem si nevšimla náznaků, které tu byli už dlouho před tím. Kakashi mě opravdu přitahoval a já přitahovala jeho.
Tenhle fakt mě štval nejvíc. Přitahoval mě a já to nemohla zapřít. Chtěla jsem víc. Přála jsem si, aby mě nikdy nepouštěl. Proklínala jsem ho, za to, že jsem ho nerdokázala vyhnat z hlavy. Cítila jsem se jako hlupák. Měl pravdu a já to nedokázala vyvrátit. Opravdu jsem si koupila tyhle šaty kvůli Sasukemu? Někde uvnitř jsem moc znala pravý důvod a zastyděla se.
Nedokázala jsem přestat cítit to vzrušení mého těla, které prahlo po pokračování.
Posbírala jsem těch pár zbylých kousků mé sebeúcty a vydala se na pokoj, kde jsem se zavrtala do peřin a pořádně se vyplakala.

Touha a hřích - část 1

30. ledna 2018 v 23:53 | Zoe

Dívala jsem se z okna na zatažené nebe, které ukazovalo, že každou chvíli bude pršet. I když jsem věděla, že bych si měla pohnout, abych stihla dojít do práce dřív, než začne pršet, nějak se mi nechtělo. Možná to bylo tím, že jsem poslední dny moc nenaspala, protože v nemocnici přibylo nějak moc práce. Nebo spíš tím, že se Sasuke měl příští týden vracet konečně zase zpět do Konohy. Teda pokud slib dodrží - což ne vždy mohl udělat.
Sasuke mi chyběl, ale nějak jsem si za rok našeho vztahu na dálku na samotu zvykla. Možná víc než bylo zdrávo. A jelikož jsem dlouho nikde nebyla, rozhodla jsem se, že na konec na tu svatbu do mlžné přeci jen půjdu. Mizukage se rozhodla vdávat. A jak sama řekla, její svatba bude netradiční. Smokingy, elegantní šaty a načechrané svatební dekorace. Nějak jsem nechápala význam tohohle typu svatební hostiny, ale po válce začínal byt celkem oblíbený. Lidé nakonec potřebovali něco nového, aby zapomněli na to špatné.
I přesto, že jsem byla zasnoubená, přišla jsem si osamělá. Každý den se probouzím sama, jím sama a spím sama. Ze začátku jsem z toho měla pocity úzkosti, teď jsem na to zvyklá. Bylo mi z toho smutno. Věděla jsem moc dobře, že život po boku Sasukeho Uchihy nebude jednoduchý a plný romantiky nebo sladké vášně. Přesto jsem někde uvnitř mě doufala, že ho manželství semnou třeba změní. Zatím jsme se ale ještě nevzali.
Sasuke trávil čím dál více času mimo vesnici. Pokaždé, když se vrátil, býval tu kratší dobu a tam venku za zdmi zase delší. Nelíbilo se mi to. Ale smířila jsem se s tím. Stejně by mi nic jiného nezbývalo. Rozhodla jsem se přijat Sasukeho takový jaký je. Takového jsem ho vždy milovala. I přes všechny jeho chyby. Přes všechnu tu temnotu co v sobě nosil. Teď už nebylo místo a ani čas na to abych se najednou rozhodovala jinak. Měla bych mít radost, že se mi sen splnil. Budu se vdávat za Sasukeho Uchihu.
 
 

Reklama