Secrets

Secrets: Díl poslední

8. února 2018 v 20:54 | Zoe

Zdravím,

takže poslední díl povídky je tady. Omlouvám se, že je krátká. Už minule jsem to chtěla ukončit, ale neodolala jsem nutkání, vás ještě pár dní napínat. :D (jsem zlá :P)Kakashi
Děkuju všem, co ji četli. Doufám, že se vám líbila. Ještě jednou děkuju za podporu, kterou jsem při psaní měla. Opravdu děkuji. :)

Secrets: Díl třináctý

2. února 2018 v 1:24 | Zoe
Tak jste se nakonec dočkali dalšího dílu Secrets :) Snad se vám bude líbit :)
Děkuju všem za podporu :) ani nevíte jak moc si toho vážím :)



Něčí ruce se mnou lehce třásly. Krásný hlas anděla na mě mluvil. Šeptal sladkým hlasem, ať vstávám. Neochotně jsem otevírala oči a zase je zavírala. Někdo se skláněl nade mnou. Vypadal jako bůh.
"Toho boha znám" řekla jsem omámeně. Slyšela jsem smích. Zněl jako hudba.
"Jakého boha? Co to říkáš? Je čas vstávat. Musíme jít" pravil ten kouzelný hlas. Dívala jsem se do jeho očí. Byly krásné, černé, temné a tak něžné.

Secrets: Díl dvanáctý

3. listopadu 2016 v 22:51 | Zoe
Překvápko! ♥ Zoe je zpět!
Teda aspon se bude opravdu snažit :D je opravdu težké byt matkou a najít si nejakou chvíli sama pro sebe na odpočinek či spánek, natož ješte najít čas na psaní -_-
Ale teď k povídce...

Vaše přání byli vyslyšeny! Doufam že se vam bude líbit. Bohužel je krátká :( Ta pauza kterou jsem měla, se celkem odraží v mé tvorbě. Vyšla jsem ze cviku a tak se vám dobředu omlouvám, jestli kvalitou klesla (i když ono to už předtím nebylo nic moc ˘_˘).
A jako vždy na závěr mého povídání: Děkuju všem za komentáře a podporu! Opravdu si toho vážím :)


Ps: chyby nelze reklamovat, pokud nějakou najdete bud ji ignorujte jako to dělam ja :D nebo mi ji nahlašte a já se ji pokusím opravit :D


Bylo to, jako když padáte ve snu do nekončící prázdnoty. Aspoň takhle nějak jsem se cítila, když jsem otevřela oči. Sevřel se mi hrudník a já měla dojem, že mě srazil náklaďák, který se několikrát vrátil, aby se ujistil, že mě dorazil.
Rozbrečela jsem se pod tou vší bolestí, ale taky kvůli tomu, že už ho vlastně nikdy neuvidím. Myslím tím samozřejmě Sasukeho. Moc dobře jsem si pamatovala každou minutu, kterou jsme spolu strávili. I ty poslední chvíle kdy byl na živu a pokaždé když jsem se je snažila vyhnat z hlavy, prostě na ně zapomenout, vrátily se jako bumerang a do slova mě praštily do palice.

Secrets: Díl jedenáctý

7. prosince 2015 v 17:09 | Zoe
Muhehe :D další díl Secrets :) Doufam že se vám bude líbit :) Děkuju svým čtenářum. Moc jsem se tešila domů, abch mohla konečně psat. omlouvm se že jsem nedodržela slib a dopsala ji až dnes. Bohužel mam velké bolesti a v tu chvíli nedokažu nic napsat. Proto to tak dlouho trvalo.

Tak at se vám líbí :)


Velmi brzo ráno jsme byli zase na cestě. Sjeli jsme z dálnice a mířili jsme pro mě neznámo kam. Ani mi na tom nezáleželo, hlavně ať je tam bezpečno. Sice mě štvalo, být na útěku, už jen proto, že se mi stýskalo po rodině a přátelích. Někde uvnitř jsem se bála, že nikdy nebudu mít normální klidný život. Nedokázala jsem si představit vychovávat děti v neustálém nebezpečí, za podmínky že by náš vztah vyvrcholil, v něco víc. I kdyby to Orochimaru jednou vzdal. Jaká byla pravděpodobnost, že Sasukeho organizace to vzdá taky? Celkem nulová. Nevím, jak to chodí ve světě nájemných vrahu a agentů, ale měla jsem dojem, že pokud není "cílová" osoba- jak mě to naučil Sasuke- odstraněná, tak to jen tak neskončí.

Secrets: Díl desátý

25. listopadu 2015 v 21:41 | Zoe
Ahoj všem :) Přidávám další díl :) Snad se vám všem bude líbit. Děkuji všem co povídku četli a hlavně těm co ji i okomentovali :) díky vám mám chut psát dál :) Ještě jednou děkuji a omlouvám se předem za chyby :D




Malé městečko nám mizelo za zády, dívala jsem se, jak se nám z dohledu ztrácí světla. Nikdo nás nesledoval. Aspoň jsem si nikoho nevšimla. Sasuke se přestal dívat do zpětného zrcátka. Hleděl jen dopředu. Měla jsem pocit, že má strach se podívat jinam. Že by si to třeba rozmyslel a vydal se hledat Itachiho. I když bych za to byla ráda, nebylo to bezpečné. Nevím, kdo nás našel, jestli Orochimuru, nebo Sasukeho lidi. Ale teď jsme zase byli na útěku. A já přestávala doufat, že to někdy skončí.

Secrets: Díl devátý

22. listopadu 2015 v 17:29 | Zoe
Je mi jasné, že ani tenhle díl neokomentujete, už jen proto, že fanoušci od konce mangy přestali tyhle povídky vyhledavat. Proč číst něco co už je officialní? Jenže :) I když jsou Sasuke a Sakura už officalně párem, nikde není psáno, jak se dali dohromady a tak je na nás si ten příběh vytvořit.

Děkuju všem co se mnou byli, komentovali a podporovali mě. Sice ztracím naději, že to tu znova ožije, ale zatím se držím. Rok pauzy dalo hodně znát. Jenže já ješte nekončím :) Dokud ješte poslední blázen veří v SasuSaku, tak naděje neumírá :D




Přemluvit Sasukeho, aby si šel lehnout, nebylo zas tak těžké, jak se zpočátku zdálo. Sice dlouho trval, že bude držet hlídku, ale po teplé sprše a jídle, usnul během pár minut. Vypadal tak krásně a klidně, když spal, že jsem se k němu zanedlouho přidala.
Dalo na něm znát, ty probdělé noci, kdy uvažoval, co se stalo kurýrovi, který nám nosil zásoby. Každý večer jsem ho vídala, jak seděl na pohovce zabořený do dokumentů. Byla jsem ráda, že si můžeme na chvíli odpočinout.

Secrets: Díl osmý

1. července 2014 v 20:57 | Zoe
Tak mám tu pro vás konečně napsaný další díl Secrets. No snad se vám bude líbit :)



Byla už tma, když jsme dorazili do malého města někde v zapadákově, daleko od jakékoliv civilizace. Ulice byli prázdné. Všichni už nejspíš spali. Silnice byli mokré od předešlého deště. Stále však lehce mrholilo. Pocítila jsem najednou z toho místa pocit úzkosti. Kolik tu může žit tak lidi? 100? Možná míň? Vsadím se, že se všichni na v zájem znají. Představa, že bych tu žila, mě dost děsila. Ale na druhou stranu by nebylo tak špatné žít tu se Sasukem! Mít dům s krásnou zahradou, kde by si hráli naše děti a pes, který by nás hlídal před vším zlým. Podívala jsem se na Sasukeho, který mi pohled se zájmem opětoval. Cítila jsem, jak červenám. Sakra na co to myslím!

Secrets: Díl sedmý

27. ledna 2014 v 1:23 | Zoe
Překvápko :) Doufám, že jsem vám tím udělala radost :)
Ještě bych chtěla dodat k fb stránkám :) Klidně si mě přidejte pokud chcete :) ráda si sámi popíšu, když budete chtít :) Třeba vám jednou dám i moje prave osobní fb, když mi budete připadat fajn :D
Ted se zas vratmě k povídce :D

Doufám že se vám bude líbit :) Děkuju za komentáře děláte mi vážně radost :-* :3 jsem štastná :) Vím že nejsem dobrá spisovatelka a je ješte hodně co pilovat a učit se :) ale dělam to protože mě to baví a jsem ráda, když se někomu moje práce líbi nebo dáte aspon na to svůj názor :) Moc si toho vážím :) Ještě jednou děkuju !


Překvapeně jsem párkrát zamrkala. Mozek mi rezignoval a nechtěl spolupracovat. Pomalu mi v hlavě šrotovala nová informace, kterou jsem se momentálně dozvěděla. Sasuke je lhář, únosce a teď i hledaný jeho organizací, která nejspíš touží po jeho smrti za to, že neuposlechl rozkazy. Udělal to proto, že mě chtěl zachránit. Riskoval život, práci i vše jen kvůli mně.

Secrets: Díl šestý

25. ledna 2014 v 19:04 | Zoe

Ahoj všem. Napsala jsem pro Vás další díl Secrets. Doufám, že se vám bude líbit. Prosím o vyjádření v komentářích nebo aspoň k hvězdičkování :D
Tak teď krásné čtení


Probudil mě něžný polibek. Nejdříve na čele, po té na tváři až se nakonec naše rty setkali. Měla jsem pořád zavřený oči a byla vážně ospala, ale něco takového jsem si přeci jen nenechala ujít. Líbal mě a hladil po vlasech. Převalil mě pod sebe. Získal tím tak nadvládu. Půlka mého já protestovala a chtěla spát. Druhá si takové krásné probuzení užívala.

Secrets: Díl pátý

26. prosince 2013 v 3:21 | Zoe
Přeju veselé a krásné svátky a štastný nový rok :) sice opoždeně, ale snad neva :( Obrázek musim zmenšit nehce me to jinak zveřejnit :D Tak snad se vám bude líbit :)
"Panebože Sasuke!" vykřikla jsem jeho směrem, ale on mě nevnímal a dál si četl v novinách, které tu jsou minimálně týden staré. Každý týden nám sem někdo přiveze zásoby, jenže teď se kurýr o další týden opozdil a nám vše došlo.
"Jeden jediný den pojď mě do města. Já už tady nemůžu. Potřebuju civilizaci." vychrlila jsem na něj, ale jaksi to nemělo odezvu. Na kratičký okamžik se na mě podíval a znova sklopil zrak. Cítila jsem, jak mnou prochází vztek a zoufalství. Potřebovala jsem ven a to co nejdřív. Přes 2 měsíce jsem tu nejspíš zavřena a zoufale potřebuju na čerstvý vzduch. Jednou mě vzal na pár minut před dům, jakoby to mělo něčemu pomoct.
 
 

Reklama